Johanka z Krajku

Krajířové z Krajku byli původně korutanský rod, který do Čech přišel na konci vlády Karla IV.[1] Během krátké doby se jim dařilo získávat důležité úřady i majetek. Během husitských válek oficiálně stáli na straně katolického panstva, ale ve skutečnosti spíše využívali neklidné doby k vlastnímu obohacení – v době, kdy chyběla silná státní moc, se z nich stávali lapkové a loupeživí rytíři.[2] Státotvornější postoje nacházíme až u další generace Krajířů. Členové tohoto rodu dopomohli k dosazení Ladislava Pohrobka za českého krále.[3]

Otec Johanky, Volfgang Krajíř z Krajku, pobýval v této době na císařském dvoře.[4] Do Čech se dostal až v souvislosti s rozdělením rodového dědictví, na jihu Čech mu připadla Nová Bystřice a hrad Landštejn. Jeho dědictví potvrdil svým podpisem sám císař Fridrich III. Volfgang se po příchodu do jižních Čech oženil s Eliškou z Boskovic. Manželství bylo doprovázeno nadstandardními vztahy s Eliščiným otcem Vaňkem z Boskovic. Bylo především jeho zásluhou, že se Volfgang rychle dokázal začlenit mezi starobylé zemské rody.[5]

Nevíme, jak dlouho po svatbě Volfganga s Eliškou se Johanka narodila. Patrně byla prvním potomkem, rok jejího narození však můžeme pouze odhadovat. Stejně tak si můžeme spíše domýšlet, že vyrůstala na Nové Bystřici, kde její otec sídlil.[5] Někteří historikové[6] se domnívají, že se během svého dětství setkala s učení valdenských, kteří snad kdysi v těchto místech působili.[7] Nemáme pro to však žádné doklady. Jisté je, že její otec byl pravověrný katolík – z jeho kšaftu víme, že finančně podporoval několik kostelů a dvě z Johančiných mladších sester se staly jeptiškami.[8]

Je však možné, že díky dlouhému pobytu Volfganga u císařského dvora, byla výchova dětí více ovlivněna humanistickými myšlenkami, které do Čech z Itálie pronikaly zatím jen pomalu. S jistotou víme, že Johanka alespoň základní vzdělání získala a uměla tak číst i psát.[9]

V říjnu roku 1475 byla Johanka provdána za Jana Tovačovského z Cimburka (syn Jana Tovačovského z Cimburka).[10] Tomu mohlo být v této době něco málo přes třicet let a byl již jednou ovdovělý – z předchozího sňatku s Magdalenou z Michalovic získal rozsáhlé panství, stal se mimo jiné pánem nad Mladou Boleslaví, Brandýsem nad Labem a Hrubým Rohozcem.[11] V této době již také stál v čele českých husitů, podobně jako jeho starší a známější bratr Ctibor Tovačovský byl představitelem utrakvistů moravských.[12]

Sňatkem s Janem se Johanka ocitla v nábožensky tolerantním prostředí Mladé Boleslavi. Platilo zde tzv. michalovické privilegium, které od dob husitských válek zvýhodňovalo ve městě stranu podobojí – katolíci museli z města odejít.[13] Jednota bratrská zde zatím přímo nepůsobila – sídlo měla v nedalekých Vinařicích, které vlastnil patrně Hynek z Vinařic.[14] Setkání Johanky s bratřími však proběhlo záhy – v Mladé Boleslavi se v roce 1476 objevil jistý Jan z Teplic, který se souhlasem boleslavského děkana Václava Korbéze bratří pomlouval a vykreslil jejich údajné bohatství tak barvitě, že se srocený dav chystal vydat do Vinařic, aby poklady od bratří získal. Rázný konec tomu udělal boleslavský pán Jan Tovačovský, který Jana z města vypověděl. V kostele v reakci na pomluvy došlo k rvačce, do které se zapojili i husitští kněží. To prý okomentovala Johanka slovy: „To-li jsou apoštolové Kristovi?“.[15]

Ctibor Tovačovský, starší bratr Jana, na rytině z 19. století.

Jan Tovačovský, který je dobovými prameny popisován jako udatný muž disponující jak fyzickou silou, tak diplomatickými schopnostmi,[16] zemřel již v polovině listopadu 1483.[17] Nejsou známy okolnosti jeho smrti, ale vzhledem k faktu, že nijak nevyřešil otázku svého dědictví, byla smrt patrně nečekaná a náhlá. Zanechal po sobě pouze nezletilého syna Adama. Jako poručník a správce rozsáhlých majetků byl ustanoven Jarošův bratr Ctibor. Ten po deseti letech také umírá a stále nezletilému Adamovi musí plnoletost udělit svým výnosem panovník.[18] Adam spravoval Mladou Boleslav a okolní území nejdříve s pomocí své matky Johanky, později patrně sám.[19]

V této době, tedy v letech 1490–1500, se Johanka z Krajku začala více sbližovat s Jednotou bratrskou. Objevují se dokonce názory,[21] že do tohoto náboženského společenství dokonce přímo vstoupila. Současná historiografie se přiklání spíše k názoru, že ke vstupu došlo až později.[22] Jisté je, že již v této době Johanka Jednotu bratrskou výrazně podporovala – mimo jiné darovala spolu s Adamem bratřím pustý boleslavský klášter minoritů, Jednotou později nazývaný Karmel.[23]

Hrad v Mladé Boleslavi získal z velké části svou současnou podobu v době Johanky z Krajku a Jana ze Šelmberka.

Kolem roku 1500 se Johanka znovu vdala – tentokrát za Jana II. ze Šelmberka.[24] Tento umírněný katolík byl jedním z nejvlivnějších mužů v království a zastával úřad nejvyššího kancléře.[25] Ve stejné době došlo k úmrtí Johančina syna Adama, který byl patrně delší dobu nemocný a většinu zděděného majetku stačil na svou matku převést. Neobešlo se to bez komplikací – pro moravské statky, tedy hlavně Tovačova a Kojetína, neměl tzv. list mocný a nemohl ho proto svobodně odkázat v závěti. Aby po jeho smrti nedošlo k dědickým sporům, převedl ho na Johanku pomocí fiktivního dlužního úpisu.[26]

Doba po přelomu století byla spojena s nástupem nové generace radikálních katolíků a jejich pronikáním do vlivných zemských úřadů. Následkem toho se stupňoval i tlak proti Jednotě bratrské. Jedním z výrazných ochránců českých bratří byl i Jan II. ze Šelmberka, který svou politickou moc využil například k ochraně Lukáše Pražského a za bratry se společně s Vilémem z Pernštejna sám přimlouval u krále.[27]

Jan ze Šelmberka však na přelomu let 1507–1508 zemřel[28] a tím se politická situace pro Jednotu velmi zhoršila. Skupině katolických šlechticů kolem Albrechta Libštejnského z Kolovrat se podařilo v červnu 1508 prosadit schválení tzv. svatojakubského mandátu, který de iure zakazoval činnost všem náboženským skupinám mimo katolickou církev a utrakvisty, fakticky byl však namířen hlavně proti bratřím. Díky ochraně šlechticů však zákon nebyl prosazován a až na několik málo výjimek činnost Jednoty nepoznamenal.[29]

Poslední strana z tzv. „Zprávy jedné paní“. Tradičně je tento text připisován Lukáši Pražskému a měl být sepsán právě pro Johanku z Krajku.

Po vstupu do Jednoty a sepsání vyznání Johanka více aktivně nevystupuje a z pramenů téměř mizí. Dokumenty vznikající na boleslavském panství už podepisuje jen její bratr Konrád. Poslední listina, na které se objevuje Johančino jméno, je z roku 1516, po tomto roce jsou zachovaná pouze vidima Johančiných privilegií.[37]

Vůbec poslední zpráva o Johance je z kšaftu Mikuláše Klaudyána, významného boleslavského tiskaře, který byl sepsán v roce 1521 v Lipsku. Johance v něm odkázal „dryák Alexandrinský“, dále pak obdaroval manželku Konráda Veroniku a chudé bratry ve Vodicích u Boleslavi.[38]

V některých historických pracích o Johance se setkáváme s tvrzením, že Johanka zemřela v březnu roku 1531.[39] Tento údaj však není podepřen žádným dobovým pramenem.