Cipi Livniová

Poprvé byla Livni do Knesetu zvolena za Likud v roce 1999. Když se roku 2001 stal předseda Likudu Ariel Šaron premiérem, byla Livni jmenována ministryní regionální spolupráce a poté vystřídala několik vládních postů, včetně ministryně zemědělství a rozvoje venkova, ministryně absorpce imigrantů a ministryně bydlení a výstavby.[5] V roce 2004 obdržela cenu Abirat ha-Šilton („Kvalita vládnutí“). 1. října 2005 byla jmenována ministryní spravedlnosti.[6]

V Šaronově kabinetu byla Livni horlivou zastánkyní premiérova plánu na stažení z Pásma Gazy a obecně byla považována za příslušníka „holubičí“ části Likudu. Často se jí podařilo mezi „holubičím“ a „jestřábím“ křídlem strany zprostředkovat dohody. Za své snahy dosáhnutí míru získala uznání, zejména pak za úspěšné snahy při prosazení stažení se z Pásma Gazy v Knesetu. 12. listopadu 2005 se stala prvním pravicovým politikem, který mluvil na každoroční vzpomínkové akci u příležitosti atentátu na Jicchaka Rabina.[4]

Cipi Livni na Světovém židovském kongresu v Jeruzalémě (2008)

20. listopadu 2005 Livni následovala Šarona a Ehuda Olmerta při jejich odchodu z Likudu do Šaronem nově založené strany Kadima. V důsledku masové rezignace členů Likudu z vládních postů byla již před parlamentními volbami konanými 28. března jmenována novou ministryní zahraničních věcí a nadále vykonávala i úřad ministryně spravedlnosti.[7]

Při sestavování kandidátky do březnových voleb do Knesetu v roce 2006 se dostala na třetí místo, což jí zaručilo zvolení.[8]

4. května 2006 složila přísahu jako členka 31. izraelské vlády. V té době se rovněž stala vicepremiérkou a ministryní zahraničí. Na pozici ministryně spravedlnosti skončila, ale od 29. listopadu 2006 do 7. února 2007 tuto pozici opětovně zastávala, avšak primárně se věnovala své práci na ministerstvu zahraničí.[8]

Po březnových parlamentních volbách v roce 2006 byla Livni označena jako „druhý nejmocnější politik v Izraeli.“[9] Livni je po Goldě Meirové v pořadí teprve druhá žena, která zastává funkci ministryně zahraničí. V roce 2007 byla časopisem Time zařazena do stovky nejvlivnějších lidí na světě.[10] Časopis Forbes ji označil jako 52. nejmocnější ženu světa.[11]

Livni se stala prvním ministrem vlády, který odlišil partyzánské útoky Palestinců proti armádním cílům a teroristické útoky proti civilnímu obyvatelstvu. V rozhovoru pro americkou televizi prohlásila:

Livniová s palestinským premiérem Salámem Fajádem na Světovém ekonomickém fóru v Davosu (2008)

V roce 2007 se setkala s palestinským premiérem Salámem Fajádem, aby prodiskutovali „zlepšení života palestinského lidu, bez omezení izraelské bezpečnosti“.[13]

V květnu 2007 vyzvala, v důsledku zveřejnění zprávy Winogradovy komise, k odstoupení premiéra Ehuda Olmerta. Zároveň se v případě, že by Olmert odstoupil, nabídla jako možná vůdkyně Kadimy a vyjádřila svou jistotu, že v případě stranických voleb by Olmerta porazila.[14][15] Její žádost však byla Olmertem ignorována a její rozhodnutí i na vzdory tomu setrvat ve vládě vyvolalo spory.[16]

Na 8. vyjednávacím mítinku s palestinskou stranou z 13. listopadu 2007 na téma mezinárodní právo, nadhozené Ahmedem Quereim, řekla:

Tím chtěla naznačit, že Palestinci ve skutečnosti [v kontextu mírové dohody] nepotřebují mezinárodní právo.^[zdroj?] Palestinci ale s tímto závěrem nesouhlasí.

Ve stranických volbách konaných 17. září 2008 se Ehud Olmert rozhodl nekandidovat a oznámil své rozhodnutí, že po těchto volbách rezignuje na post premiéra. Hlavními rivaly ve volbě o předsedu strany byla Livniová a Šaul Mofaz.[18] Livniová nakonec zvítězila těsnou většinou 431 hlasů a stala se tak předsedkyní strany.[18] Ehud Olmert rezignoval 21. září 2008.[19] Stranu pak vedla do předčasných voleb v únoru 2009, které vyhrála. Nepodařilo se jí však získat dostatečnou podporu pro koalici, a poté, co strany Šas a Sjednocený judaismus Tóry odmítly účast v její vládě, tuto skutečnost oznámila prezidentu Peresovi.[20] Premiérem se nakonec stal Benjamin Netanjahu a Livniová skončila v opozici.

V prosinci 2009 na ni byl vydán ve Velké Británii zatykač kvůli obvinění z válečných zločinů, v souvislosti s válkou v Gaze.[21] V únoru 2010 se vyjádřila k zabití předního vůdce teroristické organizace Hamás v Dubaji, které měl mít údajně na svědomí Mosad, když prohlásila: „Každý terorista musí vědět, že jej nikdo nebude podporovat, když se jej voják, a nezáleží na tom jaký voják, pokusí zabít.“[22]

V březnu 2012 prohrála ve vnitrostranických volbách a předsednický post předala Šaulu Mofazovi. Koncem listopadu 2012 oznámila vznik nové centristické strany ha-Tnu'a,[23] s níž úspěšně kandidovala v předčasných parlamentních volbách v lednu 2013. Její strana získala šest poslaneckých mandátů a stala se součástí třetí Netanjahuovy vlády, v níž Livniová získala post ministryně spravedlnosti. V prosinci 2014 ji premiér z této pozice odvolal. Jako důvod uvedl její neustálé napadání vládní politiky. Zároveň navrhl rozpustit parlament a uspořádat předčasné parlamentní volby.[24]

Poslanecký mandát obhájila ve volbách v roce 2015, nyní za Sionistický tábor, tedy za alianci Strany práce a strany ha-Tnu'a, kterou Livniová dojednala koncem roku 2014 s předsedou Strany práce Jicchakem Herzogem.[25] Sionistický tábor si ještě v lednu a únoru 2015 udržoval silnou podporu v průzkumech veřejného mínění. Poslední průzkumy publikované před volbami mu dokonce dávaly náskok několika mandátů před hlavní pravicovou silou Likudem.[26] Podle původní dohody o vytvoření Sionistického tábora se předpokládalo, že pokud tato formace uspěje a sestaví vládu, dojde k rotaci v jejím čele, kdy po jistou dobu měl být premiérem Herzog a pak Livniová. V poslední fázi kampaně ale byla Livniová v politickém marketingu Sionistického tábora upozaděna a důraz byl kladen na propagaci Jicchaka Herzoga. 16. března, tedy den před vobami, oznámila Cipi Livniová, že nebude trvat na původní dohodě o rotaci premiérského křesla mezi ní a předsedou Strany práce. Sionistický tábor tak chtěl přilákat další voliče, kterým osoba Livniové coby možné budoucí premiérky nevyhovovala.[27] Ve volbách ovšem nakonec Likud výrazně zvítězil nad Sionistickým táborem poměrem mandátů 30:24 a sestavením vlády byl pověřen předseda Likudu Netanjahu.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tzipi Livni na anglické Wikipedii.

• SZÁNTÓ, Jakub. Agentka Tzipi Livniová. Reflex. Říjen 2008, roč. XIX., čís. 41, s. 82–85. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-03-28. ISSN 0862-6634. Archivováno 28. 3. 2009 na Wayback Machine

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Cipi Livniová na Wikimedia Commons
• Osoba Cipi Livni ve Wikicitátech
• (hebrejsky) Oficiální internetové stránky
• (anglicky) Kneset – Cipi Livni
• (anglicky) Ministerstvo zahraničních věcí Izraele – Cipi Livni - profil
• (anglicky) Aljazeera – Cipi Livni - profil
• (anglicky) BBC – Tzipi Livni: Israel's 'Mrs Clean'
• (česky) Eretz.cz – Pro koho 'pracuje' Cipi Livni? (2.5.2007)
• (česky) Eretz.cz – Syrské noviny: Livni je „kráska z Mosadu“; Likud: Vědí, že je slabá (21.9.2008)