Doksy (okres Kladno)

Z nálezů předhistorických lze uvést jen bronzovou dýku.

Obec je poprvé písemně zmiňována roku 1385, kdy byl jejím vlastníkem Jakoubek z Dokes (Jacubconi de Dokzie). V místech okolo nynější kapličky stával statek s tvrzí, která se postupně stala vladyckým sídlem, tvrz zanikla v cca 16. století. Doksy po roce 1398 vlastnil Bedřich z Ervěnic, roku 1405 Petr a Jan z Dokes a Myslína a po roce 1413 je zmiňován oblíbenec Václava IV. Chval z Ovčína. Dále zdědila ves jeho manželka Markéta. Roku 1454 bylo ve Slaném provoláno Markétino věno, které roku 1464 dostal Jindřich z Vraného a z Kladna. Dalším držitelem se stal Jan Bepták z Medvídkova a poté roku 1485 Rudolf z Medvídkova. Tito rytíři však ve zdejší tvrzi nebydleli a ta začala chátrat.

Ves tehdy zasahovala do dvou panství, které ves pomyslně rozdělily na dvě části (na východní, tzv. tachlovickou a na západní, tzv. smečenskou). Ves zůstala takto rozdělena až do zrušení poddanství.

V 16. století ji získal Zdeněk Kladenský z Kladna, po jeho smrti připadla roku 1543 jeho synovci Oldřichu Žďárskému ze Žďáru a dále jeho rodu. Když rod v roce 1688 po meči vymřel, ves připadla k doberskému statku, který vlastnila Polyxena Ludmila Žďárská ze Žďáru (sestra posledního mužského příslušníka). Panství poté zdědil její syn Jaroslav Florián. Ten pak Doksy prodal roku 1705 hraběti Karlu Jáchymovi Bredovi k tachlovickému panství.

Roku 1732 ves koupila k Buštěhradu Anna Marie Františka Toskánská, po 9 letech přešel na vévody Bavorské, roku 1805 na rod Habsburský a po 42 letech k soukromým statkům císařským v Čechách.

Tento díl vsi držel Delfín Haugvic, potom jeho syn Ruprecht. Roku 1545 je prodal Jiřímu Žejdlicovi ze Šenfeldu na Zvoleněvsi. Jeho vnuk Ladislav při pobělohorských konfiskacích o tuto část přišel. Dne 4. února 1623 ji koupil Jaroslav Bořita z Martinic na Smečně a u jeho rodu (a panství) nakonec zůstala do r. 1741, kdy část přešla na vévody bavorské a vystřídala stejné vlastníky jako část druhá.

Za třicetileté války se obešli všichni (až na jednoho hospodáře) bez újmy. Zmiňovanému hospodáři prý jeden z vojáků vtrhl do domu a když ho hospodář urazil, byl do krve zbit.

Od r. 1932 má obec školu, do té doby musely děti docházet do přeplněné školy v Družci.[3]

První využití zdejšího pískovce proběhlo nejspíš někdy v šestém století. Doklady o dobývání tohoto pískovce, nyní zvaného "Žehrovák" (dle vedlejší obce Kamenné Žehrovice) máme pak z doby Karla IV. – pískovec byl posléze využit při stavbě Karlova mostu či svatovítské katedrály. Vyráběly se z něj opracováním také mlýnské kameny, hraniční mezníky, kamenná schodiště nebo rámy oken a dveří. Většina lomů byla jámová – tzn. založena v rovinatém terénu. Největší rozvoj zažila těžba během 19. století ‒ v naprosto největším rozkvětu zde pracovalo více než 300 dělníků. Poté se začaly práce ukončovat. V roce 1914 v lomech pracovalo už pouze 15 starých kameníků. Poslední práce byly ukončeny v roce 1924, kdy odešel poslední kameník ‒ pan František Bečka. Ve zdejším terénu jsou známky po těžbě i nyní velmi znatelné.[4][5][6]

V obci Doksy (1373 obyvatel) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[7] 2 nákladní autodopravy, autodrožka, 2 holiči, 6 hostinců, kolář, konsum Včela, 4 krejčí, mlýn, 3 obuvníci, porodní asistentka, pekař, 2 řezníci, 9 obchodů se smíšeným zbožím, stavební družstvo, 3 trafiky, truhlář, zámečník, 2 zedničtí mistři.

V jihozápadní části obce se nachází jeden zachovalý objekt lehkého opevnění vzor 37 (A4/17/A-180), součástí tzv. Pražské čáry. Nyní je zrekonstruovaný do podoby z roku 1938 a pořádají se v něm muzejní prohlídky. V okolí je dodnes zachováno mnoho trosek odstřelených bunkrů stejného typu.[8]

Dne 29. 11. 1995 udělil předseda Poslanecké sněmovny Milan Uhde obci znak.[9] V jeho levé polovině se nachází stříbrné lekno zakončené pěti kořínky, znak rodu Bořitů z Martinic. V pravé polovině je poté válečný dobývací žebřík, znamení rodu Bredů, kteří také vlastnili část dokeského zboží.

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:

• 1850 země česká, kraj Praha, politický okres Smíchov, soudní okres Unhošť[10]
• 1855 země česká, kraj Praha, soudní okres Unhošť[10]
• 1868 země česká, politický okres Smíchov, soudní okres Unhošť[10]
• 1893 země česká, politický okres Kladno, soudní okres Unhošť[11]
• 1939 země česká, Oberlandrat Kladno, politický okres Kladno, soudní okres Unhošť[12]
• 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický okres Kladno, soudní okres Unhošť[13]
• 1945 země česká, správní okres Kladno, soudní okres Unhošť[14]
• 1949 Pražský kraj, okres Kladno[15]
• 1960 Středočeský kraj, okres Kladno[16]

• JUNEK, Jiří a Miroslav OLIVERIUS. Čtyři dny v údolí jezera Ledro: Itálie, 31. května až 3. června 2012 = Quattro giorni nella valle del lago di Ledro : Italia, 31 maggio al 3 giugno 2012. Doksy: Obec Doksy, 2012.
• MACHAČKOVÁ, Jitka. Kámen zvaný "Žehrovák": (pískovec, jenž ovlivnil život obyvatel dvou vsí). Kamenné Žehrovice: J. Machačková, 2001.
• POSPÍŠILOVÁ, Marta. Doksy, 620 let. [s.l.]: [s.n.], 2004. 48 s.
• POSPÍŠILOVÁ, Marta. Jak naši předkové válčili "za císaře pána a jeho rodinu", aneb, První světová válka v obci Doksy. Listy z Unhošťska. 2007, (42), 57-59.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Doksy na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Doksy v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Doksy v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
• Oficiální stránky