Bratuchin Omega

Bratuchin 2MG „Omega“ (2MG – 2Motornyj Gelikopter, dvoumotorová helikoptéra, rusky 2МГ «Омега», двухмоторный геликоптер) byl sovětský experimentální vrtulník vyvinutý konstrukční kanceláří OKB-3 Bratuchin v roce 1940.[1] Byl to první vrtulník této konstrukční kanceláře. Jeho variantou byl typ Omega II.[2]

2MG Omega
Určeníexperimentální vrtulník
VýrobceBratuchin
První let1943
Uživatel SSSR
Vyrobeno kusů1 (Omega)
1 (Omega II)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vývoj a konstrukce

Před druhou světovou válkou byly vrtulníky v SSSR zcela na okraji zájmu. Borisi N. Jurjevovi se podařilo prosadit založení konstrukční kanceláře OKB-3, která se specializovala na vrtulníky, až v lednu 1940. Krátce nato však musel kvůli jiným úkolům opustit pozici šéfkonstruktéra, kterou po něm převzal v březnu 1940 Ivan Pavlovič Bratuchin. Úvodním projektem se stal typ Omega neboli 2MG[2] podle zadání ze 4. března 1940. Bratuchin zvolil koncepci dvou protiběžných nosných rotorů poháněných pístovými motory MV-6 (licenční kopie francouzských motorů Renault Bengali-6). Motorové gondoly byly připevněny k trupu trubkovou konstrukcí. K továrním letovým zkouškám byl vrtulník připraven v srpnu 1941, ale vzhledem k postupu německých vojsk musela být OKB-3 z Moskvy evakuována, což program přerušilo. První let tak byl uskutečněn až v roce 1943.

Po návratu konstrukční kanceláře do Moskvy vznikl druhý prototyp pojmenovaný Omega II nebo též G-2 (Геликоптер-2, helikoptéra 2) se silnějšími motory MG-31F a dalšími úpravami. Letové zkoušky tohoto prototypu probíhaly od září 1944 do podzimu 1945. Úspěšné završení vedlo k objednávce nevelké série tohoto vrtulníku v upravené verzi pro dělostřelecké pozorování (budoucí model G-3). Ke změně postoje v otázce výroby vrtulníků přispěl konec války a uvolnění výrobních kapacit sovětského průmyslu.

Verze vrtulníku

2MG „Omega“

Základní prototyp, postaven 1 kus.

Omega II, jiným označením G-2 (Геликоптер-2, helikoptéra 2)

Upravená verze s výkonnějšími motory MG-31F, postaven 1 kus.

Specifikace (Omega)

Technické údaje
  • Průměr hlavních rotorů: 7 m každý
  • Délka: 8,20 m
  • Šířka: 14, 20 m
  • Výška: 3,24 m
  • Prázdná hmotnost:[pozn. 1] 1 764 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 2 050 kg
  • Pohon: 2× pístový motor MV-6, výkon 220 hp
  • Posádka: 2 (pilot a pozorovatel)

Výkony

Odkazy

Poznámky
  1. Prázdná hmotnost udává hodnotu hmotnosti standardně vybavené helikoptéry bez paliva a posádky.

Reference
  1. G. I. Kuzněcov. ОКБ Н. И. Камова. Moskva: OOO „Цeнтр авиации и Космонавтики“, 1999. ISBN 5-93316-001-6. Kapitola It all began with an autogyro, s. 14. (rusky, anglicky)
  2. Jurij Savinskij: Наследники инженера Да Винчи, ОТ АЛЬФЫ ДО ОМЕГИ Archivováno 12. 11. 2013 na Wayback Machine, ISBN 978-1-4751-0723-4, CreateSpace Independent Publishing Platform, 2012 (rusky)

Literatura
  • G. I. Kuzněcov. ОКБ Н. И. Камова. Moskva: OOO „Цeнтр авиации и Космонавтики“, 1999. ISBN 5-93316-001-6. (rusky, anglicky)
  • Nemecek, Vaclav (1986). The History of Soviet Aircraft from 1918. Londýn: Willow Books. ISBN 0-00-218033-2. (anglicky)
  • The Illustrated Encyclopedia of Aircraft (Part Work 1982-1985). Orbis Publishing, 1985. (anglicky)
  • Bill Gunston, The Osprey Encyclopedia of Russian Aircraft from 1875 - 1995, Osprey Aerospace, Londýn, 1995, ISBN 1-85532-405-9 (anglicky)
  • Apostolo, Giorgio. The Illustrated Encyclopedia of Helicopters. New York: Bonanza Books, 1984. ISBN 0-517-43935-2. (anglicky)
  • Taylor, Michael J. H. Jane's Encyclopedia of Aviation. Londýn: Studio Editions, 1989. ISBN 0-517-69186-8. (anglicky)
  • World Aircraft Information Files, pp. File 890 Sheet 76–77. Londýn: Bright Star Publishing. (anglicky)

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.