Borotice (okres Příbram)

Farář P. František Hoppe objevil roku 1883 v archivu borotické fary knihu zádušní z let 1617–1691 s hlaholským písmem. Svým objevem zachránil vzácnou památku, nazvanou Hlaholské zlomky borotické. Při zkoumání v Národním muzeu bylo zjištěno, že v Boroticích nalezené dva listy pocházejí ze žaltáře či breviáře ze 14. století, který ze své vlasti přinesli do Prahy chorvatští mniši, povolaní Karlem IV. do kláštera v Emauzích kolem roku 1350. Farář Hoppe se v době svého dvacetiletého působení velmi zasloužil o Borotice. Konal zde mnoho nejen náboženských, ale i národních slavností, pomáhal farníkům v jejich soukromých záležitostech a aktivně působil při řešení obecních problémů, jako silniční spojení s okolím, zřízení pošty a četnické stanice. Jeho blízkým přítelem byl historik a spisovatel Zikmund Winter, s nímž se spřátelil v křižovnickém klášteře v Praze. Zikmund Winter byl jako chudý student zpěvákem u Křižovníků, v roce 1868 se přihlásil do noviciátu. Po roce však z noviciátu vystoupil, aby se mohl zcela věnovat své dějepisecké zálibě a studiu na filosofické fakultě. S farářem Hoppem si dopisoval a býval u něho hostem na faře v Boroticích. Také v roce 1890 trávil prázdniny se svou rodinou v blízké hubenovské hájovně.

V obci působil zejména kantorský rod Decastello. Jeho tři příslušníci, Josef (1754–1845), František Jakub (1800–1872) a Karel Emanuel (1815–1882), jsou známí jako hudebníci. Z tohoto rodu pochází i český dirigent, hobojista, hudební skladatel a pedagog Vojta Mádlo (1872–1951).

V Boroticích se vyučovalo v č. 23 poblíž fary. Na této škole učil hudebník a varhaník Josef Decastello. Narodil se 11. listopadu 1759 v rodině sládka na Sedlčansku a zemřel 19. února 1845 v borotické škole. V téže škole se 5. června 1801 narodil jeho syn František Seraf. Decastello. Po pedagogických studiích byl již v roce 1823 ustanoven po svém otci učitelem na borotické škole a za svého téměř padesátiletého učitelského působení v ní vychoval celé generace žáků. Byl rovněž znamenitým hudebníkem a ředitelem kostelního kůru. Měl velké zásluhy o obec, školu, chrámovou hudbu i zpěv a dostalo se mu za to mnohých uznání včetně stříbrného záslužného kříže. Byl všestranně vzdělaným a uvědomělým vlastencem. Konal přednášky, psal odborné články, působil na povznesení národního ducha a vzdělání lidu rozšiřováním českých knih a zakládáním knihoven. Zasloužil se o rozšíření borotické školy, jejíž nová budova č. 27 byla postavena roku 1845. V ní také zemřel 14. dubna 1872 ve věku 71 let.

Jeho bratr Karel Emanuel Decastello byl rovněž proslulým pedagogem a odborným spisovatelem. Narodil se v č. 20 dne 29. prosince 1815. Zpočátku byl soukromým učitelem v Praze, pak učil na soukromém Vocelově ústavu. Po odchodu prof. Petra Mužáka, manžela Karoliny Světlé, z Hlavní národní školy Budečské byl v roce 1850 povolán na jeho místo. Měl velké zásluhy o školství zlepšováním názorného vyučování; založil pozoruhodnou sbírku dřevěných modelů, které vlastnoručně vyřezal a odkázal je Novoměstské měšťanské škole v Praze. Zemřel dne 8. listopadu 1882 ve věku 66 let.

Po úmrtí Františka S. Decastella byl ustanoven řídícím učitelem v Boroticích Filip Wiedemann. Narodil se v Osově 1. října 1818 v učitelské rodině. Jeho otec ho vedl k hudbě, a tak již v 11 letech často zastával otce ve hře na varhany. Již v 15 letech absolvoval úspěšně pražskou varhanickou školu. Ovládal mistrně varhany, hrál na mnoho hudebních nástrojů a skládal církevní hudbu. V borotickém kostele se věnoval figurálním mším a zvelebování kostelního zpěvu. Oženil se s Marií Kohoutovou z Dobříše. Jejich dcera Anna se 6. února 1851 provdala v borotickém kostele za Matěje Maška, syna rolníka v Nechalově. Filip Wiedemann zemřel v Boroticích 10. července 1884 ve věku 65 let.

Učitel Josef Decastello učil Jana Nepomuka Zykána. Rozpoznal v bystrém chlapci nadání, a proto mu věnoval zvýšenou pozornost. Chlapec se narodil v Boroticích 5. dubna 1818 a byl nemanželským synem Františky Zykánové a bednářského mistra Jana Poddaného ze Starého Knína. Teprve o tři roky později se rodiče vzali, ale synovi ponechali matčino jméno. Jan se vyučil u otce bednářskému řemeslu. Oženil se a usadil se v Čenkově. Měl dva syny, z nichž mladší František jako čtyřletý zemřel na popáleniny, když při pasení dobytka na poli bez dozoru skákal přes ohníček a chytily na něm šaty. Jan Zykán byl zaníceným písmákem a sběratelem českých starožitností. Zabýval se archeologií, zkoumal různá hradiště a nalézal památky z husitských válek. Shromáždil cennou sbírku popelnic, mincí, zbraní, součástí výzbroje válečníků a jejich koní, "jineckých ráčků" (trilobitů), také starých tisků, listin a rukopisů. Na paměť krvavé bitvy v roce 1422 mezi příbramskými kališníky a dobříšským katolickým pánem Hanušem z Kolovrat dal v roce 1876 postavit na svém pozemku u obory Komorsko malý žulový pomník. Právě v těchto místech přišel o život jeho malý synek, což také připomínal nápis na pomníku. Byl sice samouk, ale v odborných časopisech byly oceňovány jak jeho nálezy, tak i zásluhy na vzbuzení zájmu o české památky. Napsal některé práce, např. Čenkovská kaplička, Popis Čenkova, Okolí Borotické. Zemřel v Bratkovicích 24. listopadu 1884 ve věku 66 let.

Obec Borotice se skládá z pěti částí na čtyřech katastrálních územích:

• Borotice (i název k. ú.)
• Čelina (i název k. ú.)
• Dražetice (k. ú, Dražetice II)
• Hubenov (k. ú. Hubenov u Borotic)
• Cholín (leží na k.ú. Čelina)

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:

• 1850 země česká, kraj Praha, politický okres Příbram, soudní okres Dobříš[4]
• 1855 země česká, kraj Praha, soudní okres Dobříš
• 1868 země česká, politický okres Příbram, soudní okres Dobříš
• 1939 země česká, Oberlandrat Tábor, politický okres Příbram, soudní okres Dobříš[5]
• 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický okres Příbram, soudní okres Dobříš[6]
• 1945 země česká, správní okres Příbram, soudní okres Dobříš[7]
• 1949 Pražský kraj, okres Dobříš[8]
• 1960 Středočeský kraj, okres Příbram
• 2003 Středočeský kraj, okres Příbram, obec s rozšířenou působností Dobříš

V obci Borotice (492 obyvatel, poštovní úřad, četnická stanice, katol. kostel) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[9] 2 autodopravci, cihelna, hospodářské družstvo pro vzájemné pojišťování dobytka, 2 hostince, kovář, krejčí, 2 obuvníci, pekař, řezník, 3 obchody se smíšeným zbožím, Spořitelní a záložní spolek pro Borotice, švadlena, truhlář, velkostatek Lesního úřadu řádu Křižovníků s červ. hvězdou.

V obci Čelina (přísl. Cholín, 282 obyvatel, četnická stanice, samostatná obec se později stala součástí Borotice) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[10] 3 hostince, jirchárna Roth Alfred, kovář, krejčí, 2 mlýny, pekař, 2 řezníci, 2 obchody se smíšeným zbožím, švadlena, 2 trafiky, 2 velkostatky.

V obci Hubenov (228 obyvatel, samostatná obec se později stala součástí Borotice) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[11] hostinec, 5 mlýnů, pila, 4 rolníci, obchod se smíšeným zbožím, trafika.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Borotice na Wikimedia Commons
• Borotice v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
• Oficiální stránka obce Borotice