Cukrovar Uhříněves

Cukrovar byl založen roku 1868 s kapitálem 180.000 zlatých a nově ustanoveným vedením v čele s Adolfem rytířem z Mayerbachu, statkářem v Poděbradech, Josefem Konopáskem, správcem velkostatku v Předboři a Františkem Kolihou, starostou městyse Uhříněvsi. Pamětní zakládací listina spolu se seznamem akcionářů byla při stavbě zazděna poblíž hlavního vchodu a toto místo pokryla bílá mramorová deska se zlatým nápisem: "Žehnej Bůh! Svorně ku předu! Základ položen 1868".

Stavba započala 15. března na přibližně pěti hektarech knížecí bažantnice a provedla ji pražská zednická firma Františka Vecka. Firma kromě provozních budov postavila i dva vysoké tovární komíny, z nichž jeden byl odhadem vysoký cca 42 metrů.[1] Strojní zažízení dodaly firmy Daněk a Ringhofferovy závody. Již 15. listopadu požehnal varně stroje kanovník kapituly pražské P. Vincenc Bradáč. Řepná kampaň započala ještě téhož roku a zpracováno bylo při ní 38.654 centů řepy. Od roku 1871 vedla přes Uhříněves železniční dráha a cukrovar tak zpracovával řepu nejen od místních pěstitelů ale i dovezenou z Tábora.

Přestože roku 1888 byl novelizován zákon o dani potravinové, tíže daní téměř způsobila krach závodu. Úpadku zabránil rytíř z Mayerbachu, který na záchranu výroby použil své úspory. Za ně koupil nové stroje ze zrušeného cukrovaru v Berouně.

Cukrovar měl problémy s vodou. Jeho studně nestačily a tak inicioval výstavbu vodárny u Podleského rybníka, od kterého pak byla voda hnána potrubím dlouhým 1,5 kilometru. Po modernizaci roku 1893 vyráběl závod 14x více cukru než ve svých začátcích. Toho roku dal v místech za starým mlýnem postavit "Jubilejní budovu pro choré a v práci sešlé dělníky". Budova zvaná "Betlémek" byla slavnostně otevřena 30. června 1893 (již zbořeno).