Denim

Modrý pracovní oděv z tkanin podobných denimu nosili námořníci v italském Janově už v 17. století (ze zkomoleného francouzského Jannes vzniklo asi o 200 let později slovo jeans). V polovině 19. století začal Levi Strauss v USA prodávat pracovní oděvy z bavlněného serže dováženého z francouzského Nîmes. Ze slovního spojení Serge de Nimes (vyslovované serž deNim, tedy serž z Nimes) pak vzniklo pro tuto tkaninu označení denim.[2] Výrobky měly na trhu velký úspěch, jejich provedení bylo v roce 1873 zčásti patentováno (upevnění kapes nýty podle US patentu č. 139121) a brzy podle tohoto vzoru začalo šít pracovní oděvy (pro zlatokopy, kovboje apod.) několik dalších výrobců. Asi od 30. let 20. století byl denim známý i v Evropě, v 50. letech si oblíbila část mládeže jeansy jako znamení odporu proti konzervativní společnosti. V 60. letech začali nosit kalhoty z denimu i dospělí a asi o 20 let později přišly už stovky výrobců s nejrůznějšími variantami a imitacemi jeansů.[3]

V české odborné literatuře se až do roku 1989 označení denim nepoužívalo (viz např. Pospíšil aj.) a jeansy se v češtině nazývaly (asi od 60. let) texasky a později rifle[4] (slovo rifle zdomácnělo zejména v moravských nářečích).

V roce 2017 dosáhla celosvětová výroba denimu asi 7 miliard m², v roce 2020 se počítalo s výnosem 19 miliard USD[5] a výnos z prodeje hotových oděvů z denimu (z 80 % kalhoty) se odhadoval na 56 miliard USD.[6]

Džínovina, která nebyla po ušití již dále upravována praním, časem vybledne, což se v některých případech považuje za módní. Během procesu opotřebení obvykle dochází k vyblednutí těch částí, které jsou vystaveny největšímu namáhání. Nejčastěji se u džínů namáhá látka kolem kotníků, kolen a stehen.[12]

Aby se usnadnil přirozený proces opotřebení, někteří lidé se zdrží praní svých džínů po dobu delší než šest měsíců. Většina denimu se vyrábí ze 100 % bavlny a pochází z různých zemí.[13]

• Textilní obchod nabízí různé varianty pletenin, které mají napodobit tkaný denim.

V roce 2013 byla zveřejněna studie o pokusném zhotovení zátažné pleteniny v chytové vazbě jako imitace denimu. Pletenina se dá použít na různé druhy oděvů.[14]

• Podle Ilustrované encyklopedie (z roku 1995)[15] je denim „vlněná nebo směsová“ (tj. vlnařská tkanina) „tkanina“. V roce 2013 nabízí textilní obchod sporadicky tkaniny s označením „vlněný denim“ .^[zdroj?] Rozsah výroby a způsob jejich zhotovení není veřejně známý.
• O těchto textiliích není známo, jestli jsou zahrnuty do shora zmíněné prodejní statistiky.

Britský umělec Ian Berry pracuje pouze s džínovinou již více než deset let a po celém světě je proslulý svými fotorealistickými díly.[16] V roce 2013 byl magazínem Art Business News vyhlášen jedním z 30 nejlepších umělců pod 30 let na světě. Mnoho lidí po celém světě využívá při své tvorbě denim, často na něj kreslí barvami na textil, či akrylovými barvami.

Na počátku 70. let rostla popularita džínů a společnost American Motors, jeden z „nejkreativnějších výrobců aut té doby“, se nechala inspirovat.[17] V roce 1983 nabízela výbavu interiéru automobilu v denimu značky Levi’s.[18][19] Společnost American Motors měla za cíl nabízet módní interiéry svých aut a interiér v denimu značky Levi‘s byl navržen tak, aby oslovil mladé muže a ženy, kteří si libují v neformálním vzhledu aut a oblečení.[20] Toto provedení bylo dostupné u automobilů Gremlin, Hornet a Pacer.

Ačkoliv interiér automobilu v denimu vypadá, jako by byl zhotoven z denimu, společnost American Motors použila materiál, který byl vyroben k napodobení džínoviny. To proto, že pravá džínová tkanina není pro automobily dostatečně pevná a nemůže projít bezpečnostními normami, které vyžadují odolnost vůči požáru.[21] Měděné nýty byly pravé a konstrukce sedadla zahrnovala tradiční kontrastní stehy s nášivkami Levi‘s na předních sedadlech. Zákazník měl také možnost si nechat zhotovit unikátní polstrování dveří v denimu Levi’s se snímatelnými kapsami na mapy, a dokonce s nápisem Levi’s na předních blatnících.

Varianta interiéru Levi’s se prodávala za 135 dolarů, ale byla dostupná jen za 50 dolaru navíc, pokud byla objednána společně s variantou vzhledu "Gremlin X".[22] Čalounění interiéru Levi’s se stalo jedním z nejznámějších typů interiérů automobilu Gremlin.[23]

V letech 1973 až 1975 v Evropě vyráběl Volkswagen automobil Jeans Beetle, který měl interiér v denimu.[24] Tento koncept se opakoval u některých pozdějších modelů.[25]