Vláda Ehuda Olmerta

V první rok Olmertovy vlády došlo k druhé libanonské válce, kterou Izrael vedl proti libanonskému hnutí Hizballáh. Konflikt však skončil, aniž by se podařilo dosáhnout stanovených cílů, za což byla vláda kritizovaná jak veřejností, tak Winogradovou vyšetřovací komisí.[2] Olmert se angažoval v mírovém procesu, a to jak s palestinskou autonomií, tak se Sýrií. Ani jeden z pokusů nebyl úspěšný. V září 2007 podniklo izraelské letectvo útok v rámci operace Ovocný sad, při němž vybombardovalo budovaný syrský jaderný reaktor.[3] Na přelomu let 2008 a 2009 podnikla izraelská armáda rozsáhlou ofenzivu v Pásmu Gazy, známou jako operace Lité olovo, v reakci na neustálé palestinské raketové útoky.[4]

Během své vlády byl Olmert několikrát obviněn z korupce, které se měl dopustit v dřívějších letech na různých postech ve státní správě.[5] Pro tato obvinění byl vyšetřován, což byl jeden z důvodů, proč se rozhodl nekandidovat ve stranických primárkách Kadimy v roce 2008. Po nich rezignoval na premiérskou funkci, a poté, co se úřadující premiérce Cipi Livniové nepodařilo sestavit vládu, byly vypsány předčasné volby.[6] Olmert byl nakonec v několika případech státním zástupcem obžalován z korupce – vůbec poprvé tak byl z podobného trestného činu obžalován bývalý izraelský premiér.[5]

Prvenstvím Olmertovy vlády bylo, že jako historicky první měla za člena ministra, který byl izraelský Arab, vyznáním muslim.[7] Šlo o Gháliba Madžádalu, který byl nejprve ministrem bez portfeje a následně ministrem vědy, kultury a sportu.

Funkční období vlády trvalo od 4. května 2006 do 31. března 2009. V pořadí 31. izraelská vláda se skládala z následujících ministrů:[8]