Ch-25

Ch-25 (v kódu NATO: "AS-10 Karen") je střela typu vzduch-země krátkého dosahu vyvinuta Sovětským svazem v konstrukční kanceláři Zvezda (v současnosti ruská společnost Zvezda-Strela). Je určena k ničení stacionárních a mobilních pozemních cílů.

Ch-25ML

Přestože je střela v ruském letectvu dodnes využívána, postupně ji doplňuje a nahrazuje modernější Ch-38M vyvinutá společností Raduga.

Vznik a vývoj

Zkušenosti s prvními ruskými řízenými střelami "vzduch-země" (Ch-23 Grom) nebyly zcela uspokojivé. Kromě nízké přesnosti raketa Ch-23 výrazně zatěžovala pilota. Ten se totiž musel věnovat současně pilotování letadla, navádění střely a v případě nutnosti ještě provádět bojové manévry. Vědecko-technický pokrok v oblasti mikroelektroniky a optiky v první polovině 70. let 20. století umožnil posun také ve vývoji řízených střel.

Testování nové rakety Ch-25 bylo zahájeno v roce 1973, kdy bylo z letadel Su-7BM a Su-17M vystřeleno celkem 12 exemplářů. Jelikož výsledky byly z hlediska přesnosti neuspokojivé, testy dále pokračovaly pomocí Su-17M2, který měl sofistikovanější zaměřovací zařízení. K dalším odpalům došlo v průběhu roku 1974 a testovaly se střelby i z MiGu-23BK (MiG-27K). Raketa Ch-25 byla zařazena do výzbroje 3. února 1976 a vyráběla se do roku 1983. 13. srpna 1989 byly zavedeny její vylepšené verze Ch-25MP, Ch-25ML a Ch-25MR, které se vyráběly až do roku 1997.

Konstrukce a vlastnosti

Od svého předchůdce (Ch-23) zdědila střela Ch-25 pouze vnější vzhled a aerodynamický design.

V přední části se nachází naváděcí systém - laserový, radiolokační, rádiově-povelový, optický TV nebo infračervený. Následuje řídící systém a za ní tříštivotrhavá bojová hlavice. V zadní části je umístěn raketový motor s bočními tryskami.[1]

Nasazení

Sovětská válka v Afghánistánu

Od dubna 1986 bombardovaly sovětské Su-25 střelami Ch-25ML vchody do jeskyní, které využívaly afghánští mudžahedíni jako úkryty a sklady zbraní. Útoky byly prováděny z výšky až 8 km.[2]

Invaze Iráku do Kuvajtu

Na začátku invaze do Kuvajtu ztratil Irák letadla Su-22 a MiG-23 po zásahu raketami země-vzduch ze systému MIM-23B (I-Hawk). K potlačení kuvajtské protivzdušné obrany použilo irácké letectvo střely Ch-25MP vystřelené z letadel Su-22.[3]

Ruská intervence v Sýrii

V říjnu 2015 útočily ruské Su-24 na pozice militantů v Sýrii střelami Ch-25ML.[4]

Varianty

  • Ch-25MP - protiradarová verze s pasivním radiolokačním systémem navedení, která nahrazovala Ch-27PS.
  • Ch-25MP - modernizovaná protiradarová verze s pasivním radiolokačním systémem navedení.
  • Ch-25mA - verze s aktivním radiolokačních systémem navedení.
  • Ch-25ML - laserem naváděná verze, která nahrazovala Ch-25.
  • Ch-25MR - verze s rádiovým povelovým systémem, která nahrazovala Ch-23.[5]
  • Ch-25MT - verze s pasivním TV systémem navedení.
  • Ch-25MTP - verze s pasivním infračerveným systémem navedení.[6]

Specifikace

Ch-25 Ch-25ML Ch-25МR Ch-25МP
Výrobní označeníIzdělije 69Izdělije 713Izdělije 714Izdělije 711 /
Izdělije 712
Rok zavedení do výzbroje1976198119811981
Naváděnílaserovélaserovérádiově povelovépasivní radiolokační
MotorPRD-228PRD-276
Efektivní dostřel minimální, km3
Efektivní dostřel maximální, km7101040
Kruhová odchylka, m5-105-10do 0,5 - 1do 0,5 - 1
Rychlost nosiče při odpalu, km / h700-1000700-1250
Minimální výška odpalu, km0,50,05
Maximální výška odpalu, km4512
Maximální rychlost střely850870860920
Délka, mm3750370538304194/4294
Průměr, mm275
Rozpětí křídel, mm820755
Hmotnost, kg320299 ± 8320315 ± 8
Bojová částF25-1М
Tříštivé - trhavá
F27
Hmotnost bojové části11286-9014086-90
Závěsníky APU-68, APU-68UМ, APU-68-85, APU-68UМ2, APU-68UМ3
Nosiče Su-17, Su-24, Su-25, Su-27, MiG-27, MiG-29, MiG-31BМ, Ка-50 (Ch-25МL)

Uživatelé

Současní

Bývalí

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ch-25 na slovenské Wikipedii.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.