Fantova budova Hlavního nádraží

Původní novorenesanční budova z roku 1870, pro svou honosnost přezdívaná zámecké nádraží

Fantovou budova vznikla na místě původní výpravní budovy, postavené v letech 1869–1871 podle návrhu Vojtěcha Ignáce Ullmanna a Antonína Viktora Barvitia v novorenesančním slohu. 150 metrů dlouhá stavba se dvěma věžemi, halou s kazetovým stropem, restaurací, kancelářemi a 22 dveřmi vedoucími na nástupiště s mozaikovou dlažbou si vysloužila přezdívku zámecké nádraží.[5] Siluetu hlavní částí budovy zvýrazňovaly na severní i jižní straně hranolové věže s hodinami. K hlavní části přiléhala po obou stranách boční dvoupatrová křídla opatřená antickými portiky s dórskými sloupy, kam zajížděly kočáry.[6] Kolejiště bylo původně nezakryté.

Tato budova včetně kolejiště kvůli prudkému rozvoji železniční dopravy brzy přestala vyhovovat a proto došlo již v roce 1892[6] k rozšíření kolejiště a následně v roce 1898 vypracovalo Ředitelství státních drah v Praze projekt na celkovou přestavbu nádraží, který byl počátkem roku 1899 schválen ministerstvem železnic.

Roku 1899 byla vyhlášena architektonická soutěž na novou budovu pražského hlavního nádraží, které se zúčastnili profesoři z pražské Umělecko-průmyslové školy Jiří Stibral a Jan Kotěra, Rudolf Kříženecký, architekt Václav Roštlapil a Josef Fanta, jehož návrh zvítězil.

Fantův návrh byl svým hmotovým rozložením (ústřední hala s bočními křídly) inspirován Severním nádražím v Paříži, které bylo ve 2. polovině 19. a začátkem 20. století vzorem pro mnoho evropských nádraží.[7] Fanta si dal podmínku, že spolupracující výtvarníky si vybere sám, a zvolil pouze české umělce, což vyvolalo protesty pražských Němců.[8] Hlavními autory sochařské výzdoby se stali Stanislav Sucharda a Ladislav Šaloun.

Stavba nové budovy v secesním slohu započala pod vedením firmy Vincence Gregora[6] 30. června 1901 a byla dokončena roku 1909.[7] Výstavba probíhala po etapách za plného provozu, původní zámecké nádraží bylo postupně rozebíráno a nahrazováno novou budovou. Zbytek jižního křídla původní výpravní budovy zůstal zachován a po dokončení Fantovy budovy byl využíván přibližně dalších 20 let, než byl přestavěn do modernější podoby.[9]

Při přestavbě nádražního komplexu došlo také k rozšíření kolejiště, nástupiště byla nově s budovou propojena podchody (do té doby se k vlakům chodilo přes koleje) a v listopadu 1901 vypsalo Ředitelství státních drah veřejnou soutěž na konstrukci haly (dvorany) nad nástupišti. O zakázku se ucházelo 6 zájemců – strojírny Breitfeld, Daněk a spol. v Karlíně, Vítkovické železárny, Ignaz Grindl ve Vídni, R. Ph. Wagner ve Vídni, společnou nabídku podalo sdružení Českomoravská továrna na stroje v Praze, Bratři Prášilové a spol. v Praze, Pražská akciová strojírna, Škodovy závody v Plzni a mostárna Samuela Bondyho sídlící v Praze-Bubnech.[10] Jako dodavatel byla zvolena Bondyho firma, která dříve zhotovila také zastření pro nástupiště Karlovarského nádraží.[11]

Autorem návrhu haly byl inženýr Jaroslav Marjanko, po jeho smrti práci převzal inženýr Rudolf Kornfeld. Montáž dvojlodní ocelové haly začala 1. srpna 1905 a byla dokončena roku 1906.[12] Na výstavbu se spotřebovaly 2 tisíce tun oceli, 1,2 milionu nýtů, 18 tisíc m² zinkového plechu a přes 200 kusů skleněných tabulí.[9][10]

Hotové nádraží utvořilo jeden architektonický celek, kromě budovy a haly byly v secesním provedení také prvky drobné architektury jako zábradlí u vstupu do podchodů a mobiliář nástupišť. Na novém nádraží cestujícím sloužily velkoryse pojaté čekárny a dvě restaurace, v přepychově zařízených saloncích pro významné hosty čekali na vlak například Tomáš Garrigue Masaryk, Thomas Alva Edison, Le Corbusier, Charlie Chaplin a také Fidel Castro nebo Kim Ir-sen.[1][13][14]

• 
  Stavba haly nad kolejištěm v roce 1906
• 
  Stavba haly nad kolejištěm v roce 1906
• 
  Probíhající práce na stavbě centrální části nové výpravní budovy v roce 1907
• 
  Nová nádražní budova v roce 1909
• 
  Nová nádražní budova mezi lety 1918–1925. V popředí vpravo lze ještě vidět pozůstatky zámeckého nádraží.

Zásluhou otevření nové odbavovací haly 1. července 1977[15] a stavbou Severojižní magistrály, která vede po její střeše, ztratila Fantova budova část svých funkcí a byla téměř odříznuta od pohybu cestujících.[3] Údajně byla po stanovení konečné trasy magistrály ohrožena samotná existence budovy a hrozila demolice, podobně v případě těšnovského nádraží, ale před bouráním stavbu zachránil status kulturní památky.[15]

V následujících letech budova postupně zevnitř i zvenku chátrala, její fasáda byla vystavena ohromným emisím od statisíců projíždějících aut.[15] Zanedbaná fasáda a čelní stěny haly nad nástupišti se až do rekonstrukce využívaly k umístění velkoplošné reklamy, což vyvolalo kritiku.[16] V prostorách bývalých pokladen byla počátkem 90. let otevřena Fantova kavárna s pochybnou pověstí a v jiné části budovy mohutný bazar s oděvy. Stále však byly příležitostně využívány salonky, které dál plnily svou funkci.

Severní křídlo a hlavní průčelí Fantovy budovy při pohledu od Magistrály, stav před rekonstrukcí

V roce 2003 byla nádraží v Česku majetkově rozdělena mezi České dráhy, kterým zůstaly budovy včetně 1. nástupišť a Správu železniční dopravní cesty, které získaly kolejiště včetně zbývajících nástupišť. Památkově chráněné objekty budovy a ocelové haly hlavního nádraží se tím pádem rozdělily mezi dva vlastníky, kteří do kompletního převodu nádraží pod SŽDC v roce 2016 prováděli rekonstrukční práce do jisté míry nezávisle na sobě.

Vlastník Fantovy budovy, kterým byly až do roku 2016 ČD, uzavřel v roce 2003 dohodu se společností Grandi Stazioni.[15] Na základě této dohody měla česká pobočka italské společnosti provést rekonstrukci nové i starší nádražní budovy a po provedené rekonstrukci dostat nádraží do dlouhodobého pronájmu. Smlouva počítala se zahájením prací na Fantově budově záhy po dokončení rekonstrukce podzemní odbavovací haly. Do vypovězení smlouvy s Grandi Stazioni v roce 2016 stihl rekonstrukcí projít vnějšek i vnitřek středové části Fantovy budovy.

SŽDC měla do roku 2016 v majetku halu nad nástupišti bez části nad 1. nástupištěm. V letech 2008 a 2009 v rámci přestavby kolejiště a nástupišť 1–4 opravila havarijní stavy a odvodnění[17][18] a mezi lety 2014 a 2017 provedla celkovou rekonstrukci haly, díky převodu nádraží již včetně přístřešku nad 1. nástupištěm.

Obnova a restaurování interiéru středové části budovy (odjezdové haly) probíhaly od roku 2012 do prosince 2013, kompletně opravená středová část byla znovuotevřena v roce 2014. Výzdoba kopule byla pečlivě zrestaurována a vrátila se i původní medová barva omítky. Podle dochovaných fotografií a nálezových situací proběhlo restaurování dřevěných stěn pokladen, vitráží, štukové výzdoby, kování, dveří, oken a dalších prvků. Byly zhotoveny repliky chybějících prvků, mj. levého portálu směrem na první nástupiště, čímž bylo obnovena symetrie haly.[19] Na dochovanou dlažbu před pokladnami navázala replika původní keramické dlažby, při jejíž výrobě se vycházelo z původních výkresů Josefa Fanty.

Kavárenské činnosti se od roku 2015 ujal indický řetězec Café Coffee Day, kavárna svým vybavením odkazuje ke známým kouskům designérů 20. století, např. křesla připomínají Barcelonu od Ludwiga Miese van der Rohe, jimiž je vybavena i brněnská vila Tugendhat.[20]

V roce 2016 byla na středové části budovy opravena střecha a čelní fasáda včetně štukové a sochařské výzdoby a dvou pískovcových věží, které po odstranění znečištění a směsi asfaltu a cementu ze spár mezi kameny získaly výrazně světlejší barvu.[21]

Rekonstrukcí by měla projít obě boční křídla budovy, na obnovu čekají vnitřní prostory i opadávající či již zcela zničené venkovní fasády. Kvůli nedodržení termínů SŽDC roku 2016 rozvázala spolupráci s Grandi Stazioni a představila záměr zahájit druhou etapu oprav v roce 2019. Celkové náklady byly odhadnuty na 730 milionů Kč, z toho 210 milionů na renovaci vnějšku a 520 na renovaci a přestavbu interiéru.[22] Veškeré veřejně přístupné prostory by měly být uvedeny do původního stavu, ostatní by měly získat podobu odpovídající jejich budoucímu využití. Cílem revitalizace je vrátit Fantově budově funkční využití a vybudovat atraktivní cíl pro cestující i necestující veřejnost.[3][20]

V roce 2011 se objevil návrh umístit do Fantovy budovy cyklus obrazů Slovanská Epopej secesního malíře Alfonse Muchy,[23] avšak roku 2017 bylo rozhodnuto vybudovat pro Epopej zcela nové výstavní prostory v lokalitě bývalého těšnovského nádraží.[24]

Od 30. října 2014[25] do září 2017[26] probíhala rekonstrukce dvojlodní haly nad nástupišti 1–4. Práce byly rozděleny do dvou investičních projektů[27] a z organizačních důvodů do několika etap, aby se minimalizovalo množství vyloučených kolejí a nástupišť. Rekonstrukce zahrnovala opravu korozních a statických narušení nosné konstrukce, výměnu poškozených dílů za repliky, repasi a přesklení všech světlíků a výměnu střešní krytiny. Konstrukce byla vyčištěna od starých nátěrů a opatřena třívrstvým antikorozním nátěrem. Několik částí konstrukce se muselo kvůli současným normám statické únosnosti zcela vyměnit (například vaznice pod světlíky a díly poškozené korozí). Rekonstrukce maximálně respektovala historickou podobu, přesto musely být učiněny kompromisy – původní zastřešení vlnitými plechy bylo nahrazeno trapézovými, protože vlnité plechy v požadovaném provedení již nebyly dostupné. Nové díly už nebyly nýtovány, ale sešroubovány na míru vyrobenými nýtovými šrouby a uzavřenými maticemi tak, aby co nejlépe odpovídaly původnímu vzhledu a pozici nýtů (klasické nýtování za tepla bylo použito pouze výjimečně).[12] Rekonstrukce kladla důraz na zlepšení světelných podmínek uvnitř haly.[17]

Od poloviny roku 2019 začne rekonstrukce vnější fasády krajních křídel Fantovy budovy, jež navážou na rekonstrukci středové části rekonstruovanou mezi roky 2012 až 2016. Předpokládá se, že rekonstrukce zabere 2,5 roku, potrvá tedy zhruba do roku 2022. Za opravou už nebude stát italská Grandi Stazioni, ale česká organizace SŽDC.[28]

Rozsáhlá nádražní budova průjezdového typu má jedno podzemní a sedm nadzemních podlaží[3] a je výrazně symetricky členěná. 

Dominantní je střední část podkovovitého půdorysu s odjezdovou halou a pokladnami (v jejichž prostorách vznikla v 90. letech kavárna), v patře zaklenutá mohutnou kupolí. Průčelí střední části je sevřeno dvěma nárožními pískovcovými věžemi, výrazným prvkem průčelní fasády je půlkruhové okno s vitrážemi, na které dole plynule navazuje hlavní vchod do budovy.

Do stran vybíhají nižší spojovací křídla s přízemní arkádou zakončenou bočními pavilony. V křídlech byly umístěny dvě restaurace různých cenových hladin, reprezentační sál a velkoryse pojaté čekárny a salonky pro významné hosty, které se při zvláštních příležitostech stále používají, případně jsou pronajímány pro komerční účely (typicky tiskové konference).

Koncové pavilony jsou čtyřpodlažní, v jednom je císařský salonek s původním vybavením. Císařský (prezidentský) salonek má kapacitu 50 hostů, velký salon dokonce 180.[14] Budova od počátku disponovala také kancelářemi.[2]

Pro interiér budovy je charakteristická bohatá štuková a malířská výzdoba, na které se podíleli přední umělci své doby – sochaři Stanislav Sucharda, Ladislav Šaloun (dekorativní a sochařská výzdobu fasády a interiéru), Hanuš Folkmann (alegorické postavy na hlavním průčelí). Císařský salonek zdobí rozměrné obrazy s motivy Prahy a Karlštejna od Václava Jansy a Viktora Strettiho.[2]

Detail zrekonstruované haly nad nástupišti a zrekonstruované střední části Fantovy budovy v roce 2017

Na budovu navazuje dvoulodní oblouková hala o rozpětí 2 x 33,3 m, výšce 18 m a délce 233 m, která původně zastřešovala všechna nástupiště (až do otevření nových nástupišť 5–7 v roce 1994). V současnosti zastřešuje nástupiště 1–4, nástupiště 1A je mimo hlavní zastřešení vysunuto k vinohradskému zhlaví stanice a nástupiště 5–7 mají vlastní zastřešení, které svým obloukovým tvarem odkazuje na konstrukci haly.

Hala je nýtované ocelové konstrukce se střechou původně tvořenou vlnitým plechem (od rekonstrukce v letech 2014–2017 plechem trapézovým) se skleněnými světlíky a nese řadu ozdobných prvků a zábradlí. V ozdobném secesním provedení byly i nedochované prvky uvnitř haly, např. zábradlí u vstupu do podchodů na nástupištích.[12] Původní zábradlí i mobiliář nástupišť byly ale ve 40. letech nahrazeny při přestavbě kolejiště v návaznosti na výstavbu 2. vinohradského tunelu a při poslední přestavbě kolejiště mezi lety 2008–2009 byly instalovány nové prvky podle návrhu Patrika Kotase.[29]

• ZLÁMANÝ, Michal. Hlavní nádraží (nádraží Františka Josefa, 1871-1919; nádraží Wilsonovo, 1919-1940, asi 1945-1953; od roku 1990 čestný název Nádraží prezidenta Wilsona). In: PLATOVSKÁ, Marie. Slavné stavby Prahy 2. Praha: Foibos Books, 2011. ISBN 978-80-87073-35-3. S. 160–163.

• Praha hlavní nádraží

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Fantova budova Hlavního nádraží na Wikimedia Commons