De Longovy ostrovy

Souostroví tvoří ostrov Jeannette, ostrov Henrietta, Bennetův ostrov, ostrov Vilkického a Žochovův ostrov[1]. Těchto pět ostrovů má celkovou plochu 228 km². Bennetův ostrov je největším ostrovem a má také nejvyšší bod souostroví ve výšce 426 metrů. Všechny ostrovy leží kolem 77° severní zeměpisné šířky, jsou částečně pokryty ledovci, které stoupají k vrcholům.

V roce 1996 byla celková plocha těchto ostrovů pokrytých ledovými čepicemi a ledovci 80,6 km².[2] Tato skupina ostrovů patří dle správního rozdělení Ruska do republiky Sacha.

Na De Longových ostrovech byly zmapovány horniny časného paleozoika, střední paleozoika, křídy a neogénu. Ze staršího paleozoika jsou známé kambrické a ordovické sedimentární horniny protkané menším množstvím vápence. Ze středního paleozoika se horniny skládají ze vrás a čedičových zlomů, andezitových a dioritických vulkanických klastů, tufů, lávy, dajky a ložní žil. Křídové horniny jsou složeny z čedičů a vložených argillitů, pískovců a drobného uhlí. Nejmladší kameny nalezené na De Longových ostrovech jsou neogénní čedičové vulkanické horniny.[3][4]

George W. DeLong

Ostrov Jeannette, ostrov Henrietta a Bennetův ostrov byly objeveny v roce 1881 nešťastnou expedicí Jeannette, pojmenovanou po lodi USS Jeannette a pod velením nadporučíka George W. De Longa.[9]

V srpnu 1901, během ruské polární expedice v letech 1900–1902, mířila ruská arktická loď Zarja přes moře Laptěvů a hledala legendární Sannikovovu zemi, ale brzy zůstala zablokována plovoucím ledem na Novosibiřských ostrovech. V průběhu roku 1902 pokračovaly pokusy dosáhnout Sannikovovy země, považované za De Longovy ostrovy, zatímco Zarja byla uvězněna v rychlém ledu. V listopadu 1902 opustili ruský arktický průzkumník baron Eduard Toll a tři společníci loď, zatímco cestovali pryč z Bennetova ostrova směrem na jih na volných ledových krách.

Vilkického ostrov (Východosibiřské moře) a Žochovův ostrov objevil Boris Vilkickij během hydrografické expedice ruského carského námořnictva v Severním ledovém oceánu v letech 1913 a 1914. Leží o něco dále na jih (asi 76° s. š.) a jsou nezaledněné.

Ostrov Henrietta byl místem výzkumné stanice od roku 1937 do roku 1963.[10]

Někteří jednotlivci z USA prosazují americké vlastnictví ostrovů Jeannette, Henrietta a Bennet v De Longových ostrovech.[11][12] Vláda USA toto tvrzení nepodporuje.[12][13] Po svém objevu v roce 1881 De Long prohlásil ostrovy vlastnictvím USA[14] a nahlásil americkému ministerstvu námořnictva, že jeho loď přistála na ostrově Henrietta a zmocnila se jej.[15] V průběhu roku 1916 vydal ruský velvyslanec v Londýně oficiální oznámení v tom smyslu, že carská vláda považovala tyto ostrovy za nedílnou součást ruské říše. Tento územní nárok byl později udržován Sovětským svazem. Usnesení senátu státu Aljaška z roku 1988 podpořilo nárok Američanů na ostrovy, ale během roku 1994 Nejvyšší soud státu Aljaška rozhodl ve věci D. Denardo v. Stát Aljaška, že Benettův ostrov, spolu s několika dalšími ostrovy, není součástí Aljašky.[16] Ministerstvo zahraničí Spojených států tvrdilo, že Spojené státy nikdy na žádný z ostrovů nevznesly nárok a USA je uznávají jako ruské území.[13]

• 
  Východní konec ostrova Bennett s jeho zaledněným tombolo v pozadí
• 
  Tmavé pobřežní útesy ostrova Henrietta
• 
  Kresba ostrova Jeannette z roku 1881
• 
  Mapa De Longových ostrovů z roku 1964
• 
  Mapa De Longových ostrovů sestavená roku 1968