Hatérie

Hatérie (Sphenodontida) je starobylý řád plazů, zahrnující pouhé dva dosud žijící druhy.

Hatérie
Stratigrafický výskyt: Triasrecent, asi před 242 až současnost
Haterie novozélandská (Sphenodon punctatus)
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaplazi (Reptilia)
Podtřídalepidosauria
Řádhatérie (Sphenodontida)
Williston, 1925
Rozšíření recentních forem hatérií (druhů). Hatérie novozélandská (Sphenodon punctatus) – kolečka; hatérie Guentherova (Sphenodon guntheri) – čtverečky.
Rozšíření recentních forem hatérií (druhů). Hatérie novozélandská (Sphenodon punctatus) – kolečka; hatérie Guentherova (Sphenodon guntheri) – čtverečky.
čeledi
  • Gephyrosauridae
  • Pleurosauridae
  • hatériovití (Sphenodontidae)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Evoluce

Skupina hatériovitých plazů se dle dostupných fosilních nálezů objevila již na počátku druhohor (raný trias, asi před 245 až 240 miliony let), významnou skupinou byl pak v období pozdního triasu a jury.[1] Většina hatérií vyhynula v době nástupu drobných savců a do dnešní doby přežily jen dva druhy, spadající do jedné čeledi. Vyskytují se na přibližně dvaceti ostrovech při pobřeží Nového Zélandu. Nový Zéland se oddělil od pevniny ještě předtím, než se na něj savci dostali. Hatérie a další plazi zde tedy neměli konkurenci. V období triasu až křídy byla tato skupina rozšířená i na území dnešní Jižní Ameriky.[2][3]

Před 190 miliony let (v období rané jury) byli hatériovití rozšíření také na území Severní Ameriky, jak ukázaly objevy z americké Arizony.[4]

Popis

Hatérie nepatří mezi ještěry. Odlišují se od nich výrazně kratšíma nohama, výraznýma tmavýma očima, bílými výrůstky na hlavě a hřbetě. Jejich hlava má zobákovitý útvar. Hatérie jsou dlouhověké, dožívají se i výrazně přes 100 let.[5] Živí se hmyzem a jinými bezobratlými živočichy. Aktivní jsou především v noci.

Hatérie mají tak pomalý metabolismus, že dokáží zadržet dech až na 1 hodinu.[zdroj?!] Jsou i všeobecně celkově pomalé.

Hatérie má zachované některé primitivní znaky: zuby jsou srostlé s čelistmi, nemá plně osifikovanou chordu, na břiše a krku se nachází zbytky žeber a má poměrně dobře vytvořený parietální otvor s temenním okem a alespoň v mládí jím vidí.

Ekologie

Samice klade až 15 vajíček s bílou skořápkou. Mláďata se líhnou za 13–15 měsíců. Zajímavé je soužití hatérie s ptáky buřňáky, kteří hnízdí v norách, ve kterých žije i hatérie.

Systematika

Původně byly hatérie klasifikovány takto:

  • čeleď: hatériovití (Sphenodontidae)

V roce 2009 vyšla genetická studie, jež doporučuje sloučení obou druhů do jednoho s tím, že jde o pouhé geografické varianty.[6] Některé autority a instituce však stále uznávají původní klasifikaci.[7]

V srpnu roku 2020 bylo oznámeno kompletní rozluštění genomu hatérie.[8]

Odkazy

Reference

  1. Tiago R. Simões, Michael W. Caldwell & Stephanie E. Pierce (2020). Sphenodontian phylogeny and the impact of model choice in Bayesian morphological clock estimates of divergence times and evolutionary rates. BMC Biology. 18. Article number: 191. doi: https://doi.org/10.1186/s12915-020-00901-5
  2. Sebastián Apesteguía, Fernando F. Garberoglio & Raúl O. Gómez (2021). Earliest tuatara (Lepidosauria: Sphenodontinae) from southern continents. Ameghiniana. 58 (5): 416-441. doi: https://doi.org/10.5710/AMGH.13.07.2021.3442
  3. Chambi-Trowell, S. A. V.; et al. (2021). The diversity of Triassic South American sphenodontians: a new basal form, clevosaurs, and a revision of rhynchocephalian phylogeny. Journal of Systematic Palaeontology (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1080/14772019.2021.1976292
  4. Tiago R. Simões, Grace Kinney-Broderick & Stephanie E. Pierce (2022). An exceptionally preserved Sphenodon-like sphenodontian reveals deep time conservation of the tuatara skeleton and ontogeny. Communications Biology. 5: 195. doi: https://doi.org/10.1038/s42003-022-03144-y
  5. https://fossilsandotherlivingthings.blogspot.com/2021/02/tuatara-one-of-kind-survivor.html
  6. HAY, Jennifer M.; SARRE, Stephen D.; LAMBERT, David M. Genetic diversity and taxonomy: a reassessment of species designation in tuatara (Sphenodon: Reptilia). Conservation Genetics. 2010-06-01, roč. 11, čís. 3, s. 1063–1081. Dostupné online [cit. 2020-11-22]. ISSN 1572-9737. DOI 10.1007/s10592-009-9952-7. (anglicky)
  7. JOHNS, Amanda. Sphenodon guntheri (Brothers Island tuatara). Animal Diversity Web [online]. 2012 [cit. 2020-11-22]. Dostupné online. (anglicky)
  8. Gemmell, N. J.; et al. (2020). The tuatara genome reveals ancient features of amniote evolution. Nature. doi: https://doi.org/10.1038/s41586-020-2561-9

Literatura

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.