Centrální dispečerské pracoviště Praha

CDP Praha vzniklo v roce 2012 vyčleněním dispečerských jednotek operativního řízení provozu oblastí Plzeň, Praha, Ústí nad Labem včetně dálkově ovládaného traťového úseku Plzeň (mimo) – Cheb (mimo) z generálního ředitelství Správy železnic. Návrhy na vybudování CDP Praha byly zahájeny už v roce 2005. Ve výběru lokalit nebo objektů bylo několik variant, jako např. nástavba provozní budovy na hlavním nádraží, vestavba do sálů Fantovy budovy, vestavba do provozní budovy v Holešovicích. Nakonec byla vybrána (původně navržená) lokalita v Praze 9-Libni na Balabence v trojúhelníku uzavřeném ze všech stran železničními tratěmi a dokončena finalizace projektu (2013). Investorem byla státní organizace SŽDC (později přejmenovaná na Správa železnic), projektantem byla akciová společnost SUDOP, architektem ing. arch. Tomáš Pechman, stavbu provedl Metrostav a. s. Divize 3.[2][3][4]

Výstavba byla započata v dubnu 2014 a ukončena v listopadu 2015. Zkušební provoz byl zahájen 18. ledna 2016, jehož součástí bylo prověření všech technologických zařízení jako elektrické rozvody, vzduchotechnika, napájení sdělovacího a zabezpečovacího zařízení, náhradní zdroje a výtahy. Dne 1. února 2016 byl uveden do provozu tzv. cvičný sál.[5] Do provozu byl v březnu 2016 uveden 3. koridor v úseku mezi Berounem a Rokycany (170) tj. Zdice (včetně) – Rokycany (včetně). Do sálu CDP byl v říjnu 2016 připojen úsek Rokycany – Nezvěstice (mimo) přes Mirošov, který byl napojen do řídicího sálu Beroun (mimo) – Cheb (mimo), součást prvního úseku Beroun (mimo) – Rokycany (mimo). Následoval do 31. července úsek Česká Třebová (včetně) – Kolín (včetně) (mimo stanic Česká Třebová, Brandýs nad Orlicí a Pardubice, u kterých ještě neproběhla modernizace). V srpnu 2016 byl aktivován úsek Olbramovice (včetně) – Říčany (včetně) a v říjnu 2016 úsek Kolín (mimo) – Kralupy nad Vltavou (mimo stanic Praha-Bubny a Kralupy nad Vltavou) a dílčí úsek Velim – Úvaly.[5][1] V listopadu 2016 byl aktivován úsek Praha–Holešovice – Libčice nad Vltavou. V dalším období se provoz rozšířil na řízené úseky koridorových tratí a vybraných regionálních drah na celém území Čech. Do dubna roku 2017 byla ukončena 1. etapa zapojování do CDP Praha zapojením traťového úseku DOZ Praha–Běchovice – Praha–Libeň – Praha Masarykovo nádraží.[1] Do roku 2020 má být ukončena 2. a 3. etapa aktivace dalších úseků. Především jde o tratě zařazené do evropského železničního systému (TEN-T).[6]

CDP Praha (2019) zabezpečuje řízení provozu na 409 kilometrech železničních tratí, v 51 železničních stanicích a 71 železničních zastávkách na území Čech. Dispečerský aparát operativního řízení pokrývá 6578 kilometrů železničních tratí.[7]

Předpokládané náklady na výstavbu činily přes 365 milionů korun bez DPH. Projekt byl financován z Operačního programu Doprava s podporou Fondu soudržnosti EU v předpokládané výši přes 263 milionů korun.[8] Náklady na stavbu nakonec činily kolem 319 milionů korun bez DPH, z čehož skoro 83 % bylo hrazeno z finančních prostředků EU.[2] K roku 2018 náklady na výstavbu a vybavení CDP Praha dosáhly částky 442 miliónů korun (z fondů EU bylo hrazeno 263 miliónů korun).[9]

Budova (cca 40 × 43 m) je postavena na ploše trojúhelníkového areálu, který je vymezen železničními tratěmi, v pravoúhlé síti sousedních technických budov. Zastavěná plocha je 1 742,95 m² a obestavěný prostor je 40 278 m³. Železobetonový skelet pětipatrové budovy je postaven na základové desce (tloušťka 250–300 mm), která je uložena na systému pilot o průměru 600–1200 mm, a podzemního patra. Podzemní část tvoří čtvercové sloupy (500 × 500 mm) v obvodových zdech (300 mm). Základový systém je dimenzován tak, aby v případě potřeby bylo možné provést nástavbu dvou pater. Část druhého až pátého nadzemního podlaží tvoří monolitický železobetonový skelet s obvodovými a vnitřními trámy.[2]

První nadzemní podlaží je po celém obvodu proskleno s předsazenými hliníkovými stínícími lamelami. V druhém až pátém nadzemním podlaží jsou na východní a západní straně mezi sály prosklené partie v zářezech, kdežto na jižní a severní fasádě jsou v rovině fasády. Stínění prosklených ploch lamelami je na jižní a severní straně. Neprosklené plochy jsou pokryté velkoformátovými deskami, které mají šedostříbrnou metalovou barvu. Hliníkové konstrukce mají grafitově šedou barvu.[2][1]