Vojta Mádlo

Po matce pocházel z kantorského rodu Decastello z Borotic. Jeho tři příslušníci, Josef (1754–1845), František Jakub (1800–1872) a Karel Emanuel (1815–1882), jsou známí jako hudebníci. Vystudoval na Pražské konzervatoři hru na hoboj, zpěv a skladbu. Jeho učitelem skladby byl Antonín Dvořák. Již za studií byl houslistou v orchestru Národního divadla.

Po absolvování konzervatoře působil krátce v orchestru opery v Kyjevě a v orchestru německého divadla v Praze. V letech 1892–1895 byl kapelníkem posádkové hudby 46. pěšího pluku ve Vídni. V roce 1895 hrál v orchestru Zeměpisné výstavy v Praze a byl kapelníkem varietního orchestru. V následujících letech vystřídal řadu krátkodobých angažmá. Byl členem italské opery v Petrohradě, sólistou německého divadla v Praze, kapelníkem divadelní společnosti Švandy ze Semčic (1897) a dirigentem orchestru Národního divadla v Brně. Za jeho pobytu v Rusku mu vyšlo několik skladeb tiskem. V roce 1901 se stal hobojistou v orchestru pražského Národního divadla.

V roce 1908 se vrátil do služeb rakouské armády. Byl jmenován kapelníkem u 18. pěšího pluku v Brunnecku v Rakousku a v Hradci Králové. O dva roky později opět z armády odešel a stal se kapelníkem hasičské hudby v polském Kaliszi. Od roku 1914 učil na konzervatoři ve Lvově a v Rostově na Donu.

V roce 1919 se vrátil do Čech a opět působil jako vojenský kapelník. Roku 1927 kvůli osobním sporům odešel do výslužby a žil v Praze. Založil společnost skladatelů dechové hudby. Vypracoval řadu návrhů na reformu vojenských hudeb a na hudební výuku. Nepodařilo se mu je však prosadit. Nadále byl činný organizačně. Pořádal přednášky, vedl pěvecká sdružení a byl předsedou místní osvětové komise v Terezíně. V posledních letech života se zaměřil zejména na kompozici chrámové hudby.

Zemřel roku 1951 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.