Drahomíra (Škroup)

(Sloupová síň na knížecím dvoře v Praze) Na Pražském hradě se připravuje uvítání kněžny Drahomíry navracející se z vyhnanství. Křesťané v čele s knězem Kaichem ji očekávají s obavami, pohané v čele s knězem Styrsou s nadějemi. Přichází samotná Drahomíra s průvodem, v němž jsou mimo jiné její neteř Milina a pohanský kněz Tuma. Při nesmělém vítání ze strany křesťanů dává kněžna najevo svůj odpor k nové víře, nadšení pohanů zase mírní s odkazem na svého syna knížete Václava. Shledání a smířením s Václavem probíhá s jistými zádrhely, ač je shromážděný lit vítá; o to srdečnější je setkání Drahomíry s jejím mladším synem Boleslavem, dosud pohanem. Drahomíra slavnostně přijímá knížecí plášť, žezlo a Libušinu korunu, Ludmilinu berlu však zlostně odmítá.

Všichni odejdou až na Kaicha, který se modlí za křesťanství v Čechách. Doprovodí jej Václavův družiník Podívín, který se knězi přiznává k lásce k Milině. Kaich mu důtklivě připomíná nemožnost takového svazku ‒ Milina je přece pohanka ‒ a vleče ho pryč. Podívínův kvapný odchod zmate Milinu, jež na to reaguje cituplnou romantickou árií.

S tím kontrastuje následující monolog Drahomíry, v němž se hlásí k Libušinu dědictví a doufá, že se jí podaří znovu převzít skutečnou vládu a navrátit zemi víře předků.

Setmělé nebe osvětlí záře požáru. To Drahomířin bratr Rudoslav zahájil boj proti křesťanům. Přikvapí Boleslav a chce vyrazit na obranu, i když jej kněžna zadržuje. Přibíhají i Podivín, Milina a Kaich (ten je přesvědčen, že za útokem stojí Drahomíra) i poděšení obyvatelé. Václav vychází z chrámu a vybízí vojsko k tažení na obranu křesťanské víry. Nabídku bratra na doprovod odmítá: Boleslav nechť zůstane strážit matku a hrad.

Setkání knížete Václava s knížetem Radslavem. Obraz Josef Mathausera.

(Pohanský obětní háj s modlami Peruna, Lady a Svantovíta) Probíhá velkolepý pohanský obřad. Nejprve lid a kněží oslavují Peruna, pak se k němu modlí Boleslav a Drahomíra, aby jim udělil knížecí vládu. Poté Milina a děvy adresují modlitbu Ladě a Boleslav s bojovníky vzývají Svantovíta. Na závěr obřadu žrec Tuma hlásá nenávist ke křesťanům, na něž svolává pomstu Černoboga, a vyzývá k věrnosti Boleslavovi, od něhož si slibuje návrat ke starým pořádkům. Konkrétní plán na odstranění knížete Václava domlouvají Drahomíra, Boleslav, Tuma a Styrsa ‒ prvním krokem je Rudoslavovo tažení. Na místě zůstane jen Milina. Nejprve prosí Peruna o ochranu svého otce Rudoslava v nadcházející bitvě, ale pak upadne do rozpaků při myšlence na Podivína a jeho křesťanského boha. V té chvíli se Podivín objevuje sám ‒ přišel za Milinou až sem na pohanské obětiště, aby ji obrátil na pravou víru. Milina jej radostně vítá a oba si s ním vyznává lásku, pak ale za seslání milého děkuje bohyni Ladě. Milenci se rozcházejí, aniž by se dokázali na otázce víry sjednotit.

(Proměna ‒ Hradní nádvoří) Boleslav se připravuje k boji. Milina se bojí o život svého otce, ale Drahomíra, Tuma a Styrsa mu prorokují vítězství. V tom zazní zpovzdálí zpěv křesťanů vzdávajících díky za mír. Pohané se domnívají, že Rudoslav utrpěl porážku, ale Podivín osvětluje, co se stalo: když mělo dojít k boji, vyzval Václav odbojného knížete, aby se s ním utkal v duelu. Když proti sobě měli vyrazit, seskočil Rudoslav z koně, pokořil se knížeti a přijal křesťanství. Pohané jsou touto příhodou zděšeni.

Přichází průvod věřících vedený knězem Kaichem a následovaný Václavem a Rudoslavem. Rudoslav vypráví, jak se mu v okamžiku souboje nad Václavovou hlavou zjevili andělé nesoucí kříž, a žádá nyní Kaicha, aby jej poučil ve víře. Drahomíra vyčítá Václavovi i Rudoslavovi zbabělost a žádá Boleslava, aby ji odvedl na svůj hrad.

(Černobogův háj) Žrec Tuma žádá Černoboga o sílu pro Boleslava a Drahomíru. Kněžnu pronásleduje zjevení zavražděné Ludmily, které ji varuje před dalším zločinem a nabádá k pokání. Drahomíra se ale naopak rozhoduje urychleně jednat. Mezitím Boleslav dospívá k přesvědčení, že knížecí hodnost má náležet jemu, protože svého bratra předčí bojovností a odvahou. Drahomíra a Tuma mu naznačují cestu k trůnu: jeho meč se musí zbrotit Václavovou krví.

I na tomto pohanském obětišti se objevují Podivín a Milina. Tentokrát Podivín bez velké námahy obrátí Milinu na křesťanskou víru, kterou již ostatně přijal její otec. Přistihne je však Tuma a oba jsou jati pohany. Když se odmítnou zříci křesťanství, jsou odvlečeni do blízké jeskyně. Zatímco se Boleslava opět zmocňují pochyby, Podivín s Milinou jsou mučeni až k smrti. Tuma oznamuje vykonání ortelu Boleslavovi a Drahomíře. Nyní prý je na Boleslavovi, aby jednal. Když se Boleslav bojí a vzpírá, hrozí mu matka prokletím. Nakonec Boleslav podlehne naléhání a odchází s taseným mečem zabít bratra.

(Proměna ‒ Prostranství před Boleslavovým hradem) Pohané se divoce veselí a tančí, jen Drahomíru trápí výčitky svědomí. Vrací se Boleslav. Na meči má ještě čerstvou Václavovu krev, ale již svého činu lituje a klne své matce za to, že jej k vraždě navedla. Ukazuje se mrtvý Václav obklopen kněžími a křesťany, kteří zpívají žalozpěv na mrtvého knížete a hymnus na světce-mučedníka. Boleslav je tímto obrazem zdrcen, Drahomíra ale jásá nad svým vítězstvím.

Na nebesích se zjevují Podivín a Milina ověnčeni hvězdami a s mučednickými ratolestmi v rukou. Vítají Václava v ráji. Doprovází je sbor andělů. Před tímto viděním Boleslav lituje svého hříchu a Kaich jej ujišťuje, že může dosáhnout odpuštění. I ostatní pohané se obracejí na křesťanství, až na Tumu a Drahomíru, která proklíná oba své syny i jejich boha. Zatímco ji i s Tumou stahují čerti do pekla, patří závěr opery alegorii nového světce.