De materia medica

De materia medica (latinský název pro řecký Περὶ ὕλης ἰατρικῆς, Peri hulēs iatrikēs, znamenající „O léčivech“) je lékopis léčivých rostlin a léčiv, které z nich lze získat. Jedná se o pětidílnou encyklopedii sepsanou mezi lety 50 až 70 řeckým lékařem a chirurgem římské armády Pedaniem Dioscoridem. Jako lékopis byla široce využívána následujících 1 500 let, až dokud ji v období renesance nenahradily herbáře léčivých rostlin, čímž se řadí k nejdéle používaným přírodopisným knihám všech dob.

De materia medica
Obal knihy De materia medica z roku 1554
Autor	Pedanius Dioscorides
Původní název	Περὶ ὕλης ἰατρικῆς
Země	Starověký Řím
Jazyk	latina
Žánr	traktát
Datum vydání	50
Počet stran	5 svazků
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Encyklopedie popisuje účinnost mnoha léků, včetně omějí, aloe, kolokvinty obecné, ocúnu, blínu, opia či urginey přímořské. Dohromady zmiňuje asi 600 druhů rostlin, dále některá zvířata a minerální látky, a asi 1000 léčivých přípravků z nich vyráběných.

Ve středověku se kniha vyskytovala v latině, řečtině a arabštině, ve formě ručně ilustrovaných rukopisů. Od šestnáctého století byl text postupně překládán do italštiny, němčiny, španělštiny a francouzštiny, v roce 1655 pak do angličtiny. Kniha vytvořila základ pro tvorbu herbářů v těchto jazycích, vytvořených lidmi jako Leonhart Fuchs, Valerius Cordus, Lobelius, Rembert Dodoens, Carolus Clusius, John Gerard či William Turner. Tyto publikace postupně zahrnovaly stále více přímých pozorování, jež doplňovaly a nakonec nahradily původní text.

Dochovalo se několik manuskriptů a raných výtisků De materia medica, například řecký ilustrovaný rukopis Vienna Dioscurides ze 6. století, který Byzantinci používali pro léčebné účely přes tisíc let. Britský botanik Arthur Hill spatřil ještě v roce 1934 na hoře Athos mnicha používajícího k určování rostlin kopii této knihy.