Délos

Díky výjimečné poloze v centru Kyklad byl Délos osídlen odpradávna. S jeho polohou souvisí i kořeny náboženského kultu - snad kultu bohyně matky, jejíž místo později zaujala Artemis. O osídlení ostrova od prehistorických dob svědčí nálezy zbytků sídlišť. Prvními obyvateli ostrovů byli podle Thúkydida Kárové, kteří kolem roku 3000 př. n. l. přišli z Malé Asie následováni Mykéňany (podle tradice vypudil Káry krétský král Mínós) a Ióny. Raná sídla ležela na vrcholu kopce Kynthos. Našlo se zde nadprůměrné množství mykénské keramiky.

Alej mramorových lvů na Délu
(7. stol. př. n. l.)

V pozdní době bronzové byla na Délu uctívána bohyně Artemis. V době sepsání Odyssey byl již ostrov znám jako rodiště Artemidy a Apollóna. Kromě těchto dvou bohů byla na ostrově uctívána i jejich matka titánka Létó. Některé nálezy naznačují ztotožnění Létó s mykénskou bohyní Brizo, ale kontinuita kultu jimi není uspokojivě doložena. Od 8. století př. n. l. se zde konaly nádherné slavnosti s chvalozpěvy a sportovními soutěžemi na počest boha Apollona. Délos se stal centrem amfiktyonie (politicko-náboženského spolku řeckých obcí) sdružující iónské obce. S dohledem na konání slavností byl spojen i jistý díl politické moci.

Během 7. a 6. století př. n. l. byl ostrov pod vlivem Naxu. V souvislosti s kultem Apollóna a Artemidy bylo tehdy vztyčeno mnoho staveb, jako např. Chrám Naxijských, Terasa lvů, Apollónova kolosální socha, kolonáda Naxijských, a Nikandrova socha zasvěcená Artemidě. V posvátném přístavu byla vybudována mola a jiná zařízení – jedná se o jedna z nejstarších známých v řeckém světě.

V pozdější době vzrostl vliv Athén na Kykladské ostrovy. V zájmu upevnění pozic rozkázal kolem roku 540 př. n. l. Athénský tyran Peisistratos očistit tento svatý ostrov: ostatky zemřelých a osoby nemocné nebo staré byly převezeny na sousední Rhénii. Athény vystřídal kolem roku 525 př. n. l. Samos, když se za vlády Polykrata zmocnil Rhénie. Polykratés založil tradici nových slavností a Rhénii zasvětil Apollónovi připojiv ji tím k Délu.

Roku 478 př. n. l. se oficiálně zformoval Délský spolek. Tak moderní historikové pojmenovali alianci řeckých městských států jejímž cílem byl boj proti Peršanům a jejíž zásluhou byli Peršané definitivně vypuzeni z Řecka. Pokladnice spolku kontrolovaného Athénami byla svěřená Délu, a odehrávala se zde i jednání zástupců spolku. Ostrov se posléze dostal pod úplnou dominanci Athén. Mnohé kulturní poklady byly roku 454 př. n. l. odvezeny do Athén, když tam byla přeložena i spolková pokladnice.

Během peloponéské války vypukl v Athénách mor. Mor byl považován za Apollonův hněv, a proto Athéňané dali ostrov roku 426 př. n. l. opět očistit. Na Rhénii byly přemístěny všechny hroby, kromě hrobů prvních kolonistů, které byly považovány za posvátné. V duchu tohoto očištění bylo zakázáno na ostrově narodit se i umřít a staří a umírající lidé a těhotné ženy museli z ostrova odjíždět.

Roku 422 př. n. l. Athény rozkázaly vyhostit všechny stálé obyvatele ostrova a ujaly se organizace délských slavností - Délií, které se konaly každých 5 let. Procesí poutníků byla doprovázena hudbou a tancem a konaly se umělecké a sportovní soutěže a závody koňských spřežení. Koncentrace osob také umožňovala čilou obchodní činnost.

Délos, Via sacra

Pod vlivem Makedonské říše si ostrov nadále udržel svůj náboženský význam, ale i obchod nabyl značného významu. V té době žilo na ostrově okolo 25 000 obyvatel. Obchodovalo se zde s obilím, olejem, vínem a s otroky. Pro potřeby obchodníků přicházejících z celého Středomoří byly nad městem vztyčeny nové svatyně zasvěcené egyptským, syrským, fénickým a dalším božstvům.

Když se oblasti zmocnili Římané, roku 166 př. n. l. vrátili svatyni i ostrov pod správu Athén a prohlásili jej svobodným přístavem, ve snaze vytvořit konkurenci jim vzdorujícímu Rhodu. Athéňané vypudili dosavadní obyvatelstvo. Vzniklý prostor byl zaplněn nejen přistěhovalci z Attiky ale i kupci z celého Středomoří. V této době se Délos, který ležel na přirozené spojnici cest z Malé Asie a Černomoří do Řecka a na Apeninský poloostrov, stal jedním z nejvýznamnějších středomořských přístavů.

Definitivní úpadek ostrova začal za války mezí Římem a Pontem. Vojsko krále Mithridata Pontského roku 88 př. n. l. vtrhlo na ostrov, pobilo 20 000 mužů, ženy a děti odvleklo do vězení a otroctví a město poničilo. Ostrov byl ještě jednou vypleněn námořními lupiči roku 69 př. n. l. Procesí k Apollónově svatyni se ztenčila a obchod se kvůli činnosti pirátů již neobnovil. Podle Pausania zůstali na ostrově jen strážci svatyně. V době císaře Hadriána se Athény bezúspěšně pokusily ostrov prodat.

Obyvatelé ostrova přijali křesťanství během 4. století, ale již v 7. století byl ostrov opuštěn. Roku 1329 přebývala na ostrově skupina Řeků z Epiru nebo rytířů z Malty. Během turecké vlády se ostrov stal útočištěm pirátů drancujících oblast.

Prvním „archeologem“, který stanul na Délu, byl v 15. století Christoforo Buondelmonti. Od roku 1872 zde Francouzská škola v Athénách se souhlasem řecké vlády vede soustavné archeologické vykopávky.