Ekosystémové služby

Mezi přímé hnací síly, jež ovlivňují ekosystémové služby, se řadí zejména biologické, fyzikální nebo chemické procesy. Na služby ekosystémů působí přímo.

• emise skleníkových plynů a ostatních znečišťujících látek do atmosféry – mezi nejvýznamnější skleníkové plyny se řadí oxid uhličitý, vodní pára, oxid dusný a methan
• acidifikace – dochází k okyselení půdy či vodních zdrojů
• změna klimatu – týká se hlavně zvyšování průměrné globální teploty
• zvyšování hladiny moří – následek globálního oteplování, kdy dochází ke zvyšování průměrné hladiny moří v důsledku teplotního rozpínání vody a úbytku ledu ležícího na pevnině
• změna ve využívání půdy a změna půdního krytu – především proměny u lesní a zemědělsky využívané půdy
• narušování krajiny těžbou – určující je intenzita a typ těžby nerostných surovin
• používání dusíkatých hnojiv a kontaminace vodních zdrojů – eutrofizace a problémy spojené s nadbytkem živin ve vodních zdrojích (hlavně dusík a fosfor)

Tato skupina hnacích sil působí na služby ekosystémů nepřímo, často způsobem, kdy mění jednu nebo více přímých hnacích sil.

• světová populace – změny ve světové populaci ovlivňují počet a druh spotřebitelů služeb ekosystémů, množství potřebné energie, využití půdy, a rovněž míru emisí znečišťujících látek
• hospodářský rozvoj – působí například na vzorce spotřeby ve společnosti a na technologický pokrok
• změny technologií – technologie ovlivňují efektivitu využívání ekosystémových služeb (například v zemědělství se díky technologiím může dosahovat vyšších výnosů plodin na menší ploše orné půdy)
• sociální, kulturní a politické faktory
• využívání a výroba energetických zdrojů – využívání a výroba energie ovlivňuje emise skleníkových plynů.[6]

Existence globálně propojené společnosti zaměřující se na světové trhy a ekonomický růst. Upozorňuje na rostoucí propojenost mezi jednotlivými národy/společnostmi, která sebou nese jisté výhody, ale i hrozby. Environmentální problémy jsou řešeny až poté, co se projeví zjevné následky na lidský blahobyt. Tento reaktivní přístup je zdrojem zranitelnosti vůči nepředvídatelným a nečekaným událostem (například výskyt nových infekčních onemocnění). Společnost je přesvědčena, že (stejně jako v minulosti) dojde k objevení potřebných vědomostí či technologií, jež povedou k vyřešení environmentálních problémů. Dále dochází k celosvětové spolupráci na zlepšení sociálního a ekonomického blahobytu, rovněž jako na posílení veřejných služeb, jako například vzdělání a zdravotní péče.

V rámci ekosystémových služeb dojde ke zlepšení zásobovacích služeb zejména v rozvojových zemích, kde ale naopak dojde ke zhoršení regulačních služeb ekosystémů.

Svět je regionalizovaný a klade důraz na ochranu, bezpečnost a regionální trhy. Jednotlivé národy preferují řešení vlastních zájmů. Pro dosahování blahobytu jsou přírodní zdroje zásadní, ovšem problémy spojené se životním prostředím lidé považují za druhořadé. Stejně jako u Globální souhry je preferován reaktivní přístup řešení environmentálních problémů a víra v technologické inovace. Tento scénář počítá s nejvyšším nárůstem populace do roku 2050, a zároveň současná míra příjmové nerovnosti ve světě zůstane nezměněna.

Tento scénář předpovídá obecnou degradaci ekosystémových služeb, přičemž v největší míře v rozvojovém světě, kde jsou ekosystémy nejvíce zranitelné. Přírodní zdroje jsou čerpány v nadměrné míře, čímž je překračována únosná kapacita území.

Preferuje regionální přístup, kdy předpokládá vzestup místních institucí a lokálních strategií řízení ekosystémů. Zlepšení znalostí o fungování a správě ekosystémů skrze pochopení významu důležitých faktorů místního životního prostředí. Proaktivní přístup k otázkám životního prostředí se snahou předejít problémům. Důraz na místní správu vede k selhání řízení na celosvětové úrovni a jako výsledek tohoto chování se zhoršují globální environmentální problémy. Lidé si začnou uvědomovat, že do správy lokálních oblastí zasahují i globální problémy. Uvědomění, že hranice jednotlivých států se neshodují s hranicemi ekosystémů, a proto je nutné v této environmentální oblasti spolupracovat.

Hlavně v rozvojových zemích se zranitelnost ekosystémů snižuje. Ekosystémové služby se plynuleji adaptují na proměny probíhající v ekosystémech.

Globálně propojený svět, jenž se spoléhá na ekologicky šetrné technologie (tzv. zelené technologie) a odráží proaktivní přístup. Správa ekosystémů se děje na vysoké úrovni, často i přes inženýrské systémy. Probíhá mezinárodní spolupráce při hledání řešení environmentálních problémů, přičemž tato řešení jsou přínosná jak pro životní prostředí, tak i pro ekonomiku. Dochází k rozvoji vlastnických práv k ekosystémovým službám, s čímž souvisí i požadavek na zahrnutí způsobeného znečištění do nákladů znečišťovatele.

Důraz na maximální efektivitu s sebou přináší nové problémy. Uměle vytvořené ekosystémy se stávají zranitelnějšími a vyžadují časté zásahy. V důsledku investic do nových technologií se objevují tendence k zatěžování poskytovacích služeb.[6]

Zelené střechy dokáží efektivně zadržet dešťovou vodu, přičemž se během jejího odpařování ochlazuje okolní prostředí. Zadržením děšťovky dochází rovněž k redukci objemu vody stékající do kanalizace. Kromě toho poskytují útočiště pro různorodé živočichy, zejména hmyz, čímž podporují biologickou rozmanitost místa. Tyto aspekty představují hlavní důvody proč i vláda České republiky podporuje realizaci zelených střech.[8] Jedním z nástrojů je program Nová zelená úsporám, kdy jsou přidělovány dotace i právě na výstavbu zelených střech rodinných a bytových domů.[9]

V rámci regulačních služeb ekosystémů se zde tedy jedná o regulaci vnitřní i okolní teploty, schopnosti pohltit zvuk a o regulaci nakládání s dešťovou vodou. Zejména díky chladícímu efektu je dalším benefitem úspora spotřeby energie. Instalace a údržba těchto systémů je obecně dražší, ovšem vynaložené náklady se mohou později vrátit v podobě snížených nákladů na ochlazení vnitřních prostor domu. Podporovány jsou rovněž i kulturní služby, jež souvisí s estetikou a s rekreačním využitím.[10]

Kromě kladného působení na životní prostředí má výskyt zeleně dobrý vliv i na duševní pohodu obyvatel dané oblasti skrze využívání kulturních služeb ekosystémů. Studie prováděná v Německu prokázala, že biologicky rozmanité prostředí pozitivně působí na lidské duševní zdraví. Konkrétně se v této studii jedná o rozmanitost druhů rostlin a ptáků. Jako přínosy pro lidskou duševní pohodu jsou zmíněny například snížení stresu či vyvolání pozitivních emocí.[11]

Výzkum prováděný napříč městskými parky střední Evropy odhalil, že nejvyšší podíl dotazovaných navštěvuje tato místa právě za účelem relaxace a odpočinku, tedy ve snaze uniknout od ruchu města. Jako nejvíce prováděné činnosti v parku respondenti uvedli pasivní odpočinek, procházky, sledování přírody nebo navazování kontaktů.[12]

Komunitní zahrady mohou být možnou strategií vedoucí k zajištění potravinové bezpečnosti měst, skrze využívání zásobovacích ekosystémových služeb. Ovšem působí zde mnoho faktorů, jako například tamní klima, omezený prostor pro vybudování zahrad nebo angažovanost tamních obyvatel v péči o záhonky.[13] Vypěstované plodiny samy o sobě nejsou jediným přínosem využívání těchto prostor. Komunitní zahradničení zvyšuje sociální interakce a soudržnost uvnitř komunity. Tyto aspekty jsou řazeny pod skupinu kulturních služeb ekosystémů.[14]

Komunitní zahradničení se rozvíjí i v České republice. Například pod záštitou komunitní organizace Kokoza vzniklo od roku 2012 už více než 20 takových zahrad, kde lidé pěstují nejen čerstvou zeleninu, ale rovněž i sousedské vztahy. Jako důvody pro realizaci těchto míst mimo jiné zmiňují zmírnění změny klimatu, cestu k udržitelnosti, ozelenění veřejného prostoru a možnost odpočinku pro tělo i ducha.[15]