Cukrovar Modřany

Cukrovar Modřany (První česká a.s. pro rafinování cukru v Modřanech) je zaniklý průmyslový objekt v Praze 12, který se nacházel na pravém břehu Vltavy v jihozápadní části Modřan.

Cukrovar Modřany
komín zaniklého cukrovaru
Základní informace
ArchitektMatěj Blecha
Výstavba1861
Zánik2005
Další majiteléPrvní česká a.s. pro rafinování cukru v Modřanech
Poloha
AdresaKomořanská 52, Praha 4 - Modřany, Česko Česko
UliceKomořanská
Souřadnice49°59′55,46″ s. š., 14°24′16,31″ v. d.
Další informace
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Cukrovar byl postaven na pozemcích bývalého Panského mlýna, které roku 1861 koupil stavitel Zloch a započal s jeho výstavbou. Ještě nedokončenou stavbu prodal podnikateli Urbánkovi, který ji téhož roku na podzim dokončil.

Stavbu projektovala a stavěla firma Josefa Blechy z Karlína, zařízení dodala Daňkova strojírna. V říjnu roku 1881 firma iniciovala a finančně podpořila stavbu železnice z Vršovic do Modřan. Roku 1891 měl cukrovar 827 zaměstnanců a 35 parních strojů.

Prvními produkty rafinerie byly až do roku 1939 bílé homole, které po spodním odříznutí vážily v průměru 12,5 kg. Výrobní proces probíhal na půdách, v sušárně a balírně a trval 14 dní. 17. listopadu 1925 bylo do prvního člunu naloženo 307,5 tun krystalového cukru určeného pro Anglii. Pod cukernými sklady poté firma Lanna postavila vlastní přístaviště.[1]

Ve 20. a 30. letech 20. století rozšířil výrobu o produkci kávových kostek, limonády, marmelády a šuměnek. Patentované čajové kostky "Elča" (Elitní čaj) k přípravě 1/2 litru čaje měly citronovou nebo rumovou příchuť. Roku 1934 zavedl ing. Bauer jako svůj patent výrobu luxusních barevných kostek "Bridge".

Pro výrobu marmelády byly používány vlastní zdroje ovoce - plody peckovin osázených na všech okolních pozemcích. Vysazeno bylo celkem 900 stromů, z nichž se některé dochovaly na východ od původního řepného složiště.

Roku 1936 do Modřan přesídlila bonbonárna "RA RA" s vysoce kvalitními čokoládovými výrobky.

Ochranná známka

Ochranná známka byla úředně schválena 26. ledna 1862:

"Dvouocasý lev v ní symbolizuje české podnikání. Později k němu přibyla šesticípá hvězda, jako symbol židovského finančního kapitálu, a kotva, znamenající, že veškerý export se nakládal do lodí přes Hamburk, i když šel do jugoslávských přístavů. Dole umístěné číslo B 280 znamená, že sídlo finanční správy bylo ve Vídni a písmeno B je odvozeno od německého názvu Čech - Böhmen."[1]

Po roce 1948

Po skončení druhé světové války byl cukrovar začleněn do České společnosti pro průmysl cukerní v Praze. Výroba na kávovně byla ukončena a bonbonárna "RA RA" zrušena. Do podniku Orion Modřany poté přešla část zaměstnanců. 1. ledna 1950 byly k závodu připojeny cukrovary v Uhříněvsi a Berouně a název organizace se změnil na Modřanské cukrovary, n. p. se sídlem v Modřanech. 1. ledna 1979 vznikla Výzkumná a vývojová základna cukrovarnického průmyslu, do které byl začleněn Výzkumný ústav cukrovarnický, který využíval cukrovar Modřany jako svůj experimentální závod.[1]

Po roce 1989

Cukrovar se stal součástí státní akciové společnost Cukrspol Praha-Modřany a spolu s touto společností byl privatizován.[1]

Roku 2005 byly provozní stavby cukrovaru zbořeny, zachován zůstal pouze jeden z komínů (výstavba 1927, firma Brát a spol.), objekt sodovkárny (výstavba 1935, projekt Hukal a spol.) a vrátnice s trojúhelníkovým štítem (výstavba 1917, stavitel Pokorný).

Panský mlýn

Původní Panský mlýn stával u řeky pod cukrovarem. Roku 1928 byl vykoupen a zrušen navigačním fondem a jeho mlýnské zařízení bylo odstraněno, aby "nepřekáželo plavbě po Vltavě".[2] Mlýn (dům s věžičkou) sloužil ve 20. století jako kanceláře.

Odkazy

Reference
  1. ÚMČ Praha 12: Historie modřanského cukrovaru. 10.9.2010. [cit. 2017-07-21] Dostupné z WWW.
  2. Josef Klempera: Vodní mlýny v Čechách. III., Praha a okolí. 1. vyd. Praha: Libri, 2001. 263 s. ISBN 80-7277-051-9. S. 127 - 128.

Literatura
  • BERAN, Lukáš, ed. a VALCHÁŘOVÁ, Vladislava, ed. Pražský industriál: technické stavby a průmyslová architektura Prahy: průvodce. 2., rozš. vyd. V Praze: České vysoké učení technické, ©2007. 303 s. ISBN 978-80-01-03586-3. Kapitola 14: Jihovýchodní Praha, s. 239-240, č. 288.
  • Hansl, František, ed. a Fiala, Oskar, ed. Smíchovsko a Zbraslavsko. Na Smíchově: F. Hansl, 1899. 658 s., [1] složený l. obr. příl. S. 633. Dostupné online.

Související články

Externí odkazy


This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.