Chlorpikrin

Chlorpikrin byl objeven v roce 1848 skotským chemikem Johnem Stenhousem. Ten ho připravil reakcí chloračního činidla s kyselinou pikrovou:

HOC₆H₂(NO₂)₃ + 10 NaOCl → 3 Cl₃CNO₂ + 3 NaOH + NaCl + 3 CO₂

Podle názvu použitého prekurzoru nazval Stenhouse objevenou sloučeninu „chlorpikrin“, přestože má zcela jinou strukturu než kyselina pikrová.

Chlorpikrin na plakátu z druhé světové války

Nejznámějším použitím chlorpikrinu bylo jeho nasazení v první světové válce. Roku 1917 se objevily zprávy, že Němci testují a používají novou chemickou zbraň.[3] Touto zbraní byl chlorpikrin. Přestože není tak smrtící jako jiné chemické zbraně, způsobuje zvracení a je slzotvornou látkou.[3] Tato kombinace vlastností nutila vojáky Dohody kvůli zvracení sundat masky, čímž pak byli vystaveni toxickým plynům.[3] Proto chlorpikrin způsobil velké ztráty na italské frontě.[3]

Chlorpikrin se vyrábí reakcí nitromethanu s chlornanem sodným:[4]

H₃CNO₂ + 3 NaClO → Cl₃CNO₂ + 3 NaOH

Chlorpikrin je bezbarvá kapalina, ve vodě se nerozpouští ani s ní nereaguje. Tlak par je 24 mmHg, což znamená těkavost mezi fosgenem a yperitem, blíže však k fosgenu, který je podobnou sloučeninou.[5] Testy ukázaly, že nutí člověka nedobrovolně zavřít oči.[3] Vstřebává se při vdechování, požití i přes kůži. Silně dráždí plíce, oči a kůži.[6] Vzhledem k těmto vlastnostem je jako chemická zbraň použitelný jen v uzavřených pouzdrech.[5]

V současné době se chlorpikrin používá jako fumigant proti škůdcům v půdě.[1] Méně často je používán jako jed proti obratlovcům, například králíkům.[1] Běžně se kombinuje s jinými fumiganty, například brommethanem nebo fluoridem sulfurylu, pro zesílení účinku a jako varovné činidlo.[1]

Chlorpikrin je vysoce toxický. Podle NIOSH 1995:

• Chlorpikrin je slzotvorný a silně dráždivý pro dýchací systém člověka. Při kontaktu způsobuje také silné podráždění kůže. Při kontaktu s okem způsobuje edém a poleptání rohovky.
• Expozici koncentraci 15 ppm nelze tolerovat déle než 1 minutu, expozice 4 ppm během několika sekund dočasně ochromuje.
• Expozice 0,3 - 0,37 ppm po dobu 3 až 30 sekund způsobuje slzení a bolest očí. Expozice 15 ppm po dobu několika sekund může poškodit dýchací systém.
• Expozice 119 ppm po dobu 30 minut je smrtelná. Smrt je způsobena edémem plic.

Při průmyslové havárii v továrně na celulózu bylo 27 pracovníků vystaveno vysokým koncentracím chlorpikrinu po dobu 3 minut. Po 3 až 12 hodinách, během kterých trpěli dráždivým kašlem a dýchacími obtížemi, se vyvinula pneumonitida, následně plicní edém. Jeden pracovník zemřel.

Vzhledem ke stabilitě chlorpikrinu jsou k ochraně třeba vysoce účinné absorbenty, například aktivní uhlí.[3] Chlorpikrin, na rozdíl od příbuzného fosgenu, je snadno vstřebáván při jakékoli teplotě, což může znamenat hrozbu ve studeném nebo horkém podnebí.[5]

Používání chlorpikrinu bylo omezeno vládou USA, tato restrikce však již vypršela.[7]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Chloropicrin na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu chlorpikrin na Wikimedia Commons