Christian Adolph Pescheck

Christian Adolph Pescheck se narodil 1. února 1787 v saském hornolužickém Jonsdorfu jako příslušník 4. generace exulantského rodu, jehož zakladatelem byl jeho praděd muzikant Kryštof Pešek/Christoph Pescheck, který přišel do Žitavy od Hradce Králové. Pescheckův děd Christian Pescheck (1676–1744) byl učitelem matematiky, astronomem a německy i česky píšícím spisovatelem, jeho otec Christian Adolph Pescheck (1752–1826) byl evangelickým farářem. Christian Adolph Pescheck se s rodiči v roce 1795 přestěhoval do Großschönau, roku 1796 se rodina usadila v Žitavě, kde Pescheckův otec později nastoupil jako pastor primarius. Po domácím vyučování navštěvoval Christian Adolph letech 1799–1805 žitavské gymnázium, které tehdy vedl rektor Rudolph. Otec v něm vzbudil zájem o historii a literaturu, již jako žák se věnoval psaní. V roce 1805 odešel na univerzitu ve Wittenbergu, aby se podle rodinných tradic (také jeho matka byla dcerou pastora) věnoval studiu evangelické teologie. Jeho názory zde ovlivnili teologové Johann Gotthilf Pölitz a Leonhard Heubner. K tehdy převládajícímu racionalistickému proudu se Pescheck nepřipojil, po celý svůj život však odmítal netolerantní postoje, což odpovídalo jeho mírné, smířlivé povaze. Po vypuknutí napoleonských válek byl nucen vrátit se na čas domů. V roce 1808 pak byl promován s titulem magistra svobodných umění, roku 1809 složil v Drážďanech zkoušky pro úřad duchovního. Po té se vrátil do Žitavy, kde získal roku 1811 místo pomocného učitele, v roce 1813 se stal vrchním učitelem na nově založené městské škole. Roku 1816 převzal faru v Lückendorfu a Oybinu v blízkosti českých hranic. Po desetiletí pastorační práce v prostředí Žitavských hor nastoupil Pescheck v roce 1826 jako náhrada za svého otce, který pak téhož roku zemřel, na místo katechety a kazatele v Žitavě. Od roku 1831 byl druhým, od roku 1840 prvním diakonem, v roce 1854 se pak stal arcidiakonem či arcijáhnem, přičemž zároveň vyučoval náboženství na učitelském semináři. Vedle svého úřadu si Pescheck dokázal najít dostatek času na svou vědeckou a literární činnost i šťastný rodinný život po boku své ženy Henriette Auguste Gössel, dcery faráře z Eibau. Byl mužem všestranných zájmů, jenž byl sečtělý v antických i moderních literaturách, ovládal francouzštinu, angličtinu, italštinu a češtinu, svůj deník si od studentských let vedl v angličtině. Při svých publikačních aktivitách spolupracoval s 53 časopisy a zároveň byl členem 15 vědeckých či charitativních organizací. Po celý život udržoval rozsáhlou korespondenci zvláště s českými a saskými učenci. Od roku 1824 byl členem Hornolužické společnosti věd, jejíž časopis Neues Lausitzisches Magazin v letech 1832–1834 redigoval. Christian Adolph Pescheck zemřel na zánět pohrudnice 3. listopadu 1859. Na jeho památku byla v roce 1861 na hradě Oybině odhalena bronzová busta.[2] Pescheckův odkaz je v Žitavě dodnes patrný, neboť v roce 1854 založil zdejší městské muzeum, jehož základem se stala jeho soukromá sbírka.[1]

Pescheckovo dílo zahrnuje řadu pojednání a spisů, které jsou vedle regionální a církevní historie věnovány také teologii a pedagogice. O svém rodném městě sepsal několik menších prací, např. Geschichte von Jonsdorf bei Zittau, 1835, Geschichte der Kirche zu Lückendorf, 1839); dále se zabýval ruinou celestinského kostela na Oybinu a regionálními dějinami Žitavy, jimž věnoval dvousvazkové dílo Handbuch der Geschichte von Zittau. K všeobecným dějinám Horní Lužice patří jeho spis Geschichte der Poesie in der Lausitz (1836). Později se Pescheck s obzvláštím zájmem věnoval výzkumu české protireformace a jejím důsledkům pro Horní Lužici a Sasko, což přirozeně souviselo také s jeho rodinnou historií. V roce 1844 publikoval ve dvou svazcích dílo Geschichte der Gegenreformation in Böhmen, jeho studie o českých exulantech v Sasku získala ocenění Jablonowského společnosti (Jablonowski'sche Gesellschaft) v Lipsku. Za své práce o české protireformaci obdržel v roce 1846 u příležitosti 300. výročí Lutherovy smrti čestný doktorát od Lipské univerzity.[2]