Dlouhá Třebová

Během první světové války bylo v obci na čtyřicet padlých, kteří padli ve službě za Rakousko-Uhersko. Po válce v roce 1922 byla v obci zřízena železniční zastávka, která měla i prodejnu jízdenek a čekárnu pro cestující. Plošná elektrifikace obce skončila roku 1934. Za první republiky obcí projížděli prezidenti Tomáš Garrigue Masaryk a Edvard Beneš, i když obec nebyla cílem jejich cesty.

Vzhledem ke složité situaci během druhé světové války došlo i v Dlouhé Třebové k nahromadění uprchlíků převážně ze Sudet. Sousední obec Hylváty ale měla výraznou německou menšinu, a tak si její obyvatelé vyžádali ochranu Třetí říše, což vyústilo ve stavbu celnice v tehdejším prostoru „U kovárny“. Po skončení války podobně jako na většině území Česka se i v obci Dlouhá Třebová objevily mimořádné lidové soudy, které začaly odsuzovat kolaboranty a konfiskovat jejich majetek. Během války padlo 17 mužů z obce.

Dne 28. října 1948 byl v obci odhalen pomník obětem první a druhé světové války. V okolí se také nalézá masový hrob 26 bezejmenných obětí z transportu smrti, který obcí projel 27. ledna 1945. Díky snaze občanů obce byly nakonec oběti pohřbeny na hřbitově a dnes se jedná o národní kulturní památku. Již před válkou v obci působily organizace jako Sokol, Orel, Svaz dobrovolných hasičů, Spolek divadelních ochotníků Josef Kajetán Tyl, kapely J. Rybky a J. Pirkla, a po válce v duchu kulturních tradic a odkazů a tehdejších zvyklosti vznikly celky nové jako Svaz československo-sovětského přátelství, KSČ, ČSM, Svaz žen, Osvětová beseda, Svaz pro spolupráci s armádou či apolitický Československý červený kříž.

Roku 1945 byl zřízen i místní národní výbor místo obecního úřadu. Jeho prvním předsedou se stal na rok Rudolf Kovář. V letech 1964–1976 byl předsedou MNV Antonín Sychra, člen KSČ. Pocházel z domu čp. 129. Zemřel v roce 1988. Mezi lety 1976 až 1990 byla Dlouhá Třebová přičleněna k městu Ústí nad Orlicí[4] jako jeho pátá místní část. Po sametové revoluci v roce 1990 však obec získala opět samostatnost a do funkce prvního obecního starosty byl zvolen Zdeněk Filip.

V červenci roku 1997 postihla obec povodeň, kterou měla na svědomí řeka Třebovka. Vzniklé škody byly příčinou návštěvy prezidenta České republiky Václava Havla s chotí Dagmar. V roce 1999 získala obec od Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky právo na používání vlajky a znaku jako nových symbolů obce pro její propagaci.[5]

• František Kovář (1849–1854) byl prvním obecním starostou v historii, po zrušení úřadu rychtáře.Pocházel z domu čp. 47.
• Josef Štancl (1854–1860) pocházel z domu čp. 109.
• Josef Rybka (1860–1862) pocházel z domu čp. 47.
• František Sršeň (1862–1868, 1874–1883) byl potomkem ze zdejší učitelské rodiny a pocházel z domu čp.105.
• Václav Rybka (1868–1871, 1891–1895) pocházel z domu čp.28.
• Josef Kovář (1871–1874, 1883–1891) pocházel z domu čp.31.
• Josef Šár (1895–1904) pocházel z domu čp. 183 a ve své době byl velmi zasloužilým veřejným činitelem v obci.
• František Kovář (1904–1907) pocházel z domu čp. 32 a za jeho působení byl v obci vysvěcen chrám Páně svatého Prokopa, vybudovaný v roce 1906.
• Václav Hác (1908–1918) pocházel z domu čp. 9 a mimo jiné byl dlouholetým činitelem ve zdejších spolcích.
• Engelbert Kovář (1918–1919) byl prvním starostou po 1. světové válce Pocházel z domu čp. 57. Zemřel roku 1957.
• František Kovář (1919–1923) pocházel z domu čp. 76.
• Jan Kovář (1923–1938) si vysloužil od spoluobčanů přezdívku „otec vesnice“. Byl také velitelem a krátce i starostou místního Sboru dobrovolných hasičů. Zemřel roku 1950. Pocházel z domu čp. 172.
• Ladislav Šimek (1938–1945) pocházel z domu čp. 44. Do funkce starosty zvolen ve věku 27 let. Ve své funkcí zůstal po celou dobu 2. světové války. Po roce 1945 postupně opustil všechny veřejné funkce a věnoval se civilnímu povolání. Zemřel roku 1994.

• Rudolf Kovář (1945–1946), Josef Vavřín (1946–1950), Jan Skála (1950–1952), Josef Kovář (1952–1960), Jan Morkes (1960–1964), Antonín Sychra (1964–1975)

Úřad obnoven po společenských změnách v roce 1989.

• Zdeněk Filip (1990–1993), Přemysl Zedník (1993–1994), Josef Kovář (1994–1995), Bohuslav Halva (1995–2006), Jaroslav Kašpar (2006–2018), Kateřina Slezáková 2018–

• Zemanská tvrz – je nejstarší památkou osídlení v Dlouhé Třebové. Tvrz se nacházela na ostrohu nad vsí v části zvané Na zámku a sloužila k ochraně okolí vzdálenějšího od hradu Lanšperk. První zmínku o její existenci máme z biskupské listiny z roku 1381. Po střídání mnoha majitelů tvrz v 17. století osiřela a posloužila jako stavební materiál k opodál zřizovanému vrchnostenskému dvoru.[6]
• Dřevěná zvonice – stála od roku 1753 na kopci nad obcí v místě bývalé zemanské tvrze. V témže roce byla opatřena zvonem Prokop, který byl při dostavbě kostela sv. Prokopa přenesen, a funkce zvonice v roce 1908 zanikla. Tato dřevěná 10 metrová stavba dokumentovala řemeslnou zručnost vesnických tesařů a byla představitelkou tehdejší lidové architektury.[3]

• Římskokatolický kostel svatého Prokopa v pseudogotickém stylu a postavený v letech 1905–1906. Se stavbou se již začalo v roce 1868, kdy však našetřené peníze brzy došly, a tak dlouhou dobu byly vystavěny pouze základy. Proto se také posměšně říkalo, že mají kostel postavený grunty vzhůru. Kostel byl zasvěcen sv. Prokopovi, protože svatoprokopská tradice má v této obci dávné kořeny. Důkazem toho je také jméno zvonu Prokop na věži kostela. Díky poslední rekonstrukci v roce 2002 získal zářivě bílou omítku, která je vidět z širokého okolí.[7]
• Hřbitovní kaple sv. Josefa – tato kaple zasvěcená sv. Josefovi byla postavena v pseudogotickém slohu roku 1898. Plány připravil stavitel Josef Shüler z Ústí nad Orlicí. Kaple je umístěna v severovýchodní části místního hřbitova ležícího nad vesnicí, který byl dokončen v roce 1893. V této kapli se tedy konala první mše na území obce, protože kostel sv. Prokopa byl postaven až o 8 let později.
• Socha sv. Prokopa – je patrně nejvýznamnější socha v Dlouhé Třebové, která vyobrazuje sv. Prokopa – zemského patrona a ochránce Dlouhé Třebové. Tato pískovcová socha zhotovená roku 1964 je však již třetí verzí sochy, která spočívá na původním podstavci. V těsné blízkosti se nachází tzv. Prokopova studánka.
• Pomník svobody – tato kamenná mohyla byla vybudována roku 1924 a odhalena při výročí smrti Jana Žižky a výročí samostatnosti ČSR. Do pomníku jsou zasazeny tři bronzové emblémy – Jana Husa, Jana Žižky a T. G. Masaryka.
• Sbor Československé církve husitské – tato novodobá budova při cestě k místní železniční zastávce byla postavená v letech 1933–1934 místními dobrovolníky z obce a okolí, kteří se hlásili k nově vznikající Církvi československé (dnešní Církev československá husitská). Budova k náboženským účelům od roku 1986 již neslouží, avšak stále stojí dál.
• Socha svatého Jana Nepomuckého – tato pískovcová socha z roku 1826 vyobrazuje svatého Jana Nepomuckého, českého patrona a také ochránce horní části obce Dlouhá Třebová.[3]
• Další drobné sakrální stavby (kříže, boží muka a obrázky)

• Jan Hýbl (1899–1910)
• Josef Kolomý (1930)
• Rudolf Rybka (1937–1963)
• Jan Broulík (1963–1976)
• Vlasta Renčínová (2000)
• Martin Lamplot od (2004)