Oybin (hrad)

První archeologicky doložené osídlení z doby bronzové na hoře Oybin pochází z 11. a 12. století před Kristem. Osídlení slovanské doby je považováno za pravděpodobné, není však možné je doložit. Nejstarší stavební stopy pocházejí ze 13. století. V tomto století se objevuje také první doložené zničení žitavskými v roce 1291. Hrad byl využíván loupeživými rytíři jako opěrný bod pro přepady. To je také první doložená zmínka o hradu jménem Moybin. Brzy poté byl hrad znovu vystavěn.

Hradní císařský palác

Zbytky gotického kláštera

Hora Ojvín se zříceninou kláštera (vpravo) a hostinec (vlevo)

V letech 1311 až 1316 byla základna hradu rozšířena na obranyschopný hrad k ochraně poblíž ležící obchodní cesty za panování Jindřicha z Lipé, maršála krále Jana Lucemburského. Již roku 1346 přináležel hrad opět přímo pod českou korunu. V roce 1364 nechal císař Karel IV. na Ojvíně vybudovat císařský dům (Kaiserhaus), který využíval jako své odpočinkové sídlo. V roce 1366 rovněž započal se stavbou gotického kostela (ve spolupráci s věhlasnou dílnou pražského stavitele Parléře), který byl dokončen již v roce 1384. V roce 1369 založil císař klášter řádu celestýnů na Ojvíně. Nejvýznamnějším členem kláštera byl inkvizitor a převor (od roku 1395) Petrus Zwicker.

Během husitských válek byl hrad Oybin dvakrát obléhán. V roce 1420 Zbyňkem Buchovcem z Buch a Chvalem Řepickým z Machovic. Především díky silným zdem a příkré skále museli obléhatelé odtáhnout s nepořízenou. Poplužní dvůr na úpatí hory byl vypálen. Znovu se husité objevili v roce 1429 před hradním klášterem. Byly to oddíly Prokopa Holého, jejichž obléhání trvalo čtyři hodiny. Opět se ovšem obrana hradu ukázala jako silnější než husitský útok. Oybin byl od té doby považován za nedobytný.

Část svatovítského pokladu byla převezena na Ojvín, aby byla uchráněna před nájezdy husitů. Jedno bojové vozidlo (vyzbrojený plachtový povoz) byl později nalezen při archeologickém průzkumu na úpatí Ojvína. Hrad byl až do druhé poloviny 16. století dále rozšiřován. V důsledku reformace byl klášter zrušen a tím začal celkový pomalý úpadek. Roku 1577 udeřil do kostela blesk a ten vyhořel. K dalšímu poškození došlo po zřícení části skály v 18. století. V té době však již byl hrad neobydlený a byl místními obyvateli údolí využíván jako zdroj stavebního kamene.

Zbytky klášterního kostela Ojvín

„Znovuobjevení“ hradu proběhlo během romantického období, když saský dvorní malíř Johann Alexander Thiele objevil romantické, přírodou bujně zarostlé hradboví jako svůj motiv. Zříceninu hradu poté malovali také Caspar David Friedrich, Carl Gustav Carus a další romantičtí malíři a proslavili ji. Poté byl hrad od roku 1829 zbaven suti a roku 1877 byl sanován císařský dům, aby byl alespoň uchráněn dalšího chátrání. Od poloviny 19. století na kopec přicházelo stále více turistů a lázeňských hostů. Zvláště pak po zavedení spěšného kočárového spojení z Žitavy v roce 1830 a po zahájení provozu žitavské úzkokolejky do Oybinu v roce 1890. Roku 1883 bylo na kopci poprvé otevřeno muzeum Alfredem Moschkauem. Počátkem 20. století byl hrad Corneliem Gurlittem a Hugem Rathgensem vědecky zdokumentován a prozkoumán. V roce 1936 došlo ke zhoršení situace, když byla bohatá muzejní sbírka zdecimována rozprodejem dědici Alfreda Moschkaua. Další zhoršení následovalo na konci druhé světové války, kdy byla značná část muzea vyrabována. Herrmann Knobloch naštěstí zachránil zde uschované a téměř zničené žitavské pašijové plátno z roku 1472. V následujících desetiletích začaly dlouhodobé záchranné práce. Zřícenina kláštera, díky své dobré akustice, začala od roku 1972 sloužit jako koncertní sál (mimo jiné pro účely tradičního Pochodu mnichů - Mönchszug). Tato etapa záchranných prací byla dokončena v r. 1991. Hrad byl celkově sanován a zvětší části odkryt a rekonstruován. V současné době hradní a klášterní zříceninu na hoře Oybin navštíví ročně až 100 000 návštěvníků. Konají se zde zvláštní prohlídky s průvodcem a každoročně historické hradní a klášterní slavnosti.

• 
  Hora Ojvín na fotografii kolem roku 1900
• 
  Hradní hřbitov na Ojvíně
• 
  Hradní hřbitov na Ojvíně
• 
  Hradní hřbitov na Ojvíně
• 
  Hradní hřbitov s náhrobkem rytíře Petra z Debšic († 1550)
  
• 
  Carl Gustav Carus: Okno na Ojvíně v měsíčním svitu (Fenster am Oybin im Mondschein), 1828
• 
  Caspar David Friedrich: Snící - zřícenina kláštera Ojvín (Der Träumer - Klosterruine Oybin, kolem roku 1835)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Oybin (Berg) na německé Wikipedii.

• Eduard Eschke: Der Oybin und seine Ruine, Žitava 1832
• Bernd Hauser: Oybin. Burg- und Klosteranlage, Reihe Kunstführer sv. 2028, nakladatelství Schnell & Steiner, Mnichov 1992
• Alfred Moschkau: Ritterburg und Kloster Oybin. Beschreibung, Geschichte und Sagen, nakladatelství Die Setzerei, Žitava 1999, ISBN 3-934038-00-X
• Gunter Oettel: Oybin - Burg und Kloster, nakladatelství Oettel, Zhořelec 1999, ISBN 3-932693-43-4
• Christian Adolph Pescheck: Kleine Chronik des Oybin, nakladatelství Die Setzerei, Žitava 1998
• P. Sauppe: Zur Geschichte des Klosters Oybin im 15. Jahrhundert, v: Neues Archiv für Sächsische Geschichte 13(1892), S. 315-322
• Christian August Pescheck: Der Oybin bey Zittau, 1804 online na Googlebooks

• Karlsfried

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ojvín na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo Ojvín ve Wikislovníku
• Ojvín ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích
• Hrad a klášter Ojvín
• Poklady minulosti hradu a kláštera Ojvín
• Skok do dálky mladých na Ojvíně v textech a ilustracích
• Rekonstrukční kresba středověké podoby hradu Archivováno 8. 3. 2016 na Wayback Machine