Borovice hustokvětá

• Pinus densiflora varieta funebris
• Pinus funebris (některými botaniky je považována za samostatný druh, rostoucí v Severní Koreji a v přilehlých oblastech na hranici s Ruskem, jinými pozdějšími botaniky je považována jen za varietu borovice hustokvěté, to znamená: Pinus densiflora varieta funebris)
• Pinus sylvestris varieta sylvestriformis.

Stálezelený, jehličnatý, jednodomý strom, dorůstající do výšky 36 m. Kmen stromu bývá přímý (v přímořských oblastech též často pokroucený) a dosahuje průměru 0,7 m. Větve vodorovné, zpočátku šedozelené a hladké, později oranžovočervené s vločkovitou borkou; ve spodní části koruny strom větve ztrácí velmi brzy. Koruna je otevřená, nepravidelná či deštníkovitá. Borka je zpočátku červenooranžovohnědá a loupající se, později šedá a tvořící velké pláty. Letorosty jsou hladké a zelené. Červenohnědé a válcovité pupeny jsou bez pryskyřice. Ohebné a tmavozelené jehlice jsou ve svazečcích (Fasciculus) po 2; jehlice jsou 8-12 cm dlouhé, 0,7-1,2 mm široké, na okrajích s nepatrnými zuby, štíhlé, zakroucené, na koncích ostré, s průduchy v řadách na všech površích jehlic, s neopadavými svazečkovými, 1-1,5 mm dlouhými pochvami; strom si ponechává jehlice ve svazcích pouze na koncích větví. Samčí šištice jsou na koncích letorostů, jsou malé a elipsoidní a jsou žlutohnědé barvy, 80 mm dlouhé. Samičí šištice – šišky jsou kuželovitě vejčité, 4-7 cm dlouhé. Jsou na 1-3 mm dlouhé, mírně ohebné stopce, jsou zlatohnědé barvy a vyskytují se v přeslenech po 2-5 v uzlinách (Nodus) větví. Šišky zůstávají po několik let na stromě zavřené. Šupiny šišky jsou klínovité se zploštělou, obnaženou částí, kosočtverečné a s centrálním, krátce zašpičatělým přírůstkem prvního roku, s tmavočervenohnědou skrytou částí. Semena jsou 6 mm dlouhá, s 11 mm dlouhým křídlem. Strom kvete v dubnu, semena dozrávají v září až říjnu 2. roku.

Borovice hustokvětá má 3 variety:

• Pinus densiflora varieta densiflora (synonyma: Pinus densiflora varieta brevifolia, Pinus densiflora varieta funebris, Pinus densiflora forma liaotungensis, Pinus densiflora varieta liaotungensis, Pinus funebris, Pinus scopifera).
• Pinus densiflora varieta ussuriensis (syn: Pinus densiflora forma ussuriensis, Pinus takahasii).
• Pinus densiflora varieta zhangwuensis.

Borovice hustokvětá (Pinus densiflora) je blízce příbuzná borovici lesní (Pinus sylvestris).

Domovinou stromu je: Čína (provincie Chej-lung-ťiang, Ťi-lin, Liao-ning, Šan-tung); Japonsko (ostrovy Honšú, Kjúšú, Šikoku); Severní Korea; Jižní Korea; Rusko (Přímořský kraj).

V Japonsku roste v nadmořských výškách 0-2300 m, na pevninské části Asie roste pouze do 900 m nadmořské výšky v severovýchodní Číně, a až do 1300 m v Koreji. Borovice hustokvětá ráda roste v rozmanitých, suchých, písčitých či kamenitých až rašelinných, kyselých půdách. Mrazuvzdorná je do -28 °C. Má ráda přímé oslunění. Není odolná lesním požárům, které ji zničí, nicméně má výbornou regenerační schopnost a rychle znovu osídluje oblasti po požárech. Borovice hustokvětá tvoří rozsáhlé monokulturní porosty, či roste dohromady například s borovicí Thunbergovou Pinus thunbergii, s cypřiškem tupolistým Chamaecyparis obtusa, s javorem japonským Acer japonicum a dalšími.

V severovýchodní Asii je důležitým zdrojem dřeva, používaného hlavně na výrobu papíru, občas na výrobu železničních pražců, pro podzemní těžební činnosti a ve stavebnictví. V Japonsku je rozsáhle sázena v lesnictví a jako okrasná dřevina. V Evropě je pro dřevo pěstována poměrně málo, pravděpodobně pro zde běžnou, a velmi podobnou, borovici lesní. Druh a jeho kultivary jsou pěstovány jako okrasné dřeviny. Japonsko patří mezi země, kde je borovice hustokvětá původní (je tam pěstováno kolem 100 jejích kultivarů) a tento druh také patří mezi dřeviny vhodné pro vytváření bonsají. V tradiční asijské medicíně byly jehlice a extrakty z nich využívány například v aromaterapii.

Stav populace borovice hustokvěté je v seznamu IUCN považován za stabilní, strom není ohrožen, díky velké oblasti jeho výskytu. Nicméně v Rusku je borovice hustokvětá zařazena mezi ohrožené druhy a je zde chráněna. Některé části populace borovice hustokvěté rostou též v chráněných oblastech.

V podmínkách ČR trpí druh a jeho kultivary i chorobami a škůdci, vůči nimž jsou místní druhy poměrně odolné. Významné pro napadení chorobami jsou faktory jako fyziologické poškození (např. suchem) a blízkost již napadených jedinců.

Z vážných chorob je napadána například cenangiovým odumíráním výhonů borovice. Pro chorobu je charakteristické žloutnutí a červenohnědé zbarvení jehlic borovice. Typické je prosychání koncových výhonů, větví až celých korun, přičemž jehlice na suchých větvích dlouho visí.[L 1]

• 
  Borovice hustokvětá, detail samčí šištice, prefektura Ósaka, ostrov Honšú, Japonsko.
• 
  Borovice hustokvětá, detail rozevřené samičí šištice (šišky) na větvi, prefektura Ósaka, ostrov Honšú, Japonsko.
• 
  Borovice hustokvětá, jehlice na větvi, prefektura Ósaka, ostrov Honšú, Japonsko.
• 
  Borovice hustokvětá, detail borky, prefektura Ósaka, ostrov Honšú, Japonsko.
• 
  Borovice hustokvětá, stará přes 400 let, na hoře Jirisan, v pohoří Sobek, v Jižní Koreji.
• 
  Borovice hustokvětá, jezero Towada, Kamikita-gun, prefektura Aomori, Japonsko.
• 
  Borovice hustokvětá, na hoře Kumgangsan, v provincii Kangwon, v Severní Koreji.