Columbia (řeka)

Vytéká z nevelkého jezera Columbia v kanadské části Skalnatých hor v nadmořské výšce 820 m. Téměř na celém svém toku horami protéká a vytváří četné peřeje. Prvních 320 km teče na severozápad a poté se obrací k jihu. Protéká přes úzká jezera Upper Arrow a Lower Arrow. Na středním toku překračuje kanadsko-americkou hranici a pokračuje v úzkých hlubokých kaňonech a soutěskách přes Kolumbijskou planinu. Pod soutokem s největším přítokem řekou Snake se obrací na západ a jako jediný vodní tok si proráží cestu skrze Kaskádové pohoří.[2] U města Astoria v Oregonu se vlévá do Tichého oceánu estuárem, dlouhým přibližně 50 km a širokým 5 až 10 km.

Průměrný roční průtok činí u města The Dalles na dolním toku 5520 m³/s a v ústí 7500 m³/s.[1] Nejvyšších vodních stavů dosahuje na jaře a v létě, naopak nejnižších v zimě.

Řeka skýtá obrovský potenciál vodní energie díky velkému průtoku i průměrnému spádu 41 cm/km. Na území USA byly na Columbii a přítocích vybudovány hráze s přehradními nádržemi a 150 vodními elektrárnami, např. John Day, Grand Coulee, Chief Joseph, The Dalles, McNary aj. Grand Coulee a Chief Joseph jsou největší vodní elektrárny v USA a Grand Coulee byla pátou největší na světě (2017).[3][4] Celkový instalovaný výkon soustavy v roce 2012 byl 29 GW. Využívá se také k zavlažování: v roce 1933 schválil prezident Franklin D. Roosevelt Columbia Basin Project, v jehož rámci vznikly ve středu státu Washington závlahy na 270 000 hektarech aridní půdy.

Potenciál povodí byl využíván k energeticky vysoce náročným průmyslovým procesům. V roce 1943 byl jako součást projektu Manhattan založen průmyslový komplex Hanford Site na jihovýchodě státu Washington, kde se v devíti jaderných reaktorech získávalo plutonium. Od roku 1944 do roku 1971 byla chladicí voda po několika hodinách vypouštěna do řeky.[5] Reaktory byly s koncem studené války odstaveny, riziko znečištění ze starých retenčních nádrží však trvá.[5]

Vedle toho se voda a její energie využívala k dalším ekologicky nešetrným průmyslovým procesům, např. výrobě hliníku, papíru, zpracování dřeva aj. Další znečištění pochází ze splachu půdy po vykácení lesů holosečí. Výčet uzavírají pesticidy, baktérie, arzén, dioxiny a polychlorované bifenyly (PCB).[6]

Projekt energetického, zavlažovacího a dopravního využití řeky zahrnuje podle americko-kanadské dohody z 60. let 20. stol. stavbu tří přehrad v Kanadě a přehrady Libby na řece Kootenay u kanadsko-americké hranice.[3] Námořní lodě mohou plout až do Portlandu, který je největším přístavem na tichomořském pobřeží USA a leží v ústí levého přítoku Willamette. Říční lodě mohou díky plavebním kanálům, které obcházejí peřeje, plout až do vzdálenosti 450 km. Na řece je rozvinuté rybářství převážně lososovitých ryb. Na horním toku v Kanadě je silně rozvinutá turistika a nacházejí se zde národní parky (Kootenay, Yoho, Glacier, Mount Revelstoke).

• V tomto článku byly použity informace z Velké sovětské encyklopedie, heslo „Колумбия“.