Boeing 707

Boeing 707 je čtyřmotorový úzkotrupý proudový dopravní letoun středního až dlouhého doletu vyráběný společností Boeing mezi lety 1958 až 1979. Vznikly různé varianty s kapacitou od 140 do 219 cestujících a doletem 4 630 až 10 650 km.[2]

Boeing 707
707-138B Qantas dnes vlastněný Johnem Travoltou v r. 2007 na Pařížském aerosalonu
Určenídopravní letoun
VýrobceBoeing Airplane Company
První let20. prosince 1957
Zařazeno26. října 1958 (Pan American)
CharakterNěkolik v provozu
UživatelPan Am (dříve)
Trans World Airlines (dříve)
American Airlines (dříve)
Air France (dříve)
Výroba1958 - 1978
Vyrobeno kusů865 (bez Boeingu 720)[1]
Cena za kus4,3 mil. $ (1955), 38,5 mil. $ (2017)
Vyvinuto z typuBoeing 367-80
VariantyBoeing 720
Boeing C-137 Stratoliner
Další vývojBoeing E-3 Sentry
Boeing E-6 Mercury
Northrop Grumman E-8 Joint STARS
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Model 707 byl vyvinut jako první proudové dopravní letadlo společnosti Boeing. Měl šípové křídlo a motory zavěšené pod křídly. Ačkoli nebyl prvním dopravním letounem nasazeným do služby, byl prvním komerčně úspěšným. V šedesátých letech dominoval osobní letecké dopravě a v běžném provozu zůstal po celá sedmdesátá leta. Boeingu 707 je také obecně připočítáváno ohlášení proudového věku.[3][4] Firmě Boeing pomohl stát se jedním z největších výrobců osobních letadel a vedl k pozdější řadě letadel s označením „7x7“. Další typy 720, 727, 737 a 757 sdílejí s modelem 707 určité prvky.

Vyvinut byl na základě prototypu 367-80, který poprvé vzlétl v roce 1954. Prodloužením trupu a dalšími úpravami vznikl počáteční výrobní model 707-120, poháněný proudovými motory Pratt & Whitney JT3C, který poprvé vzlétl 20. prosince 1957. Společnost Pan American World Airways s typem 707 zahájila pravidelnou službu 26. října 1958. Mezi další modely patřil 707-138 s kratším doletem, 707-220 a 707-320 s delším trupem, z nichž všechny vstoupily do služby v roce 1959. Menší varianta s kratším doletem Boeing 720 byla představena v roce 1960. Ve stejném roce se objevila prodloužená verze Boeing 707-420 s dvouproudovými motory Rolls-Royce Conway, zatímco modely 707-120B a 707-320B s motory Pratt & Whitney JT3D v letech 1961 a 1962.

Boeing 707 byl nasazován na domácích, mezikontinentálních a transatlantických letech a použití se dočkal i jako nákladní a vojenský letoun. Konvertibilní model pro osobní a nákladní dopravu, 707-320C, byl uveden do provozu v roce 1963 a další kusy Boeingu 707 pro cestující byly upraveny pro nákladní dopravu. Mezi vojenské verze patří průzkumný letoun E-3 Sentry a dopravní VIP letoun C-137 Stratoliner. Celkem bylo vyrobeno a dodáno 865 ks Boeingu 707 spolu s více než 800 kusy vojenských verzí.

Vývoj

Boeing 707-121 Jet Clipper America společnosti Pan Am na letišti Paříž – Le Bourget po prvním komerčním letu stroje 707 v říjnu 1958.
Kokpit stroje Boeing 707-123B

První přímý prototyp Boeing Model 707-121 byl v barvách letecké společnosti Pan Am zalétán 20. prosince 1957 s motory Pratt and Whitney JT3C-6 s tahem po 57,8 kN[5]. Později obdržely účinné tlumiče hluku a obraceče tahu. Oproti prototypu Boeing 367-80 měl prodloužený trup o 5,89 m a okna kokpitu byla zvětšena pro lepší výhled při pojíždění. Nákladové a zavazadlové prostory obdržely přetlakování. Do nových pylonů pohonných jednotek byla instalována turbodmychadla poháněná vzduchem od devátého stupně kompresoru sloužící ke klimatizaci a k přetlakování. Do řízení byly zapojeny pružinové posilovače a na vrcholu svislé ocasní plochy přibyla tyčová anténa VKV. Letoun byl určen zejména pro kontinentální linky s kapacitou 124 až 181 pasažérů. Stroje této série objednaly letecké společnosti Pan Am, Trans World Airlines a American Airlines. V roce 1958 již Boeing registroval objednávky od jedenácti dopravců na různé verze 707.

Boeing 707-121 letěl poprvé přes oceán 26. října 1958 na lince New York-Paříž společnosti Pan Am. Na vnitrostátní linky byl poprvé nasazen dopravcem American Airlines 25. ledna 1959 mezi New Yorkem a Los Angeles.

Varianta s prodlouženým doletem pro australskou leteckou společnost Qantas nesla označení 707-138 se zkráceným trupem na 40,77 m.

Dálkový typ 707-320 Intercontinental pro Pan Am z roku 1959 měl prodloužený trup na 46,61 m s maximální kapacitou 189 cestujících. Na křídlo byly namontovány motory Pratt & Whitney JT4A-3 nebo -4 po 70,4 kN, či -9 po 74,7 kN tahu. V témže roce byla vyrobena první verze s dvouproudovými motory označená Model 707-420 Inercontinental. Pohonné jednotky tvořily britské motory Rolls-Royce Conway Mk. 508 s tahem po 77,9 kN. Tyto letouny obdržela dopravní společnost BOAC v počtu 18 kusů, Air India 6 letounů značené 707-437, Varig 2 kusy, Lufthansa 5 a El Al 3 stroje.

Boeing 707–328 společnosti Air France na letišti Hannover-Langenhagen, 1972
Boeing 707-436 společnosti BOAC poháněný motory Rolls-Royce Conway na letišti Sydney v roce 1970

V roce 1961 zalétaná verze Model 707-120B měla Kreugerovy klapky na náběžné hraně křídla i mezi turbodmychadlovými motory Pratt & Whitney JT3D-1 s tahem po 75,6 kN, nebo -3 s tahem zvýšeným na 80,1 kN. Nové motory měly již dostatečný výkon a dávaly velké množství vzduchu, takže zmizelo pomocné turbodmychadlo klimatizace z pylonu motoru č. 1.

Pro společnost Braniff byla v pěti kusech vyrobena varianta Model 707-220 s jednoproudovými motory Pratt & Whitney JT4A-3 po 70,3 kN.

Zástavbou proudových motorů JT3D-3 do draku -320 v roce 1962 vznikla verze Model 707-320B. Tento typ měl křídla zakončená novými koncovými oblouky, které snižovaly indukovaný odpor a zvětšené rozpětí vodorovné ocasní plochy. Příďový podvozek obdržel přepracované zakrytování zatažených kol. Letecká společnost Avianca zakoupila tyto stroje značené jako 707-359B, Aerolineas Argentinas jako Model 707-387B. Celková produkce dosáhla 188 kusů.

Letoun se dočkal i nákladní verze (707-320C Convertible) s dvouhřídelovými dvouproudovými motory Pratt and Whitney JT3D-7 nebo -8A o vzletovém výkonu 93,4 kN z roku 1963. Na levé straně trupu před křídlem přibyla nákladová vrata. Společnost Alia obdržela letouny značené jako 707-3D3C. Celkem bylo vyrobeno 373 exemplářů.

Poslední variantou vyráběnou až do roku 1980 byla 707-3K1C, která již byla zcela nezávislá na pozemních zdrojích elektrického proudu a stlačeného vzduchu díky zabudované jednotce APU v kořeni pravého křídla. Dodává elektrickou energii do systémů letounů i při zastavených pohonných jednotkách. Z původního prototypu 367-80 byly dále vyvinuty vojenské verze: Model 707-120 používá vojenské letectvo USA označené VC-137A, 707-320B přeznačené na VC-137C, E-3A Sentry, Boeing E-6 Mercury, C-135, KC-135 a dokonce prezidentský speciál Air Force One.

Varianty

Uživatelé

Uživatelé v Česku

Jediným provozovatelem tohoto typu v česku byly aerolinie CMA Cargo Moravia Airlines mezi roky 1990 až 1992, ty provozovaly dva kusy tohoto letounu a jeden z nich pod českou imatrikalcí OK-XFJ, druhý jako N7232X. Létala lety pro cestující i s nákladem do Asie.

Specifikace

Charakteristiky typu 707 [6]
Varianta 707-120B 707-320/-420 707-320B 707-320C
Posádka kokpitu[7] Min. tři: Pilot, kopilot a palubní inženýr
Kapacita (1 třída):s.16–18 174 @ 34" 189 @ 34" 194 @ 32"
Kapacita (2 třídy)/cargo:s.16–18 137 (32J @ 38" + 105Y @ 34") 141 (18J + 123Y) 13 palet o rozměrech 88×125" (223,5 × 317,5 cm)
Exit Limit[7] 189 219
Délka:s.5 145 stop 1 inch (44,22 m) 152 stop 11 inches (46,61 m)
Délka trupu:s.19 148 in / 3.759 m
Rozpětí :s.5 130 stop 10 inches (39,88 m) 142 stop 5 inches (43,41 m) 145 stop 9 inches (44,42 m)
Výška ocasu:s.5 41 stop 8 inches (12,70 m) 42 stop 2 inches (12,85 m) 42 stop 1 inch (12,83 m) 42 stop 0 inches (12,80 m)
Maximální vzletová hmotnost (MTOW):s.9 257 340 lb / 117 t 312 000 lb / 141,7 t 333 600 lb / 151,5 t
Prázdná hmotnost:s.9 127 500 lb / 57,6 t
domácí konfigurace
142 600 lb / 64,6 t
mezinárodní konfigurace
148 800 lb / 67,5 t
mezinárodní konfigurace
148 300 lb / 67,3 t
přestavba: cargo
Kapacita paliva:s.9 17 330USgal / 65,59 m³ 23 820USgal / 90,16 m³ 23 855 USgal / 90,29 m³
Motory:s.36 Pratt & Whitney JT3D-3 -320 : Pratt & Whitney JT4A-11/12
-420: Rolls-Royce Conway-12
Pratt & Whitney JT3D
Tah jednotky :s.36–41 18 000 lbf (80 kN) 17 500 lbf (78 kN) 19 000 lbf (85 kN)
Cestovní rychlost 528 uzlů; 607 miles per hour (977 km/h)[8]
Dolet:s.30–34 3,600 námořních mil (6,667 km)
137 cestujících a zavazadla
3,750 námořních mil (6,945 km)
141 cestujících a zavazadla
5,000 námořních mil (9,260 km)
141 cestujících
2,900 námořních mil (5,371 km)
13 88×125 palcové palety + 17,000 lb / 7,72 t nákladu ve spodní palubě
Vzletová dráha
(MTOW, ISA, SL):s.36–41
7 500 stop (2,3 km) 10 700 stop (3,25 km) 10 000 stop (3,0 km)
Přistávací dráha
(MLW, SL, dry):s.42–46
6 500 stop (2,0 km) 7 200 stop (2,2 km) 5 900 stop (1,8 km) 6 200 stop (1,9 km)

Odkazy

Reference

  1. 707 Model Summary [online]. Boeing Commercial Airplanes [cit. 2010-12-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-07-24. (anglicky)
  2. Best source for range is Archived copy [online]. [cit. 2012-09-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne May 26, 2012. (anglicky)
  3. Wilson, p. 13. Quote: "The Boeing 707, the airliner which introduced jet travel on a large scale."
  4. Wilson 1999, p. 48. Quote: "The USA's first jetliner, the 707 was at the forefront of jet travel revolution..."
  5. Jan Čech, Letectví+kosmonautika, Boeing Model 707, 1984, č.16, str. 31
  6. 707 Airplane characteristics for airport planning [online]. Boeing, May 2011. Dostupné online. (anglicky)
  7. Type Certificate Data Sheet [online]. FAA, July 30, 1984. Dostupné online. (anglicky)
  8. 707 / General Technical Characteristics [online]. Boeing [cit. 2019-03-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-04-30. (anglicky)

Literatura

  • NĚMEČEK, Václav. Civilní letadla 2. 1. vyd. Praha: Nadas, 1981.
  • ČECH, Jan. Boeing Model 707. Letectví a kosmonautika. Červenec 1984, roč. LX, čís. 16.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.