Tyrannis

Hlavou takového systému byl tyran (řecky τύραννος – tyrannos). V dobách antického Řecka to bylo chápáno jako označení neoprávněného vládce (na rozdíl od monarchie).[2]

Tyran se opíral o nespokojené vrstvy obyvatelstva a jeho cílem se stalo konečné odstranění nadvlády rodové šlechty. Tyranové se snažili udržet svou moc a podporovali hospodářský rozvoj obce. Usilovali také o dosažení jednoty v obci pořádáním náboženských slavností na počest bohů, ochránců obcí. Značné finanční prostředky věnovali na stavební rozvoj města. Toto období se nazývá raná řecká tyranida.^[zdroj?!]

V rámci dějin starověku se z časového hlediska rozlišují dvě fáze tyranidy: starší (též raná nebo archaická), jejíž počátky spadají do 7. století př. n. l., a mladší, jež vznikla ke konci 5. století př. n. l. a rozšířila se především vně vlastního Řecka (hlavně na Sicílii).

• Abantidas († 252 př. n. l.), tyran města Sikyónu, jednoho z městských států starověkého Řecka
• Gelón († 478 př. n. l.), tyran v Gele a Syrakusách na Sicílii
• Hierón I. († 466 př. n. l.), tyran Gely a Syrakus na Sicílii
• Kritiás, (460–403 př. n. l.), hlava oligarchů, tzv. 30 tyranů (vláda třiceti) v Athénách po porážce v peloponéské válce
• Peisistratos, (asi 600–527 př. n. l.), athénský samovládce (tyran)
• Periandros (asi 665–585 př. n. l.), samovládce (tyran) ve starověkém Korintu
• Polykratés ze Samu (přibližně 574–522 př. n. l.), řecký tyran na ostrově Samu
• Thérón († 473 př. n. l.), tyran ve starověkém městě Akragas na Sicílii
• Thrasydaios († 5. století př. n. l.), tyran ve starověkých městech Akragas a Himera na Sicílii