Dobročkovské hadce

Pohled ze zemědělsky využívané louky poblíž silnice II/166 na jižní část přírodní památky. Na snímku je patrné i elektrické vedení procházející na hranici památky

Území Dobročkovské hadce se nachází v katastrálním území vesnice Dobročkov, místní části obce Ktiš v okrese Prachatice. Tvoří ji dvě části chráněného území. Jedna část je tzv. severní o výměře 3,168 ha, která leží na území CHKO Blanský les, a druhá část je tzv. jižní o výměře 14,48 ha ležící mimo oblast CHKO Blanský les.[7] Obě dvě území jsou od sebe odděleny pozemní komunikací, silnicí druhé třídy II/166, vedoucí z vesnice Smědeč směrem na Český Krumlov. Území se rozkládá v nadmořské výšce 620 až 670 m n. m[4] a je z převážné části tvořené relativně přírodně meandrujícím tokem zmiňovaného potoka.[5] V rámci geomorfologického členění je území součástí provincie Česká vysočina, podsoustavy Šumavská hornatina, celku Šumavské podhůří.[4]

Severní část území tvoří převážně podmáčené louky v okolí nivy Dobročkovského potoka.[7] Toto území je na severu ohraničeno lesním porostem, na východě a jihu loukami a na západě zmiňovanou silnicí II/166. Za ní se nachází ptačí oblast.

Jižní část území tvoří podmáčené louky taktéž v nivě Dobročkovského potoka, ale dále také xerotermní louky nacházející se na hadcovém podloží. V této části území se vyskytuje hořeček český (Gentianella bohemica).[7] Východní hranici území tvoří louky přiléhající k silnici II/166 a elektrické vedení. Na severu území se nachází obec Dobročkov. Na západě a na jihu je území obklopeno zemědělsky využívanými loukami.[8] Území se svažuje od západu k východu.

Meandrující část Křemžského potoka v jižní části přírodní památky

Dříve bylo území přírodní památky zemědělsky využíváno, v rámci čehož bylo pravidelně koseno, respektive přepásáno dobytkem. Taktéž docházelo k jeho hnojení chlévskou mrvou.[4]

Přírodní památka byla vyhlášena 3. března 1992 vyhláškou Okresního úřadu Prachatice pod číslem jednacím 1/92.[9] Ve vyhlašovacím dokumentu ze dne 3. března 1992 byla chybně uvedena výměra chráněného území, což bylo způsobeno nepřesným vymezením části parcel. Ve skutečnosti je tak plocha chráněného území přibližně o 1 ha větší.[9] V posledních desetiletích nebylo území pravidelně obhospodařováno, nicméně od roku 1996 se začal na lokalitě provozovat ochranářský management například v prořezávání náletových dřevin a vyřezávání suchých svahových trávníků a kosením vysokobylinných nivních luk.[10]

Vystupující hadce vytváří několik skalních výchozů, severní část památky

Geologický podklad území tvoří převážně biotitický granulit Blanského lesa, případně metamorfované horniny v podobě biotitické ruly a místy i amfibolitu.[11] Na uvedeném podloží se nachází sedimentovaný materiál pleistocénního a holocénního stáří[10] tvořící potoční nivu, tedy hlinité písky, písčité hlíny a na některých místech se nachází soliflukční kamenitohlinité sedimenty.[4] Úbočí severní části chráněného území jsou extrémně suchá, což je zapříčiněno podložím v podobě serpentinitu (hadců), respektive pravděpodobněji serpentinizovaného peridotitu. Tato hornina zasahuje na některých místech až do nivy potoka.[4] Pro tuto horninu je charakteristické, že obvykle obsahuje značné zastoupení niklu, chromu a kobaltu, které působí na většinu organismů toxicky.[5] Půdní profil tvoří na serpentinitových pahorcích kambizemní hořečnaté rankery a mělká kambizem typická.[10] V případě nivy Křemžského potoka se většinou nachází typický glej a pseudoglej.[10]

Flora

Ohňovec obecný (Phellinus igniarius) rostoucí na lokalitě

Na lokalitě bylo během inventarizačního průzkumu z roku 1995 objeveno více než 300 druhů rostlin.[8] Ze vzácnějších druhů jsou to například z kriticky ohrožených (C1) hvozdík pyšný (Dianthus superbus), který zde byl pozorován v množství 3 rostlin. Mezi další kriticky ohrožené druhy rostoucí na lokalitě patří hořeček český (Gentianella bohemica), u kterého bylo v roce 1994 napočítáno 120 rostlin, o rok později pak jen okolo 60 rostlin.[12] Nicméně zpráva z roku 2002 uvádí 740 kvetoucích rostlin.[13] Z roku 1994 taktéž pochází záznam o existenci dalšího kriticky ohroženého druhu v podobě měkčilky jednolisté (Malaxis monophyllos), nicméně v roce 1995 nebyla na lokalitě nalezena a existují pochybnosti, jestli byla v roce 1994 správně určena.[12] Ze skupiny silně ohrožených (C2) se zde vyskytuje vratička měsíční (Botrichium lunaria), hladýš pruský (Laserpitium prutenicum), vstavač kukačka (Orchis morio)[12] ze skupiny ohrožených (C3) oměj pestrý (Aconitum variegatum),[14] kociánek dvoudomý (Antennaria dioica), prha chlumní (Arnica montana), ostřice stinná (Carex umbrosa), zábělník bahenní (Comarum palustre), škarda jestřábnikovitá (Crepis succisifolia), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), kosatec sibiřský (Iris sibirica), bezosetka štětinatá (Isolepis setacea), lilie zlatohlavá (Lilium martagon), vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata), bazanovec kytkokvětý (Naumburgia thyrsiflora) či vrba rozmarýnolistá (Salix rosmarinifolia).[12]

Rákosinou zarůstající niva Křemžského potoka, severní část památky

Na území přírodní památky se nachází několik typů rostlinných společenstev. Ve společenstvu semixerotermních[p 1] trávníků svazu Bromion erecti dominuje válečka prapořitá (Brachypodium pinnatum), dále zde najdeme např. smělek jehlancovitý (Koeleria pyramidata), bezkolenec modrý (Molinia caerulea), kostřavu ovčí (Festuca ovina), silenku nadmutou (Silene vulgaris) či bedrník obecný (Pimpinella saxifraga).[10] Okolo potoka protékajícího památkou se vyskytují potoční olšiny svazu Alnion incanae s dominantní olší lepkavou (Alnus glutinosa). V keřovém patře roste střemcha obecná (Prunus padus), kalina obecná (Viburnum opulus), bez černý (Sambucus nigra)[5] a vrba popelavá (Salix cinerea).[10]

Zarůstající olšina, severní část památky

Bylinné patro pak tvoří například chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea), bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria), ptačinec hajní (Stellaria holostea), prvosenka vyšší (Primula elatior), kozlík výběžkatý (Valeriana excelsa), oměj pestrý (Aconitum variegatum), kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), pcháč zelinný (Cirsium oleraceum), metlice trsnatá (Deschampsia caespitosa), blatouch bahenní (Caltha palustris), skřípina lesní (Scirpus sylvaticus) a další. Dále se zde vyskytují vysokobylinné vlhké louky svazu Calthion, konkrétně asociace Lysimachio vulgaris-Filipenduletum a Filipendulo-Geranietum palustris.[10][5]

Z celkové rozlohy přírodní památky 0,74 ha připadá na lesní porost, z čehož nadpoloviční většina je tvořena borovicí lesní (Pinus sylvestris) o stáří přes 40 let.[12][15] Borovice totiž jako jediná původní dřevina rostoucí v České republice je schopna odolávat toxicitě hadcového podloží.[5] Na nelesních plochách se dařilo slivoni trnce (Prunus spinosa) jakožto výsledku ruderalizace.[16] Taktéž vlivem eutrofizace a nevyužívání lokality dochází postupně k rozšiřování potoční rákosiny podél potoka.[16] Oblast nivy postupně zarůstá vyjma rákosiny i tužebník jilmový (Filipendula ulmaria).[5]

Fauna

Ilustrační fotografie vřetenušky ligrusové (Zygaena carniolica)

Na podzim 2011 došlo k odstranění náletových dřevin v severní části památky

Jelikož je oblast obklopena zemědělsky využívanými pozemky, je ohrožována splachy živin z těchto pozemků a následnou eutrofizací, což se projevuje i na lokalitě.[8][16] Dalším potenciálním rizikem je změna ve způsobu hospodaření, kdy již nedochází k pastvě na lokalitě. To může výhledově vést ke změně druhových společenstev.[8] Současně dlouhodobé zanedbávání lokality se projevuje na vlhkých loukách tím, že postupně degradují a zarůstají bezkolencem modrým (Molinia caerulea), tužebníkem jilmovým (Filipendula ulmaria) a metlicí trsnatou (Deschampsia caespitosa).[10]

Dle plánu péče se doporučuje vykácení lesa, jelikož by na hadcovém podloží byla cennější společenstva na bezlesé ploše.[16] Taktéž se doporučuje soustavné kácení náletových dřevin a dlouhodobá péče o lokalitu v podobě kosení dvakrát do roka v případě kosených luk svazu Molinion až Arrhenatherion.[16][17] U hadcových luk se doporučuje kosit čtyřikrát za rok.[18]