Džvarismus

Džvaristé věří v nejvyššího Boha – Ustanovitele řádu, jež je však nepříliš aktivním božstvem typu deus otiosus, proto uctívají především jeho syny a dcery či anděly – džvary. Mezi džvary patří například Ježíš, Bohorodička, archandělé Michael a Gabriel, Nejsvětější trojice chápaná jako jedna osoba, světci jako svatý Jiří, ale také předkřesťanští hrdinové Kopala a Iachsar a historické osobnosti jako královna Tamara a její syn Jiří IV. (Laša Giorgi). Nekladou příliš velký důraz na počátek světa, ale znají motiv prvotního boje mezi s démonickými dévy, a namísto pekla věří v posmrtný pobyt v šedi – zvláštní trest čeká jen ty co se dopustili incestu nebo krádeže půdy.[3]

Z křesťanských světců je pod jménem Giorgi především svatý Jiří, který představuje archetypálního Cizince, který přichází z kraje „za horami“ či z podzemí a do jisté míry démonický charakter – Chevrusové si jej například představují jako Čečence – Giorgiho Khista. Zároveň je však patronem mužů kteří odchází z obce na loupeživé výpravy.[1] S Jiřím jsou ztožňováni například džvarové obcí Gudani a Chachmati – o kterých se však vypráví odlišné příběhy.[2]

Zvláštním džvarem je Samdzimar, která patří mezi démonické khadžy obývající podsvětí,[1] která se zjevuje v podobě mladé chevsurské ženy a navazuje milostné vztahy s muži, včetně ženatých a kněží. Zároveň je patronkou lesní zvěře a lovců. V gruzínské vesnici Chachmati se nachází její svatyně, stejně jako svatyně místního džvara, který ji podle pověsti unesl.[4]

Za první zmínky, které můžou odkazovat na džvarismus, patří zprávy o neochotě horalů z Pšavska a Chevsurska přijmout křesťanství poté, co se za ibérského krále Miriana III. (284-361) stalo státním náboženstvím Gruzie. Do horských oblastí tak nové náboženství pronikalo pomalu, do Thušska například až v 9. století. Vpád Mongolů v 13. století však křesťanství oslabil a vedl k posílení prvků původních náboženství a například z Krista se stal boží syn jménem Kviria. Když se křesťanství do horských oblastí počalo vracet proměněné křesťanské postavy se v džvaristickém panteonu zachovaly vedle nově přijímaných, které měly více pravověrnou podobu. V současné době džvarismus čelí tlaku sílícího gruzínského pravoslaví.[2]

Co se týče národů ruské strany hranice tak Dagestánci přijali již v 9. století století islám, zatímco Čečenci a Ingušové přijali křesťanství, ale stále se mezi nimi zachovával džvarismus. Až v polovině 18. století začal být Čečenci přijímán islám a to jako ideologie protiruského odboje, Inguši jej přijali až o sto let později. Ač mezi nimi džvarismus během sovětského období ztrácel na významu tak až do období První čečenské války (1994-1996) představoval islám spíše vnější nátěr.[2] [1]

• Lidé a Země - Pestrá společnost bohů
• Reflex - Svatyně Samdizar