Kaple svatého Jana Křtitele (Slavkov u Brna)

Předchůdcem současného komplexu byl gotický kostelík se špitálem. Tento útulek pro chudé a nemohoucí zde jistě už ve 13. století provozoval Řád německých rytířů, který měl ve Slavkově i svou komendu. Kolem špitálu se nacházelo předměstí s příznačným názvem Špitálské.[3]

Za husitských válek špitál zanikl, ale ještě v 15. století (1483–1487) byl obnoven slavkovským majitelem rytířem Janem Zeleným ze Šanova. Špitál byl finančně zajištěn, když ho v roce 1497 velkoryse nadali Petr hrabě od svatého Jiří a z Pezinku a jeho manželka Žofie z Waldsteinu, vdova po Janu Zeleném.[3]

Od roku 1509 Slavkov patřil šlechtickému rodu Kouniců, když ho zakoupil Oldřich z Kounic (1460–1516).[4] I tato nová vrchnost zachovala špitálu přízeň. V roce 1567 Oldřich z Kounic a jeho bratr Kryštof stvrdili Slavkovu právo vybírat platy na chod špitálu a špitál se fakticky stal městskou institucí. V 16. století využívali kostelík jako svou modlitebnu čeští bratři. Byli v něm pochování i dva kněží a správcové sboru – Jakub Klusák († 1585) a Adam Felinus († 1598).[5]

Za třicetileté války byl špitál zdevastován a opuštěn. Špitál a kapli obnovil v letech 1676–1677 Dominik Ondřej I. z Kounic (1654–1705).[5][6] Do současné podoby byla kaple rozšířena v roce 1743 Maxmiliánem Oldřichem z Kounic-Rietbergu (1679–1746).[7]

V roce 1795 byla přistavěna hrobka moravské větve Kouniců.[6] V roce 1848 moravská větev vymřela a hrobka se stala majetkem české větve.

Kaple má půdorys trojlistého kříže. K obdélnému jednolodí přiléhají oválné boční kaple a příčně situovaný oválný presbytář. Zatímco presbytář je zakončen vysokou kopulí, kopule bočních kaplí a oválná kopulka nad křížením v lodi jsou nižší. Na východě kapli doplňuje nízký hranolek sakristie s valbovou střechou.

Na kapli na západní straně navazuje z části jednopatrová dvouosá, z části přízemní bývalá budova špitálu.

Hlavní oltář představuje patrona kostela sv. Jana Křtitele a je dílem neznámého barokního malíře. Nad obrazem je Alianční znak Kounic-Rietbergů s hraběcí korunkou. Severní kaple je zasvěcena Panně Marii a jižní Ukřižovanému Spasiteli. V roce 1882 byly obě kaple obnoveny a pro oltáře zhotoveny sochy Panny Marie Lurdské a kříž s obrazem ukřižovaného Spasitele.[6]

Rodovou hrobku nechal v roce 1795 zřídit pod jižní kaplí Arnošt Kryštof z Kounic-Rietbergu.[6][8] Vstup do ní ze strany hřbitova je klasicistní a zdobí ho tympanon s litinovým rodovým erbem. V nadpraží je nápisová deska, ze které byla odsekána kovová písmena. Vstup do hrobky je zabezpečen ozdobnou předsazenou dvojkřídlou mřížovou brankou. Hrobku tvoří suterénní prostor na oválném půdorysu a na něj od severu navazující krátká chodba. Mramorová soška ležícího dítěte pravděpodobně připomíná zemřelého novorozence z české větve Kouniců.[8]

Do hrobky byly nejdříve pochovány ostatky stavebníkova otce Václava Antonína Kounice a manželky Marie Leopoldiny, které byly přechodně uloženy v zámecké kryptě.[6] Celkem bylo v hrobce v průběhu přibližně jednoho století pohřbeno sedm příslušníků rodu, z nich pět z moravské knížecí linie a dva z české hraběcí linie.[9][8][pozn. 1] Na začátku 20. století byla krypta uzavřena za hraběte Václava z Kounic (1848–1913). V roce 1980 byla hrobka otevřena a proběhla identifikace pohřbených ostatků.[6] Zachovalo se také osm kanop, nádob s tělesnými orgány zemřelých.[8] Hrobka byla v roce 1995 zrenovována.[6]

Seznam pohřbených

V tabulce jsou uvedeny základní informace o pohřbených.[10][11] Fialově jsou vyznačeni příslušníci rodu Kouniců, žlutě jsou vyznačeny přivdané manželky, pokud zde byly pohřbeny. Přestože první zmínka o předcích Kouniců pochází už z roku 1109, zde jsou generace počítány až od Oldřicha V. (mladšího) z Kounic (1569–1617), který nechal postavit renesanční zámek ve Slavkově.[12] U manželek je generace v závorce a týká se generace manžela.

Pořadí	Gene-race	Jméno pohřbeného	Datum a místo narození	Otec	Datum a místo sňatku, choť	Pohřeb a uložení do hrobky	Poznámky
			Datum a místo úmrtí	Matka
1.	5.	Václav Antonín z Kounic-Rietbergu	2. 2. 1711 Vídeň	Maxmilián Oldřich z Kounic-Rietbergu 27. 3. 1679 Vídeň – 10. 9. 1746 Brno	6. 5. 1736 Vídeň: Marie Ernestina ze Starhembergu 10. 10. 1717 Vídeň – 6. 9. 1749 Slavkov nebo Pohořelice	7. 8. 1795[9]	1. kníže z Kounic-Rietbergu (1764–1794), domácí, dvorský a státní kancléř (1754–1792). Ostatky byly po konzervování v letech 1993 a 1995 uloženy do nové rakve se skleněným víkem. Kancléř je oděn v původním šatě zdobeným nejvyšším uherským vyznamenáním – hvězdou Řádu sv. Štěpána.[8]
			27. 6. 1794 Mariahilf u Vídně	Marie Ernestina Františka z Rietbergu 5. 8. 1687 Rietberg – 1. 1. 1758 Vídeň
2.	(6.)	Marie Leopoldina z Oettingen-Spielbergu	28. 11. 1741 Oettingen	Jan Alois I. z Oettingen-Oettingenu a Oettingen-Spielbergu 18. 1. 1707 Oettingen – 16. 2. 1780 Oettingen	12. 1. 1761: Arnošt Kryštof z Kounic-Rietbergu (č. 3)		Byla pohřbena v rokokovém oblečení, v botách na vysokém podpatku a s čepcem na hlavě.[8] Narodila se jí jedna dcera: Marie Eleonora (1775–1825), provdaná za knížete Klemense Václava z Metternichu (1773–1859)
			28. 2. 1795 Vídeň	Terezie Marie Anna Holstein-Sonderburg 19. 12. 1713 Vídeň – 14. 7. 1745 Oettingen
3.	6.	Arnošt Kryštof z Kounic-Rietbergu	6. 6. 1737 Vídeň	Václav Antonín z Kounic-Rietbergu (č. 1)	12. 1. 1761: Marie Leopoldina z Oettingen-Spielbergu (č. 2)		2. kníže z Kounic a Rietbergu (1794–1797), zakladatel hrobky.
			19. 5. 1797 Vídeň	Marie Ernestina ze Starhembergu 10. 10. 1717 Vídeň – 6. 9. 1749 Slavkov nebo Pohořelice
4.	6.	Dominik Ondřej II. z Kounic-Rietbergu	30. 3. 1739 Vídeň	Václav Antonín z Kounic-Rietbergu (č. 1)	10. 1. 1762: Marie Bernardina z Plettenberg-Wittemu 7. 3. 1743 – 22. 12. 1779		3. kníže z Kounic a Rietbergu (1797–1812), nejvyšší štolba císařského dvora (1807–1812).
			24. 11. 1812 Vídeň	Marie Ernestina ze Starhembergu 10. 10. 1717 Vídeň – 6. 9. 1749 Slavkov nebo Pohořelice
5.	6.	František Václav z Kounic-Rietbergu	2. 7. 1742 Vídeň	Václav Antonín z Kounic-Rietbergu (č. 1)		Pohřben 24. 12. 1825 v rodinné hrobce.[13] Přesto některé zdroje uvádějí, že byl pohřben v klášteře ve Vídni.[14]	Zemský velitel na Moravě (1805–1806).
			19. 12. 1825[13] Vídeň	Marie Ernestina ze Starhembergu 10. 10. 1717 Vídeň – 6. 9. 1749 Slavkov nebo Pohořelice
6.	10.	Karel Vilém z Kounic z české hraběcí větve	17. 8. 1861 Slavkov u Brna	Albrecht Vincenc z Kounic (č. 7)		Pohřben 25. 8. 1888 v hrobce.[15] Pohřben v cínové rakvi.[8]	Působil v diplomacii jako attaché v Londýně. Zemřel na infarkt.
			21. 8. 1888[15] poblíž Payerbachu	Alžběta Felicitas z Thun-Hohensteinu z benátecké větve 30. 11. 1831 Benátky nad Jizerou – 25. 2. 1910 Praha
7.	9.	Albrecht Vincenc z Kounic z české hraběcí větve	28. 6. 1829 Praha	Michael Karel z Kounic 6. 3. 1803 Praha – 10. 4. 1852 Vídeň	10. 1. 1854 Praha: Alžběta Felicitas z Thun-Hohensteinu z benátecké větve 30. 11. 1831 Benátky nad Jizerou – 25. 2. 1910 Praha	Pohřben 27. 1. 1897.[16] Pohřben v cínové rakvi.[8]	C. k. komoří, nadporučík, čestný rytíř Maltézského řádu, dědičný člen rakouské Panské sněmovny (1861–1897), poslanec Moravského zemského sněmu (1861–1867), dědic českých i moravských statků.
			24. 1. 1897 Praha[16]	Eleonora Voračická-Bissingen z Paběnic 26. 1. 1809 Praha-Nové Město – 10. 1. 1898 Praha-Nové Město

Hřbitov u kaple je používán od roku 1659. Hřbitovní brána je mnohem mladší, byla postavena v klasicistním stylu. Brána je segmentově zaklenutá, s klenákem ve vrcholu. Po stranách ji zdobí lisény a vpadlé obdélné rámy. Na nich spočívá kordonová římsa, která vynáší ořímsovaný trojúhelníkový štít. Na vrcholu je upevněn z kovu ručně vytepaný Ježíš na kříži.[17]

Poblíž brány vně hřbitova se nachází jednoduchý novogotický kříž z dílny Salmovských železáren v Blansku.[9] Byl zhotoven v roce 1855, jak dokládá plastický letopočet na přední straně podstavce. Pozlacené tělo Krista na kříži je prověšené ve tvaru písmene Y, bederní roušku má svázanou provazcem k pravému boku, hlavu mu zvrácenou a skloněnou k pravému rameni. Nad hlavou je umístěn nápisový štítek se zkratkou I N / R I (Iesus Nazarenus Rex Iudaeorum). Hranolový podstavec má zkosená nároží a stěny členěné prutovým vzorem. Objekt stojí na obdélné základně, ke které vedou tři schůdky.[18]