Bratuchin G-4

Bratuchin G-4 (rusky Г-4, Геликоптер-4, helikoptéra 4[1]) byl sovětský třímístný dělostřelecký pozorovací vrtulník vyvinutý konstrukční kanceláří OKB-3 Bratuchin[2] z předchozího typu Bratuchin G-3 koncem 40. let 20. století.[1]

G-4
Určenídělostřelecký pozorovací vrtulník
VýrobceBratuchin
ŠéfkonstruktérIvan Pavlovič Bratuchin
První let1946
Uživatel SSSR
Vyrobeno kusů2 prototypy + 4 sériové stroje
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vývoj a konstrukce

Ještě před zahájením produkce dvoumístného dělostřeleckého pozorovacího vrtulníku typu G-3 byl Ivanu Pavloviči Bratuchinovi v únoru 1946 zadán úkol postavit třímístný pozorovací vrtulník G-4, jenž by působil v součinnosti s dělostřelectvem, a civilní transportní B-5. Pro pohon byly zvoleny první sovětské specializované motory Ivčenko Al-26GR pro helikoptéry.[1] Bratuchin nakonec jen modifikoval drak pro vestavbu nových motorů. První ze dvou prototypů vzlétl v roce 1946, pilotoval jej M. K. Bajkalov. Druhý prototyp měl nové rotory s větším průměrem a letových zkoušek se zúčastnil až v dubnu 1947. 28. ledna 1948 se stroj při zkoušce autorotace zřítil z výšky 25 metrů.[1]

Celkem byly vyrobeny 2 prototypy a 4 sériové stroje. G-4 se potýkal s řadou technických problémů, mj. s vysokými vibracemi[1] a tak byl další vývoj zastaven.

Specifikace (G-4)

Technické údaje
  • Průměr hlavních rotorů: 7,7 m každý [1]
  • Délka: ? m
  • Šířka: 15,30 m
  • Výška: ? m
  • Prázdná hmotnost:[pozn. 1] 2 364 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 3 002 kg
  • Pohon: 2× pístový motor Ivčenko Al-26GR[1], výkon 550 hp
  • Posádka: 2 (pilot a pozorovatel)
  • Kapacita: 1 pasažér

Výkony

Odkazy

Poznámky
  1. Prázdná hmotnost udává hodnotu hmotnosti standardně vybavené helikoptéry bez paliva a posádky.

Reference
  1. Jurij Savinskij: Наследники инженера Да Винчи, ОТ АЛЬФЫ ДО ОМЕГИ Archivováno 12. 11. 2013 na Wayback Machine, ISBN 978-1-4751-0723-4, CreateSpace Independent Publishing Platform, 2012 (rusky)
  2. G. I. Kuzněcov. ОКБ Н. И. Камова. Moskva: OOO „Цeнтр авиации и Космонавтики“, 1999. ISBN 5-93316-001-6. Kapitola It all began with an autogyro, s. 14. (rusky, anglicky)

Literatura
  • G. I. Kuzněcov. ОКБ Н. И. Камова. Moskva: OOO „Цeнтр авиации и Космонавтики“, 1999. ISBN 5-93316-001-6. (rusky, anglicky)
  • Nemecek, Vaclav (1986). The History of Soviet Aircraft from 1918. Londýn: Willow Books. ISBN 0-00-218033-2. (anglicky)
  • The Illustrated Encyclopedia of Aircraft (Part Work 1982-1985). Orbis Publishing, 1985. (anglicky)
  • Bill Gunston, The Osprey Encyclopedia of Russian Aircraft from 1875 - 1995, Osprey Aerospace, Londýn, 1995, ISBN 1-85532-405-9 (anglicky)
  • Apostolo, Giorgio. The Illustrated Encyclopedia of Helicopters. New York: Bonanza Books, 1984. ISBN 0-517-43935-2. (anglicky)
  • Taylor, Michael J. H. Jane's Encyclopedia of Aviation. Londýn: Studio Editions, 1989. ISBN 0-517-69186-8. (anglicky)

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.