Depeche Mode

Prvopočátky Depeche Mode mohou být vystopovány až do roku 1977 ve městě Basildon, kdy Vince Clarke a Andrew Fletcher založili skupinu pod názvem No Romance in China. Skupina se však neujala a v roce 1979 vytvořil Vince Clarke s Martinem Gorem novou skupinu nazvanou French Look. Poté se k ní přidal také Andrew Fletcher a skupina se přejmenovala na Composition of Sound. Clarke hrál na kytaru, zpíval a ovládal bicí automat, Fletcher hrál na baskytaru a Gore hrál na sólovou kytaru.

Přitom hledali nového zpěváka. Roku 1980 potkali v jednom basildonském klubu Davea Gahana, který tam zpíval píseň „Heroes“ od Davida Bowieho. Měl problémy se zákonem, byl třikrát ve vězení, ale všude se stával středem pozornosti, stýkal se a znal se s řadou lidí, kteří mohli v té době kapele pomoci dopředu.

Byl to právě on, kdo vymyslel název Depeche Mode. Jednou listoval francouzským magazínem Dépêche-mode, který mu dodal inspiraci, a který můžeme přeložit jako „módní aktuality“ nebo doslova jako „depeše módních zpráv“.

Toho roku, co byl Dave „objeven“, podepsala skupina smlouvu s labelem Mute Records.

Roku 1981 vydala skupina své první album Speak & Spell. Album bylo veselé, hravé, kritiky kladně přijímané, jenže s přicházejícím úspěchem se začal Clarke skupině vzdalovat. Později oznámil svůj odchod ze skupiny.

Kapela byla bez hlavního tahouna Clarka odepisovaná, roku 1982 však vydala album A Broken Frame. To bylo na rozdíl od svého předchůdce temnější, hlavním textařem se stal Gore. Členové kapely dnes tvrdí, že je to to nejhorší, co kdy udělali, i hudební kritici se o něm nevyjadřovali obzvláště pochvalně.

V té době hledali čtvrtého člena kapely. Objevili Alana Wildera, který měl jako jediný člen skupiny hudební vzdělání. Spolu s ním vydala kapela roku 1983 album Construction Time Again, které bylo na rozdíl od A Broken Frame pozitivně přijato.

Roku 1984 vyšlo album Some Great Reward. Předzvěstí byl singl People Are People, který se poprvé ocitl v americké hitparádě Top 40 a je jednou z nejznámějších písní skupiny.

V roce 1986 skupina vydala desku Black Celebration. Název desky přesně vystihuje i celou náladu alba, černé a pochmurné, vyjadřující nespokojenost a nesouhlas se společenským zřízením a hovořícím o problémech v mezilidských vztazích. Sám Gore se vyjádřil: „Náš sound je jako velká ponurá zeď, kterou lidé postříkali svítivými barvami“. Zároveň je to zatím jediné album skupiny obsahující titulní píseň, tj. píseň, která má stejné jméno jako album.

Nadšené recenze následovalo roku 1987 další album Music for the Masses. Album se dočkalo i úspěchu v amerických hitparádách, své fanoušky si našlo i v Japonsku.

Roku 1990 vyšlo album Violator, které znělo odlišněji než doposud zněla tvorba skupiny. Na albu se objevila elektrická kytara a singl Personal Jesus způsobil, že jde komerčně o nejúspěšnější album skupiny.

Roku 1993 vyšla deska Songs of Faith and Devotion, která šla co se týče rockového experimentování ještě dál. Na albu se objevují živé bicí, je zde cítit vliv blues a gospelu a album je celkově oproti Violatoru „zdrsněné“.

Sám Dave prošel nemalými změnami, které způsobily nemálo fanouškům po celém světě šok. Z uhlazeného zpěváka, i když s duší rebela, se stal rocker, nechal si narůst dlouhé vlasy, bradku a převzal na sebe podobu Ježíše, a bylo znát, že je drogově závislý. V kapele začala atmosféra houstnout. Problémy byly i kolem Devotional tour podporující album, kdy byla Gahanova závislost znát. Motal texty a padal z pódia. Členové skupiny ani nespali ve stejných hotelech. Vše mělo za následek nervové zhroucení Fletchera. Během turné spáchal frontman skupiny Nirvana Kurt Cobain sebevraždu. Gahan později uvedl: „Moje první reakce byla vztek. Byl jsem nasraný, protože mi to připadalo, jako by mi Kurt ukradl můj vlastní nápad. Takhle v hajzlu jsem ve skutečnosti byl“.

Roku 1995 odešel ze skupiny Wilder. V té době se také Gahan pokusil o sebevraždu. Roku 1996 se předávkoval speedballem (kombinací heroinu a kokainu, kterou užívají těžcí narkomani), načež byl dvě minuty klinicky mrtvý. Později absolvoval úspěšnou odvykací kúru a mohl se skupinou, která byla na pokraji rozpadu, nahrát nové album.

David Gahan se po tomto období velmi změnil a k drogám se již nevrátil. O jeho minulosti praví nejedna z písní, které později skupina nahrála (kupříkladu „Suffer Well“ či „Barrel of a Gun“).

Roku 1997 vyšlo album Ultra. Gore jej původně plánoval vydat jako sólové album, zřejmě si byl vědom, že skupina zanikne. Singl Barrel of a Gun vypovídá o Gahanově drogovém pekle.

V roce 2001 vydala skupina album Exciter, které se neumístilo příliš dobře v žebříčcích mimo Evropu. Mnoho fanoušků pociťovalo, že album bylo bez inspirace a pod obvyklou úrovní skupiny. Po tomto albu se věnovali členové kapely vlastním projektům.

Koncert v londýnské O₂ aréně
k „Tour of the Universe“, prosinec 2009.

Roku 2005 vyšlo album Playing the Angel, které bylo kritikou kladně přijato. Jde o první album, k němuž skládal písně i Gahan. Při nahrávání byl kladen důraz na analogové syntezátory.

Roku 2009 bylo vydáno album Sounds of the Universe, na kterém je také znít analog. Při turné podporující toto album, v květnu 2009, byl Gahanovi diagnostikován zhoubný nádor v močovém měchýři. Podstoupil několik operací, nádor byl nakonec úspěšně odstraněn. Následovaly pak další zdravotní problémy, např. natrhlý lýtkový sval či poškozené hlasivky, v důsledku toho bylo mnoho koncertů zrušeno.

V březnu 2012 Gahan oznámil, že mají hotových zhruba 20 písní pro nové album. V červenci bylo ohlášeno, že vyjde 25. března 2013, producentem je jako v případě minulých dvou alb Ben Hillier. Album bylo nazváno Delta Machine.

Během následujícího roku proběhlo turné Delta Machine Tour, se svým finálním vystoupením 7. března 2014 v Rusku.

25. ledna 2016 Gore oznámil, že na duben plánují návrat do nahrávacího studia. 11. října stejného roku prozradili, že jejich čtrnácté studiové album, tentokrát produkované Jamesem Fordem, se bude jmenovat Spirit a vyjde na jaře 2017. O čtyři dny později pověděli o evropském turné Global Spirit Tour začínajícím 5. května 2017, jež se týkalo i České republiky (24. května 2017). Týden nato získali nominaci na Rock and Roll Hall of Fame 2017.

Hlavní singl alba, „Where's the Revolution“, byl zároveň s textovým videem vydán 3. února 2017, 9. února následován i oficiálním videem. Album samotné vyšlo celosvětově 17. března.

Zatímco zůstává Depeche Mode stále populární v USA, západní Evropě a Austrálii, jeho nejloajálnější základna fanoušků leží ve střední a východní Evropě, což bylo způsobeno společně několika klíčovými událostmi v této části světa na přelomu 80. a 90. let: celosvětová popularita Depeche Mode a syntetické taneční hudby obecně (která ovšem v té době již v USA slábla), pád komunistických režimů a vzestup internetu, který umožnil okamžitý přístup k západní hudbě a ideám, po kterých tento region, uzavřen v umělé totalitní bublině, prahl. Dnes je zde bezpočet webových stránek fanoušků, snad v každém jazyce, vyzdvihujících skupinu k trvalé slávě.

• Alan Wilder (produkční, hráč na klávesy, bubeník, zpěvák a příležitostně skladatel), ve skupině od 1982 do 1995.
• Vince Clarke (hlavní skladatel, hráč na klávesy), ve skupině od 1980 do 1981. Po odchodu založil skupinu Yazoo a v roce 1985 skupinu Erasure.

• Hildia Campbell (podpůrný zpěv, 1993–1994)
• Samantha Smith (podpůrný zpěv, 1993–1994)
• Daryl Bamonte (klávesy, 1994)
• Dave Clayton (klávesy, 1997)
• Christian Eigner (bicí, dříve skladatel a textař, 1997 až dodnes)
• Peter Gordeno (klávesy, občas basová kytara a kytara, 1998 až dodnes)
• Jordan Bailey (podpůrný zpěv, 1998–2001)
• Janet Ramus (podpůrný zpěv, 1998)
• Georgia Lewis (podpůrný zpěv, 2001)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Depeche Mode na anglické Wikipedii.

• Depešák
• Turné Depeche Mode
• Další články související s Depeche Mode

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Depeche Mode na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky Depeche Mode (anglicky)
• Komunita českých fanoušků na Facebooku
• Komunita českých fanoušků na Instagramu
• České fan stránky
• Depechemode.tv – The Blackest Celebration on the Planet Archivováno 11. 8. 2018 na Wayback Machine (anglicky)
• Kompletní diskografie Depeche Mode (anglicky)
• Sacred DM – On-line archiv Depeche Mode (400+ článků a interview od roku 1981) (anglicky) – neplatný odkaz !
• Depeche Mode v Internet Movie Database (anglicky)