Urginea přímořská

Urginea přímořská (Drimia maritima) je vytrvalá rostlina z čeledi chřestovitých. V češtině je známá jako „mořská cibule“ (toto označení se však lidově používá také pro snědek ocasatý).[2]

Urginea přímořská
Stupeň ohrožení podle IUCN

málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídajednoděložné (Liliopsida)
Řádchřestotvaré (Asparagales)
Čeleďchřestovité (Asparagaceae)
Roddrimie (Drimia)
Binomické jméno
Drimia maritima
(L.) Stearn, 1978
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Roste na pobřeží Středozemního moře a v jižní Evropě, západní Asii a severní Americe.[3]

Popis

Stvol dosahuje výšky až 150 cm.[4] Podzemní cibule má průměr okolo 30 cm a může vážit přes jeden kilogram, její povrch je pokryt šupinami. Z cibule vyrůstá růžice kopinatých tmavězelených listů, dlouhých okolo půl metru. Rostlina vykvétá až po skončení největších letních veder. Květy jsou bílé (zřídka také červené) a jsou uspořádány v hroznech. Opylovači jsou včela medonosná a sršeň východní. Plodem urginey je tobolka, která dozrává v říjnu.

Využití

Rostlina obsahuje jed scillitoxin, který se používá k hubení hmyzu a hlodavců.[5] V menším množství byla v minulosti doporučována jako lék proti nachlazení, při srdeční slabosti i k odvodnění organismu, také se řezy cibule přikládají na rány pro rychlejší hojení. O používání urginey starověkými lékaři se zmiňuje již Ebersův papyrus. Pedanius Dioscorides zmiňuje, že rostlina sloužila také jako ochrana před zlými duchy. Muslimové proto dosud sázejí urgineu na hroby.

Synonyma

  • Scilla maritima
  • Urginea maritima
  • Charybdis maritima
  • Squilla maritima
  • Urginea scilla

Odkazy

Reference

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.