Aetosauria

Aetosauria („orlí ještěři“) byl klad archosaurních plazů, žijících v období pozdního triasu (asi před 233 až 201 miliony let).[1][2]

Aetosauria
Stratigrafický výskyt: Pozdní trias, asi před 233 až 201 miliony let
Rekonstrukce druhu Stagonolepis robertsoni, zástupce kladu.
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaplazi (Sauropsida)
Nadřádarchosauři (Archosauria)
InfrařádAetosauria
Lydekker, 1887
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anatomie

Jejich charakteristikou byl zejména výrazný tělesný "pancíř" ze zkostnatělých destiček osteodermů, který je chránil před útoku predátorů.[3] Byli převážně býložraví, někteří možná také hmyzožraví. Patřili spíše k menším zástupcům archosaurů, délka jednotlivých zástupců se obvykle pohybovala mezi 1 až 4 metry. Mezi největší zástupce patřil rod Desmatosuchus ze Severní Ameriky.[4]

Výzkum lebky étosaurů ukazuje, že se jednalo o tvory s relativně silným stiskem čelistí (zhruba 3600 newtonů), schopné živit se nejen rostlinami, ale i drobnými živočichy.[5]

Klasifikace

Model druhu Stagonolepis olenkae z Polska.

Zástupci kladu Aetosauria spadají do většího kladu Suchia. Kromě étosaurů spadají mezi archosaury také skupiny Phytosauria, Crocodilia, Rauisuchia, Dinosauria nebo Pterosauria. Relativně dobře známými rody jsou například Desmatosuchus, Stagonolepis, Typothorax nebo Aetosaurus.[6]

Klad poprvé definoval britský paleontolog Richard Lydekker roku 1887, první fosilie zástupců této skupiny však byly známé již od 40. let 19. století.[7]

Vyhynutí

Všichni nebo přinejmenším výrazná většina étosaurů vyhynula v průběhu hromadného vymírání na přelomu triasu a jury v době před 201,3 miliony let. Přesné příčiny tohoto vymírání nejsou dosud známé, je ale jisté, že se jednalo o událost, díky které se dominantní formou suchozemských živočichů stali na dlouhou dobu 135 milionů let populární dinosauři.[8]

Odkazy

Reference

  1. Nesbitt, S. J. (2011). The early evolution of archosaurs: relationships and the origin of major clades. Bulletin of the American Museum of Natural History. 353: 1-292.
  2. Neto, V. D. P.; et al. (2021). Skull osteology of Aetosauroides scagliai Casamiquela, 1960 (Archosauria: Aetosauria) from the Late Triassic of Brazil: New insights into the paleobiology of aetosaurs. Palaeontologia Electronica. 24 (3): a33. doi: https://doi.org/10.26879/1120
  3. Andrew B. Heckert, Ricardo N. Martínez, and Matthew D. Celeskey (2021). Anatomical details of Aetosauria (Archosauria: Pseudosuchia) as revealed by an articulated posterior skeleton from the Upper Triassic Ischigualasto Formation. Ameghiniana (advance preprint). doi: 10.5710/AMGH.05.09.2021.3426
  4. Parker, W. G. (2005). A new species of the Late Triassic aetosaur Desmatosuchus (Archosauria: Pseudosuchia). Comptes Rendus Palevol. 4 (4): 327–340. doi: 10.1016/j.crpv.2005.03.002.
  5. Jeremías R. A. Taborda, Julia B. Desojo, and Eduardo N. Dvorkin (2021). Biomechanical skull study of the aetosaur Neoaetosauroides engaeus using finite element analysis. Ameghiniana. doi: 10.5710/AMGH.23.07.2021.3412
  6. Parker, W. G. (2016). Revised phylogenetic analysis of the Aetosauria (Archosauria: Pseudosuchia); assessing the effects of incongruent morphological character sets. PeerJ. 4: e1583.
  7. Huxley, T. H. (1875). On Stagonolepis Robertsoni, and on the evolution of the Crocodilia. Quarterly Journal of the Geological Society. 31 (1–4): 423–438. doi: 10.1144/GSL.JGS.1875.031.01-04.29
  8. SOCHA, Vladimír. Jak dinosauři ovládli jurský svět. OSEL.cz [online]. 11. října 2021. Dostupné online. (česky)

Literatura

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.