Bratuchin B-5

Bratuchin B-5 (rusky Братухин Б-5) byl prototyp sovětského transportního vrtulníku vyvinutý konstrukční kanceláří OKB-3 Bratuchin v roce 1947.[1][2] Byl to první vrtulník pojmenovaný podle hlavního konstruktéra Ivana Pavloviče Bratuchina. Jeho variantami byly typy B-9 a B-10.

Bratuchin B-5
Určenítransportní vrtulník
VýrobceBratuchin
ŠéfkonstruktérIvan Pavlovič Bratuchin
První let1947
Uživatel SSSR
Vyrobeno kusů1 (B-5)
1 (B-9)
1 (B-10)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vývoj a konstrukce

Ještě před zahájením produkce dvoumístného dělostřeleckého pozorovacího vrtulníku typu G-3 byl Ivanu Pavloviči Bratuchinovi zadán úkol postavit třímístný pozorovací vrtulník v součinnosti s dělostřelectvem G-4 a civilní transportní B-5, který měl mít místo pro 5 cestujících. Helikoptéra měla mít ruské pístové motory Ivčenko Al-26GR.[2] Motory byly umístěny v jednotkách na koncích křídel, rotor byl vždy nad touto jednotkou.[2] Vývoj byl zdržen, čekalo se na příslušné motory do roku 1947, kdy proběhly pozemní a letové zkoušky (visení nad zemí a několik letů v malé výšce). Druhý prototyp vyrobený v tomtéž roce měl objemnější kabinu, byl upraven do sanitní verze a označen jako B-9. Tento stroj nikdy nevzlétl. Sovětská dopravní společnost Aeroflot nakonec o B-5 neprojevila zájem a vývoj byl zastaven. Stroj byl náchylný na přílišné vibrace a pnutí.[2][3]

Verze vrtulníku

Bratuchin B-5

Základní prototyp transportní verze, postaven 1 kus.[4]

Bratuchin B-9

Sanitní varianta[4], postaven 1 kus, který nebyl ani zalétáván.[3][5]

Bratuchin B-10

Varianta s vylepšeným motorem o výkonu 429 kW určená pro specifickou roli leteckého pozorování pro dělostřelectvo. Postaven 1 kus. Měl vojenské insignie VNP (transkripcí z ruštiny Vozdušnyj Nabludatelnyj Punk, česky vzdušné pozorovací stanoviště).[3] B-10 měl 3 sedadla pro posádku, kabina mohla pojmout 3 pasažéry nebo adekvátní náklad. Zalétáván byl v roce 1947, od další výroby bylo upuštěno. Jeho následníkem byl typ Bratuchin B-11, poslední stroj z Bratuchinovy konstrukční kanceláře.[1]

Specifikace (B-5)

Technické údaje

Výkony

Odkazy

Poznámky
  1. Prázdná hmotnost udává hodnotu hmotnosti standardně vybavené helikoptéry bez paliva a posádky.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bratukhin B-5 na anglické Wikipedii.

  1. G. I. Kuzněcov. ОКБ Н. И. Камова. Moskva: OOO „Цeнтр авиации и Космонавтики“, 1999. ISBN 5-93316-001-6. Kapitola It all began with an autogyro, s. 14. (rusky, anglicky)
  2. The Illustrated Encyclopedia of Aircraft. [s.l.]: Orbis Publishing, 1985. S. 839. (anglicky)
  3. NEMECEK, Vaclav. The History of Soviet Aircraft from 1918. Londýn: Willow Books, 1986. Dostupné online. ISBN 0-00-218033-2. S. 385-386. (anglicky)
  4. Jurij Savinskij: Наследники инженера Да Винчи, ОТ АЛЬФЫ ДО ОМЕГИ Archivováno 12. 11. 2013 na Wayback Machine, ISBN 978-1475107234, CreateSpace Independent Publishing Platform, 2012 (rusky)
  5. GUNSTON, Bill. The Osprey Encyclopedia of Russian Aircraft from 1875 - 1995. Londýn: Osprey Aerospace, 1995. ISBN 1-85532-405-9. S. 64. (anglicky)

Literatura
  • G. I. Kuzněcov. ОКБ Н. И. Камова. Moskva: OOO „Цeнтр авиации и Космонавтики“, 1999. ISBN 5-93316-001-6. (rusky, anglicky)
  • Nemecek, Vaclav (1986). The History of Soviet Aircraft from 1918. Londýn: Willow Books. ISBN 0-00-218033-2. (anglicky)
  • The Illustrated Encyclopedia of Aircraft (Part Work 1982-1985). Orbis Publishing, 1985. (anglicky)
  • Bill Gunston, The Osprey Encyclopedia of Russian Aircraft from 1875 - 1995, Osprey Aerospace, Londýn, 1995, ISBN 1-85532-405-9 (anglicky)

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.