Bratuchin G-3

Bratuchin G-3 (rusky Г-3, Геликоптер-3, helikoptéra 3[1]) byl sovětský dělostřelecký pozorovací vrtulník vyvinutý konstrukční kanceláří OKB-3 Bratuchin[2] z předchozího typu Bratuchin Omega II. Jeho variantou byl typ G-4.[1]

G-3
Určenídělostřelecký pozorovací vrtulník
VýrobceBratuchin
ŠéfkonstruktérIvan Pavlovič Bratuchin
První let1946
Uživatel SSSR
Vyrobeno kusů2 prototypy + 7 předsériových strojů
VariantyG-4
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vývoj a konstrukce

Bratuchin G-3 byl první vrtulník v Sovětském svazu, který měl určenou vojenskou roli. Měl sloužit jako dělostřelecký pozorovací stroj, zjišťovat škody způsobené nepříteli dělostřeleckou palbou a také ji přesněji zaměřovat. Sovětské letectvo (VVS SSSR) jej plánovalo užívat jako naváděcí stroj dělostřelectva (rusky AК - „Артиллерийский корректировщик“).[1] V roce 1945 si VVS SSSR objednalo 200 kusů tohoto stroje, který vycházel konstrukčně z Bratuchinova předchozího typu Omega II. Jelikož se předválečne motory MG-31F (kterými disponoval vrtulník Omega II) už několik let nevyráběly, byly pro G-3 zakoupeny ve Spojených státech amerických pístové motory Pratt & Whitney R-985-AN-1.[1] První ze dvou prototypů byl hotov v srpnu 1945, ale letové zkoušky započaly teprve na jaře 1946. V témže roce byla zahájena v továrně č. 473 v Kyjevě výroba, která měla dodat 8 předsériových strojů G-3. Z nich bylo 5 určeno pro státní letecké zkoušky. Nakonec se dokončilo pouze 7 vrtulníků, navíc se značným zpožděním. Jedna helikoptéra byla vybavena zdvojeným řízením pro výcvik pilotů.

Vývoj byl přerušen a přešlo se na typ G-4, jenž byl vybaven specializovanými pístovými motory domácí provenience Ivčenko AI-26GR.

Verze vrtulníku

G-4

Vylepšená verze s domácími pístovými motory Ivčenko AI-26GR.

Specifikace (G-3)

Technické údaje
  • Průměr hlavních rotorů: 7 m každý
  • Délka: 8,20 m
  • Šířka: 14, 20 m
  • Výška: 3,24 m
  • Prázdná hmotnost:[pozn. 1] 2 195 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 2 600 kg
  • Pohon: 2× pístový motor Pratt & Whitney R-985-AN-1, výkon 450 hp [1]
  • Posádka: 2 (pilot a pozorovatel)

Výkony

Odkazy

Poznámky
  1. Prázdná hmotnost udává hodnotu hmotnosti standardně vybavené helikoptéry bez paliva a posádky.

Reference
  1. Jurij Savinskij: Наследники инженера Да Винчи, ОТ АЛЬФЫ ДО ОМЕГИ Archivováno 12. 11. 2013 na Wayback Machine, ISBN 978-1-4751-0723-4, CreateSpace Independent Publishing Platform, 2012 (rusky)
  2. G. I. Kuzněcov. ОКБ Н. И. Камова. Moskva: OOO „Цeнтр авиации и Космонавтики“, 1999. ISBN 5-93316-001-6. Kapitola It all began with an autogyro, s. 14. (rusky, anglicky)

Literatura
  • G. I. Kuzněcov. ОКБ Н. И. Камова. Moskva: OOO „Цeнтр авиации и Космонавтики“, 1999. ISBN 5-93316-001-6. (rusky, anglicky)
  • Nemecek, Vaclav (1986). The History of Soviet Aircraft from 1918. Londýn: Willow Books. ISBN 0-00-218033-2. (anglicky)
  • The Illustrated Encyclopedia of Aircraft (Part Work 1982-1985). Orbis Publishing, 1985. (anglicky)
  • Bill Gunston, The Osprey Encyclopedia of Russian Aircraft from 1875 - 1995, Osprey Aerospace, Londýn, 1995, ISBN 1-85532-405-9 (anglicky)
  • Apostolo, Giorgio. The Illustrated Encyclopedia of Helicopters. New York: Bonanza Books, 1984. ISBN 0-517-43935-2. (anglicky)
  • Taylor, Michael J. H. Jane's Encyclopedia of Aviation. Londýn: Studio Editions, 1989. ISBN 0-517-69186-8. (anglicky)
  • World Aircraft Information Files, pp. File 890 Sheet 76–77. Londýn: Bright Star Publishing. (anglicky)

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.