Ivan Pavlovič Bratuchin

Ivan Pavlovič Bratuchin
Ivan Pavlovič Bratuchin
Narození	12.jul./25.greg. února 1903[1]; Jaščery[1]; Ruské impérium
Úmrtí	4. června 1985[1]; Sovětský svaz
Národnost	ruská
Alma mater	Moskevská státní technická univerzita
Pracoviště	OKB-3 Bratuchin (do r. 1951)
Známý díky	letecké konstrukce
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ivan Pavlovič Bratuchin (rusky Иван Павлович Братухин, 12.^jul./25.^greg. února 1903, Jaščery (rusky Ящеры) v nynější Kirovské oblasti – 4. června 1985[1]) byl hlavní konstruktér sovětské konstrukční kanceláře OKB-3, která se zabývala konstrukcí vrtulníků nesoucích jeho jméno Bratuchin.

Životopis

Ivan Pavlovič Bratuchin se narodil v roce 1903 ve vsi Jaščery (nynější Kirovská oblast) v Rusku, jeho otec se jmenoval Pavel Michajlovič Bratuchin. V roce 1926 nastoupil na Moskevskou státní technickou univerzitu a studoval zde do roku 1930 pod vedením Borise Nikolajeviče Jurjeva, ruského leteckého průkopníka (zajímal se o letadla s rotující nosnou plochou). Byl na tříměsíční stáži v Německu, Itálii a Francii, pomáhal ve vrtulníkové skupině experimentálního aerodynamického oddílu CAGI (ЭАО ЦАГИ) vedeného B. N. Jurjevem.[1]

Účastnil se pod vedením Alexeje Michajloviče Čerjomuchina a A. M. Izaksona výstavby prvního sovětského vrtulníku CAGI 1-EA.[1] Bratuchin pak navrhl vrtulník CAGI 11-EA.[2]

V lednu 1940 bylo na návrh B. N. Jurjeva založeno konstrukční oddělení Moskevského leteckého institutu (MAI) známé jako OKB-3, které se specializovalo na stavbu helikoptér. V březnu 1940 oddělení převzal po Jurjevovi Ivan Pavlovič Bratuchin a vedl jej až do roku 1951, kdy bylo zrušeno. Navrhl stroje 2MG Omega, Omega II, G-3, G-4, B-5, B-9, B-10. Vrtulník Bratuchin B-11 byl posledním strojem z OKB-3.[2]

V roce 1954 se stal I. P. Bratuchin profesorem a v roce 1962 doktorem technických věd. Za své zásluhy byl odměněn mj. Leninovým řádem.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Iwan Pawlowitsch Bratuchin na německé Wikipedii.

Jurij Savinskij: Наследники инженера Да Винчи, ОТ АЛЬФЫ ДО ОМЕГИ Archivováno 12. 11. 2013 na Wayback Machine, ISBN 978-1-4751-0723-4, CreateSpace Independent Publishing Platform, 2012 (rusky)
G. I. Kuzněcov. ОКБ Н. И. Камова. Moskva: OOO „Цeнтр авиации и Космонавтики“, 1999. ISBN 5-93316-001-6. Kapitola It all began with an autogyro, s. 14. (rusky, anglicky)

Literatura

G. I. Kuzněcov. ОКБ Н. И. Камова. Moskva: OOO „Цeнтр авиации и Космонавтики“, 1999. ISBN 5-93316-001-6. (rusky, anglicky)
G. Sviščov a kol.: Авиация: Энциклопедия. большaя Российская Энциклопедия. Moskva, 1994, str. 118 (rusky)

Externí odkazy

(rusky) Jurij Savinskij: Наследники инженера Да Винчи, ОТ АЛЬФЫ ДО ОМЕГИ, ISBN 978-1-4751-0723-4, CreateSpace Independent Publishing Platform, 2012
(rusky) Ivan Pavlovič Bratuchin^{[nedostupný zdroj]}

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[savinskij-1] Jurij Savinskij: Наследники инженера Да Винчи, ОТ АЛЬФЫ ДО ОМЕГИ Archivováno 12. 11. 2013 na Wayback Machine, ISBN 978-1-4751-0723-4, CreateSpace Independent Publishing Platform, 2012 (rusky)

[autogyra1-2] G. I. Kuzněcov. ОКБ Н. И. Камова. Moskva: OOO „Цeнтр авиации и Космонавтики“, 1999. ISBN 5-93316-001-6. Kapitola It all began with an autogyro, s. 14. (rusky, anglicky)