Alois Plichta

Alois Plichta se narodil v roce 1905 v Šebkovicích, tamtéž chodil do obecné školy a následně vychodil měšťanskou školu v Jaroměřicích nad Rokytnou, v roce 1926 odmaturoval na gymnáziu v Moravských Budějovicích[1] a následně nastoupil na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, tu ukončil v roce 1930.[2] Následně odešel do Velkého Meziříčí, kde mezi lety 1935 a 1948[3] působil jako advokát a organizátor místního kulturního dění, mimo jiné hájil i Jakuba Demla. Během padesátých let musel odejít z právnické profese, mimo jiné kvůli tomu, že byl příbuzný Antonína Plichty, který byl odsouzen v Babickém procesu. V tu dobu již působil jako advokát v Brně (mezi lety 1948 a 1951).[3] Nastoupil tak do stavebnictví. V roce 1967 byl rehabilitován a nastoupil na pozici právníka krajského úřadu památkové péče v Brně.[1][4]

Věnoval se historii umění na Vysočině, psal do časopisů Fujara nebo Tvar.[1] Sepsal dvě monografie o Jaroměřicích nad Rokytnou a okolí, jejich název je Jaroměřicko I. a II.[4][5] Do časopisu Tvar psal již v roce 1928.[3]

Jaroměřicko. Dějiny Jaroměřic nad Rokytnou a okolí; Městský úřad v Jaroměřicích nad Rokytnou, nakladatelství JimFa Třebíč, 1994; I. a II. díl (485 a 492 s.) ISBN 80-85766-38-8 ISBN 80-85766-39-6