Tyl (textil)

Síťové závoje byly podle některých historiků známé už v antickém Řecku[2] a v Benátkách se měly vyrábět bobinetové (paličkované) síťoviny už začátkem 16. století.[3]

V Tulle a v dalších místech ve Francii bylo v 60. letech 17. století založeno 8 manufaktur na paličkované krajky, čímž se značně zvýšil význam francouzského krajkářství. Ruční výroba podkladu krajky (půdice) byla však po vynálezu "síťovacího" stroje Angličanem Heathcoatem v roce 1808 (napodobujícím ruční paličkování)[4] brzy nahrazena stroji. Pro strojně vyrobenou síťovinu se hledalo zvláštní označení. To se našlo po instalaci prvních strojů ve Francii v roce 1818, kdy se pro síťové výrobky tam i ve všech ostatních zemích prosadilo označení tyl odvozené od názvu města Tulle.[5]

Konstrukce stroje na výrobu síťovin se v 19. století několikrát zlepšila, takže se na jeho poslední variantě tzv. bobinetovém stroji dají zhotovit krajky sotva rozeznatelné i od nejjemnějších ručních výrobků a velikost vzorů (motivů krajky) je zde prakticky neomezená. Přestože bobinet byl z velké části nahrazen dokonalejší technikou, ve 2. dekádě 21. století má být ve světě stále ještě v provozu 1200 exemplářů.[6]

Na bobinetu se dá vyrobit za hodinu asi 3,5 m² nejjemnějšího tylu.[7] V 50. letech 20. století přišel na trh osnovní pletací stroj, který dosáhl u srovnatelných výrobků nejméně stonásobného výkonu.[8] [9]

Pletené tyly pro oděvní a bytové účely jsou od té doby z velké části relativně levné výrobky a tyly našly také široké uplatnění v sektoru technických textilií.[10]

Údaje o rozsahu a členění výroby a prodeje tylů nejsou veřejně známé. Informace se dají získat jen z nákladných publikací, např. za 4000 USD.[11]

Struktura jednolícní tylové vazby

• V 21. století se naprostá většina tylových textilií vyrábí jako osnovní pletenina na rašlech (krajky[12]a technické síťoviny[13]) a na osnovních stávcích (podklad na vyšívání)[14]

Je to jednolícní pletenina v tylové vazbě tvořené z třířádkových přesazovaných řetízků.[15] Vyrábí se hlavně ze syntetických materiálů s použitím na závoje, dámské spodní prádlo a svrchní oděvy, záclony, dekorace a jako podklad na výšivky[16]

• V menším rozsahu se tyly vyrábějí na bobinetech (někteří odborníci používají pro tyto paličkované výrobky označení tkanina)[17]

Bobinetový tyl se vyrábí z přírodního hedvábí (např. s hmotností 6 g/m²), z bavlny i ze syntetických vláken. Vazba bobinetu je mimořádně stabilní (odolná proti posunu nití), výroba je poměrně nákladná. Tyl se používá na exkluzivní dámské spodní a svrchní oděvy, paruky a speciální technické textilie (např. části padáků).[18]

Druhy bobinetových tylů:[19]

Struktura bobinetového tylu

Podle jemnosti otvorů se rozlišuje hráškový (hrubší), střední tyl a jemný tj. krajkový tyl.

Podle struktury sítě se rozeznává například tyl

plástvový - se šestiúhlými, někdy okrouhlými otvory

tvistový - s kosočtverečnými otvory

architektonický - s obzvlášť velkými mřížovitými otvory[20]

double-tie - dvojitě vázaný, po obou stranách vzorovaný

double-action - s reliéfovým vzorováním

florentský - jemný tyl s vyšívanými vzory

švýcarský - s různými jemnými útkovými nitěmi[21]

filetový - z útkových nití probíhajících kolmo k osnově a z dalšího systému s tzv. filetovou vzorovací nití

anglický - zvaný také puntíkový, ve kterém vždy dvě nitě z bobinů několikrát ovinují dvě osnovní nitě

Strojová výšivka na pleteném tylu

• Vyšívaný tyl[22] se vyrábí na síťovém podkladu (z osnovní pleteniny nebo z bobinetu) strojově [23] nebo ručně[24]

• Pospíšil a kol.: Příručka textilního odborníka, SNTL Praha 1981, str. 720
• Denninger/Giese: Textil- und Modelexikon, ISBN 3-87150-848-9 Deutscher Fachverlag Frankfurt/Main 2006, str. 730