Bratuchin

Bratuchin (rusky Братухин) neboli OKB-3 bylo konstrukční oddělení Moskevského leteckého institutu (MAI) zabývající se vývojem vrtulníků. Oddělení vedl ruský letecký konstruktér Ivan Pavlovič Bratuchin, který je v březnu 1940 převzal od průkopníka ruské vrtulníkové aviatiky Borise Nikolajeviče Jurjeva.[1]

Konstrukční kancelář pod vedením I. P. Bratuchina vyvinula několik typů experimentálních helikoptér počínaje typem Omega a konče strojem B-11. Každá z nich měla stejnou koncepci - po jednom rotoru na konci křídla či nosné plochy na každé straně trupu, každý rotor byl poháněn samostatným motorem. Ivan Pavlovič Bratuchin pracoval dříve v jiném sovětském institutu CAGI, kde navrhl v roce 1938 experimentální helikoptéru CAGI 11-EA.[2]

V roce 1951 byla konstrukční kancelář zrušena, protože nedokázala vyřešit složitý problém spojený s dynamikou rotorového systému helikoptéry B-11.[3] Ve výběrovém řízení na první sovětský sériově vyráběný vrtulník byl upřednostněn stroj Mil Mi-1 klasické konfigurace (jeden nosný a jeden ocasní rotor) konkurenční OKB Mil.[4]

Jednotlivé typy vrtulníků

Bratuchin Omega - původní experimentální stroj se dvěma 164 kW motory, zkonstruován v roce 1940.[3]
Bratuchin Omega II [3]
Bratuchin G-3 [3]
Bratuchin G-4 [3]
Bratuchin B-5 [3]
Bratuchin B-9 [3]
Bratuchin B-10 [3]
Bratuchin B-11 [3] - poslední z Bratuchinových helikoptér. Vyvinuta pro výběrové řízení sovětského letectva na výrobu třímístného vrtulníku, který měl sloužit ke spojovacím a transportním účelům.[4] Postaveny 2 kusy, jeden z nich zničen při havárii 13. prosince 1948.[5]

Odkazy

Reference

Jurij Savinskij: Наследники инженера Да Винчи, ОТ АЛЬФЫ ДО ОМЕГИ Archivováno 12. 11. 2013 na Wayback Machine, ISBN 978-1-4751-0723-4, CreateSpace Independent Publishing Platform, 2012 (rusky)
ОКБ Н. И. Камова. Moskva: OOO „Цeнтр авиации и Космонавтики“, 1999. Dostupné online. ISBN 5-93316-001-6. Kapitola It all began with an autogyro, s. 13. (rusky, anglicky)
ОКБ Н. И. Камова. Moskva: OOO „Цeнтр авиации и Космонавтики“, 1999. Dostupné online. ISBN 5-93316-001-6. Kapitola It all began with an autogyro, s. 14. (rusky, anglicky)
FOJTÍK, Jakub. Víceúčelový vrtulník Mi-2. Cheb: Svět křídel, 2008. ISBN 978-80-86808-61-1. S. 8. (česky)
NEMECEK, Vaclav. The History of Soviet Aircraft from 1918. Londýn: Willow Books, 1986. Dostupné online. ISBN 0-00-218033-2. S. 386-387. (anglicky)

Literatura

Gunston, Bill (1993). World Encyclopedia of Aircraft Manufacturers. Annapolis: Naval Institute Press. str. 56. (anglicky)
Airplane Magazine. 4. London: Orbis Publishing Ltd. 1990. str. 1286. (anglicky)
ОКБ Н. И. Камова. Moskva: OOO „Цeнтр авиации и Космонавтики“, 1999. Dostupné online. ISBN 5-93316-001-6. S. 376. (rusky, anglicky)

Externí odkazy

(česky) Bratuchin OKB-3

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[savinskij-1] Jurij Savinskij: Наследники инженера Да Винчи, ОТ АЛЬФЫ ДО ОМЕГИ Archivováno 12. 11. 2013 na Wayback Machine, ISBN 978-1-4751-0723-4, CreateSpace Independent Publishing Platform, 2012 (rusky)

[11ea-2] ОКБ Н. И. Камова. Moskva: OOO „Цeнтр авиации и Космонавтики“, 1999. Dostupné online. ISBN 5-93316-001-6. Kapitola It all began with an autogyro, s. 13. (rusky, anglicky)

[koles-3] ОКБ Н. И. Камова. Moskva: OOO „Цeнтр авиации и Космонавтики“, 1999. Dostupné online. ISBN 5-93316-001-6. Kapitola It all began with an autogyro, s. 14. (rusky, anglicky)

[fojt-4] FOJTÍK, Jakub. Víceúčelový vrtulník Mi-2. Cheb: Svět křídel, 2008. ISBN 978-80-86808-61-1. S. 8. (česky)

[nemec-5] NEMECEK, Vaclav. The History of Soviet Aircraft from 1918. Londýn: Willow Books, 1986. Dostupné online. ISBN 0-00-218033-2. S. 386-387. (anglicky)