Boskovice

Místní jméno Boskovice (výchozí tvar byl Boskovici) bylo odvozeno od osobního jména Bosek nebo Bosko (jehož základem je bosý) a znamenalo „Boskovi“ lidé. V písemných záznamech měl název vesnice (města) postupně podobu Bozcowiz (1222), Boskowitz (1308), Bozkowicz (1632), Bosskowicz (1708), Boskowitz (1751, 1848), Boskovice (1850–1950), Boskowitz / Boskovice (1939–45).[3]

Boskovický hrad

Zámek

Boskovice jako trhová osada byla založena pravděpodobně ve 13. století. Avšak z archeologických nálezů lze usuzovat, že osídlení v těchto místech je daleko starší. První uvedení názvu Boskovice je z roku 1222, kdy Jimram z Boskovic byl svědkem vydání listiny Přemyslem Otakarem I. O sto let později, roku 1313, je datována první zmínka o Boskovickém hradu. První písemná zmínka přímo o městě samotném pochází z roku 1413. V roce 1463 v Praze povoluje král Jiří z Poděbrad Boskovicím pořádat jarmark a výroční trhy na den svatého Víta.

V roce 1759 bylo prvně v boskovických listinách použito názvu „město Boskovice“. K povýšení na město tedy pravděpodobně došlo někdy za vlády Marie Terezie (1740–1780). Za vlády jejího syna Josefa II. byl v Boskovicích zřízen magistrát, ale také odňato hrdelní právo, které Boskovice užívato od roku 1255.

V nejbližším okolí historického jádra Boskovic také vyrostlo předměstské osídlení, dělicí se na Dolní a Horní Předměstí. K Boskovicím patří také židovská obec. V roce 1454 vydal král Ladislav Pohrobek zákon o vyhnání Židů z královských měst. Většina Židů přicházejících v tuto dobu byla původem právě z Brna. Uzavřené ghetto oddělené od města dvěma branami vzniklo v roce 1727.[4] V roce 1930 se k židovské národnosti hlásilo 318 boskovických obyvatel. Ve dnech 14. a 15. března 1942 bylo z Boskovic do koncentračních táborů deportováno 458 židovských obyvatel, z nichž se vrátilo jen 14 lidí.[5]

Do roku 1792 Boskovice patřily do olomouckého kraje. Změnou však byly přesunuty do kraje brněnského. V roce 1848 byl nově zřízen podkraj Boskovický, později okres Boskovice. Ten byl zrušen k 1. lednu 1960 a Boskovice přešly pod okres Blansko.

Současné a bývalé místní části

Boskovice tvoří pět místních částí:

• Bačov (od 1981)
• Boskovice
• Hrádkov (od 1976)
• Mladkov (od 1968)
• Vratíkov (od 1976)

V minulosti byly součástí Boskovic i dnes samostatné obce Chrudichromy (1976–1991), Lhota Rapotina (1980–1991), Ludíkov (1986–1992), Němčice (1986–1991), Sudice (1980–1991), Újezd (1981–1992), Valchov (1986–1991) a Velenov (1986–1992).[7]

V letech 2006–2014 byl starostou Jaroslav Dohnálek (ODS).

V období 2014–2018 byla starostkou Hana Nedomová (ČSSD).[8]

Ve volebním období 2018–2022 je starostou opět Jaroslav Dohnálek (ODS) [9]

• Pravidelně se koná Jarní sraz Velorexů .
• Festival Boskovice každoročně druhý víkend v červenci
• Husí slavnosti
• Vánoční jarmark
• Boskovické běhy

Synagoga v židovském městě

• Hrad Boskovice ze 13. století na vrchu nad městem
• Zámek Boskovice z let 1819–1826
• Kostel sv. Jakuba Staršího z roku 1346
• Pirochtův mlýn
• Větší synagoga z roku 1639
• Židovský hřbitov
• Planetka Boskovice (25358)[10] Slavnostního předání certifikátu starostovi města Jaroslavu Dohnálkovi se 17. června 2011 zúčastnili: objevitelka paní Bc. Lenka Šarounová (Kotková), RNDr. Jiří Grygar, CSc., a navrhovatel Ing. Karel Pavlů.[11]

Velká židovská komunita obývala židovské město, z něhož se zachovalo několik domů, synagoga, židovský hřbitov a jedna původní brána.

• Přírodní památka Lebeďák
• Vodní nádrž Boskovice – vstup je povolen pouze na hráz a je zakázáno koupání.
• Melkovské údolí – za lesem Doubravou na Melkovském potoce, mezi přehradou a osadou Melkov – výjimečná jarní květena, pole petrklíčů a devětsilů.
• Pilské údolí – v údolí bývaly tři vodní mlýny, každý s vlastním rybníkem, v současné době jsou zde rybníky dva a jeden dochovaný mlýn.
• Vratíkovský kras – přírodní rezervace s krasovými jevy rozkládající se východně od Boskovic.
• Arboretum Šmelcovna

Pamětní deska kardinála Tomáše Špidlíka v rodných Boskovicích

V Boskovicích žila či se narodila řada významných osobností, jak pedagogové, tak osoby kulturně či sportovně činné. Jedním z nich byl i například objevitel Věstonické venuše Karel Absolon, členové místního Musejního spolku a dlouholetí badatelé na 15 km vzdáleném keltském oppidu Staré Hradisko František Lipka a Karel Snětina, malíř František Řehořek (podle nějž byl pojmenován přírodní park Řehořkovo Kořenecko) a také malíř Otakar Kubín, textilní výtvarník Josef Müller, působící v gobelínce v Jindřichově Hradci. Dále Yvetta Hlaváčová, jež reprezentuje republiku v dálkovém plavání. Mezi další rodáky – sportovce – patří například i hokejista Jan Kolář. Dalším rodákem z Boskovic je Jaroslava Maxová, operní pěvkyně a pěvecká pedagožka. Z Boskovic pochází také fotograf Josef Koudelka, žijící v Paříži. Významným rodákem je také kardinál Tomáš Špidlík. V neposlední řadě mezi boskovické rodáky patří i Josef Dobeš (VV, Pro sport a zdraví), ministr školství mládeže a tělovýchovy za vlády Petra Nečase.

• SK Minerva Boskovice – hokejový klub
• FC Boskovice
• Boskovické stezky a Sportpark Boskovice

• Rawa Mazowiecka
• Levice
• Frasnes-lez-Anvaing
• Prnjavor

• 
  Kostel sv. Jakuba Staršího
• 
  Náměstí s radnicí
• 
  Vstupní brána Boskovického hradu
• 
  Muzeum v Boskovicích
• 
  Zámecký skleník
• 
  Jízdárna
• 
  Větší synagoga
• 
  Židovský hřbitov
• 
  Židovský dům
• 
  Židovská branka
• 
  Pohled na východní část města, v popředí sportovní centrum Červená zahrada
• 
  Vodní nádrž Boskovice
• 
  Říčka Bělá v Pilském údolí
• 
  Boskovické gymnázium
• 
  Vlakové nádraží Boskovice
• 
  Evangelický kostel
• 
  Autobusová stanice
• 
  Boskovický hrad 1848

Panorama

Panoramatický pohled na město od jihu