Diapsida

Diapsidi („mající dva oblouky“) jsou velmi rozšířenou skupinou plazů, jejichž původním společným znakem jsou dva spánkové otvory na lebce. První zástupci této skupiny se objevili již v období karbonu asi před 300 miliony let. Také dnes jsou poměrně hojní a zahrnují krokodýly, šupinaté (ještěry a hady), hatérie a podle novějších výzkumů pak rovněž želvy, řazené dříve obvykle mezi anapsida. Podle moderní klasifikace patří do této skupiny navíc také ptáci. Dnes existuje ne méně než 7 925 druhů diapsidů a pokud počítáme i ptáky, pak přes 17 725.

Diapsidi
Schéma diapsidní lebky
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaplazi (Sauropsida)
PodtřídaDiapsida
Osborn, 1903
Žijící skupiny
Sesterská skupina
Anapsida (želvy a další)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rozměry

Největšími známými zástupci této skupiny jsou druhohorní sauropodní dinosauři, jejichž délka se mohla pohybovat až kolem 40 metrů.[1]Například pozdně jurský severoamerický druh Supersaurus vivianae mohl být podle novějších zjištění dlouhý asi 39 až 42 metrů, což by z něho patrně činilo nejdelšího dosud známého obratlovce vůbec.[2]

Molekulární biologie

V roce 2018 byla publikována vědecká studie, naznačující, že byl rekonstruován ancestrální genom předka všech diapsidů, a to za pomoci moderních postupů, umožněných vývojem nových výzkumných technologií.[3]

Taxonomie[zdroj?!]

Mezi nejznámější vyhynulé skupiny patří neptačí dinosauři, ptakoještěři, plesiosauři, mosasauři a mnoho dalších vývojových skupin.

Odkazy

Reference

  1. SOCHA, Vladimír. Nejdelší obratlovec všech dob?. OSEL.cz [online]. 15. listopadu 2018. Dostupné online. (česky)
  2. SOCHA, Vladimír. Supersaurus vrací úder. OSEL.cz [online]. 18. listopadu 2021. Dostupné online. (česky)
  3. Rebecca E. O’Connor; et al. (2018). Reconstruction of the diapsid ancestral genome permits chromosome evolution tracing in avian and non-avian dinosaurs. Nature Communications 9, Article number: 1883. doi:10.1038/s41467-018-04267-9
  4. SUN Yuan-Yuan, CUI Jie & LIU Jun (2020). The origin and evolution of thalattosaurs. Acta Palaeontologica Sinica. 59(4): 489-498. doi: 10.19800/j.cnki.aps.2019.034

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.