Cykloheptatrien

Cykloheptatrien je organická sloučenina se vzorcem C7H8, obsahující kruh se sedmi atomy uhlíku, čtyřmi jednoduchými a třemi dvojnými vazbami. Používá se jako ligand v organokovové chemii a jako stavební prvek v organické syntéze. Není aromatický, protože jeho methylenový můstek (-CH2-) není ve stejné rovině jako ostatní atomy; tuto vlastnost ovšem má jemu podobný tropyliový kation.

Cykloheptatrien

Strukturní vzorec

Model molekuly

Obecné
Systematický název cyklohepta-1,3,5-trien
Ostatní názvy 1H-[7]annulen
Sumární vzorec C7H8
Vzhled bezbarvá kapalina[1]
Identifikace
Registrační číslo CAS 544-25-2
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) 208-866-3
PubChem 11000
ChEBI 37519
SMILES C1C=CC=CC=C1
InChI 1S/C7H8/c1-2-4-6-7-5-3-1/h1-6H,7H2
Vlastnosti
Molární hmotnost 92,138 g/mol
Teplota tání −79,5 °C (193,6 K)[1]
Teplota varu 117 °C (390 K)[1]
Hustota  g/cm3
Rozpustnost ve vodě  g/100 ml
Bezpečnost

GHS02

GHS06

GHS07

GHS09
[1]
H-věty H225 H301 H304 H311 H315 H319 H335[1]
P-věty P210 P233 P240 P241 P242 P243 P261 P264 P270 P271 P280 P301+310 P302+352 P303+361+353 P304+340 P305+351+338 P312 P321 P322 P330 P331 P332+313 P337+313 P361 P362 P363 P370+378 P403+233 P403+235 P405 P501[1]
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příprava

Cykloheptatrien poprvé připravil Albert Ladenburg v roce 1881 rozkladem tropinu;[2][3] strukturu určil Richard Willstätter roku 1901 po přípravě z cykloheptanonu.[4]

V laboratoři lze cykloheptatrien získat fotochemicky z benzenu a diazomethanu nebo pyrolýzou aduktu cyklohexenu a dichlorkarbenu.[5]

Podobným postupem, sloužícím k přípravě derivátů cykloheptatrienu, je Buchnerovo rozšiřování kruhu, jež začíná reakcí benzenu s ethyldiazoacetátem na příslušný ethylester norkadienu, který následně podstupuje elektrocyklické rozšiřování kruhu za vzniku ethylesteru kyseliny cyklohepta-1,3,5-trien-7-karboxylové.[6][7]

Buchnerovo rozšiřování kruhu za účelem přípravy derivátů cykloheptatrienu
  • Příklady
  • Heptalen – obsahuje dva spojené cykloheptatrienové kruhy.
  • Azulen – má spojený cyklopentadienový a cykloheptatrienový kruh.
  • Seskvifulvalen – cyklopentadien a cykloheptatrien spojené chemickou vazbou
  • Elasovalen – jeden cykloheptatrienový a dva spojené cyklopentenové kruhy
  • Tropon – obsahuje cykloheptatrienové jádro a karbonylovou skupinu.
  • Tropolon – cykloheptatrienové jádro, karbonylová a hydroxylová skupina
  • Hinokitiol – obsahující cykloheptatrienový kruh, isopropylovou, karbonylovou a hydroxylovou skupinu (isopropylcykloheptatrienolon).

Reakce a použití

Odštěpením hydridového iontu z methylenového můstku vzniká rovinný a aromatický cykloheptatrienový kation, také nazývaný tropyliový kation. Získat jej lze pomocí chloridu fosforečného.[8]

Cykloheptatrien může vstupovat do Dielsových–Alderových reakcí, kde funguje jako dien.

Je také známa řada komplexních sloučenin cykloheptatrienu, například Cr(CO)3(C7H8)[9] a trikarbonyl (cykloheptatrien)molybdenu.[10]

Struktura Mo(C7H8)(CO)3

Cykloheptatrien se rovněž, společně s cyklooktatetraenem, používá v barvivových laserech využívajících rhodamin 6G.[11][12]

Odkazy

Související články

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cycloheptatriene na anglické Wikipedii.

  1. https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/11000
  2. A. Ladenburg. Die Constitution des Atropins. Justus Liebig's Annalen der Chemie. 1883, s. 74–149. Dostupné online. DOI 10.1002/jlac.18832170107.
  3. A. Ladenburg. Die Zerlegung des Tropines. Berichte der Deutschen Chemischen Gesellschaft. 1881, s. 2126–2131. Dostupné online. DOI 10.1002/cber.188101402127.
  4. Richard Willstätter. Synthesen in der Tropingruppe. I. Synthese des Tropilidens. Justus Liebig's Annalen der Chemie. 1901, s. 204–265. Dostupné online. DOI 10.1002/jlac.19013170206.
  5. H. E. Winberg. Synthesis of Cycloheptatriene. Journal of Organic Chemistry. 1959, s. 264–265. DOI 10.1021/jo01084a635.
  6. Buchner, et al., Ber., 18, 2377 (1885);
  7. Irvin Smith Lee; O. Tawney Pliny. Studies on the Polymethylbenzenes. IX. Addition of Ethyl Diazoacetate to Durene. Journal of the American Chemical Society. 1934, s. 2167–2169. DOI 10.1021/ja01325a054.
  8. K. Conrow. Tropylium Fluoroborate. Organic Syntheses. 1973, s. 1138. Dostupné online. DOI 10.1021/ja01325a054.
  9. JAMES H. RIGBY, KEVIN R. FALES. 7α-ACETOXY-(1Hβ, 6Hβ)-BICYCLO[4.4.1]UNDECA-2,4,8-TRIENE VIA CHROMIUM-MEDIATED HIGHER ORDER CYCLOADDITION. Org. Synth.. 2004. Dostupné online. (anglicky); Coll. Vol.. S. 1. (anglicky)
  10. Malcolm L. H. Green; Dennis K. P. Ng. Cycloheptatriene and -enyl Complexes of the Early Transition Metals. Chemical Reviews. 1995, s. 439–473. DOI 10.1021/cr00034a006.
  11. Tomi Nath Das; K. Indira Priyadarsini. Triplet of Cyclooctatetraene : Reactivity and Properties. Journal of the Chemical Society, Faraday Transactions. 1994, s. 963–968. DOI 10.1039/ft9949000963.
  12. R. Pappalardo; H. Samelson; A. Lempicki. Long Pulse Laser Emission From Rhodamine 6G Using Cyclooctatetraene. Applied Physics Letters. 1970, s. 267–269. DOI 10.1063/1.1653190. Bibcode 1970ApPhL..16..267P.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.