Dürnstein

Dürnstein leží na Dunaji ve Wachau, který odděluje Waldviertel (Lesní čtvrť) od Dunkelsteinerwaldu. Plocha obce je 16,81 kilometrů čtverečních. 59,61 % plochy je zalesněno.

Město sestává z katastrálních území:

• Dürnstein
• Oberloiben a Unterloiben
• další částí obce Dürnsteiner je
• Waldhütten a Rothenhof.

Hrad Dürnstein.

Věž opatství.

• 20. listopad 860: bavorský vévoda Ludvík II. Němec daroval území kolem Dunaje arcibiskupskému klášteru svatého Petra v Salcburku. První byl jmenován „von Loiben“.[2] Na počátku 11. století spadalo jeho území do vlastnictví bavorského kláštera Tegernsee.
• 1002: císař Jindřich II. "Pobožný", daroval klášteru Tegernsee 2 lodní zdvihadla u Liupna (Loiben) mezi „Watsteinem“ a „Holinsteinem“ v babenberské marce markraběti Jindřichovi Babenberskému. Darování bylo potvrzeno v roce 1019.[3]

1050: Azzo z Kuenringu první místodržitel kláštera Tegernsee. Smrtí Leutholda z Kuenringu roku 1355 vymřela větev rodu Kuenring-Dürnstein po mužské linii. Panství Dürnstein přešlo na pány z „Maissau“, později na vévodu Albrechta Habsburského, potom na Oldřicha z Ettzingu a roku 1609 na pány ze Zelkingu.[3] Po vymření zdědil Zinzendorfský nový zámek, který roku 1663 prodal rodu Starhembergů, kteří vlastnictví drželi až do roku 1936.[4] V polovině 11. století jej dostali lénem od Babenberků Kuenringové, kteří zde v následujícím století počali s výstavbou hradu.

• Polovina 12. století: Kuenringy byl postaven Dürnstein.[5]
• 1192: byl poprvé uveden název Dürnstein.[3]
• Prosinec 1192 až březen 1193: byl na hradě Dürnstein vězněn anglický král Richard I. Lví srdce (1157-1199).[5] Dodnes není docela jisté, zdali Richard Lvi srdce byl na horním hradě, dnešní zřícenině, nebo v údolí, nebo na Nebenburgu, který ještě dnes existuje.
• Roku 1231 byl Dürenstein společně s Aggsteinem dobyt Babenberky, kteří tak ztrestali protivší se jim Kuenringy.
• Ve 13. století zde byl založen klášter klarisek, kolem kterého vyrostlo ve 14. století město. V 16. století byl klášter klarisek zrušen a jejich klášter přebrali augustiniáni.
• 1347: se poprvé vyskytuje zmínka o městě Dürnstein.[3]
• Roku 1355 vymřela dürensteinská dynastie Kuenringů a hrad i s městem přešel do vlastnictví Habsburků.
• 1476: dostal Dürnstein od císaře Fridricha III.městská práva a začal se používat městský znak.[3]
• 1477 a 1485: dobytí Dürnsteinu Uhry pod Matyášem Korvínem[3]
• V 15. století zde byl založen augustinianský klášter, krátce poté obdrželo město znak a měšťané počali se stavbou radnice.
• 1551: požár zpustošil celé město.[3]
• 1645: hrad Dürnstein byl odstřelován Švédy pod generálem Torstensonem (1603-1651)[3] a starý hrad na skále byl těžce poničen švédskými vojsky.
• 13. září 1683: císař Leopold I. Habsburský dostal v Dürnsteinu od mladého hraběte Franze Karla Auersperga zprávu o osvobození Vídně od TurciTurků.[3]
• V 17. století se začalo s výstavbou tzv. Nového hradu u řeky v letech 1710-1740 byl vystavěn nový barokní klášter, augustiniánský řád, který jej užíval, byl ovšem roku 1788 zrušen Josefem II.
• 1803: kvůli zesvětštění v době Napoleonské byl Loiben v držení státního panstva, znamenal konec panství kláštera Tegernsee.[6]
• 11. listopad 1805: bitva u Loiben-Dürnsteinu.
• Roku 1805 se zde srazila rakouská armáda s Francouzi. Roku 1908 byla vystavěna železniční trať Kremže - Spitz, která zde měla stanici.
• 1811:' Loiben byl za hraběte Aloise Genicea vydražen za 158.400 zlatých.[6]
• 1902: zahájena lodní doprava parníky.[3]
• 1906: vybudován moderní vysokotlaký vodovod v Dürnsteinu.[3]
• 1909: výstavba železnice "Wachauerbahn".[3]
• 1925: velký požár v Dürnsteinu.[3]
• 1954: Dünstein je vyobrazen na rubové straně bankovky 100 šilinků.
• 19. říjen 1958: otevřena "Dunajská silnice" po pobřeží Dunaje mezi Kremží a Emmersdorfem.[2]
• 1968: sloučení obcí „Oberloiben“ a „Unterloiben“.[3]
• 1971: připojení obce Loiben k Dürnsteinu.[3]
• 1994 propůjčení Evropského diplomu
• 2001 město spolu i s Wachau do seznamu UNESCO-Světové kulturní dědictví.
• 9. října 2009: vydána pamětní mince 100 € s rakouským motivem: "Richard Lví srdce v Dürnsteinu" ze série "Rakouské báje a legendy“[7]

Starostkou města je Barbara Schwarz, vedoucí kanceláře Günther Eggharter.

V městském zastupitelstvu je po volbách 14. března 2010 15 křesel, která jsou rozdělena podle získaných mandátů:

• ÖVP 10
• SPÖ 2
• FPÖ 3

Neagrárních pracovišť bylo v roce 2001 53, zemědělskými a lesními pracovišti bylo v roce 1999 127. Počet výdělečně činných v místě bydliště bylo v roce 2001 428, což představuje v roce 2001 47,47 %.

Víno z Wachau a s ním spojené lokály sehrávají v cestovním ruchu významnou hospodářskou úlohu. Významné jsou rakouské vinice, které se ve Wachau pěstuje svobodnými vinaři a ti mají vinné sklepy před městskými hradbami Dürnsteinu.

• Spolek ledních sportů Dürnstein/Wachau
• Spolek dobrovolných hasičů Dürnstein
• Spolek Kuenringerských aktivit
• Tenisový klub Dürnstein
• Volejbalový klub Dürnstein
• Wachauerská "Trachtengruppe" (hudební skupina, smíšený pěvecký sbor a orchestr mládeže) Dürnstein
• Unie vodních sportů Wachau (Rudern)
• Hokejový club Dürnstein (IHC)

Tato kapitola zahrnuje osobnosti, které zde žili, tak i osoby se zvláštním vztahem k Dürnsteinu

• Hadmar II. z Kuenringu (1140–1218) - ministeriál, roku 1192 zadržel Richarda Lví srdce, krále Anglie, věznil jej na hradě Dürnstein.
• Blondel z Nesle (* asi 1155/60 - po 1200) - trubadúr ze severní Francie podle legendy hledající místo, kde je Richard Lví srdce vězněn
• Hadmar I. z Kuenringu († 1138) - zakladatel hradu
• Richard I. Lví srdce (1157–1199) - král Anglie, vězeň na hradě Dürnstein
• Johann Heinrich von Schmitt (1744–1805) – rakouský polní maršál poručík a generální šéf ubytovací správy, jako velitel účastník bitvy u Dürnsteinu, ve které padl
• Emil Strecker (1841–1925) – německý malíř, žil v Dürnsteinu
• Hans Ranzoni (1868–1956) - byl rakouský malíř, který po roce 1944 žil v Dürnsteinu.
• Maximilian Suppantschitsch (1865–1953) – rakouský malíř, od roku 1944 žil v Dürnsteinu.
• Carl Vaugoin (1873–1949) – křesťansko-sociální politik. Poslední měsíce svého života strávil v klášteře Dürnstein.