Bohumil Zahradník-Brodský

Bohumil pocházel z rodiny Karla Zahradníka (1822–1890), který byl zámeckým zahradníkem v Hostačově a Marie Zahradníkové-Krupské (1829–1885).[3] Měl dva sourozence: Mariu Zahradníkovou (1856) a Theodora Zahradníka (1864–1926).

Jeho otec se roku 1867 stal městským zahradníkem Německém Brodě (dnes Havlíčkův Brod), kde Bohumil vystudoval v letech 1874–1882 gymnázium. Zde ve studentském časopise publikoval své první práce. Poté vystudoval katolickou teologii v Hradci Králové a roku 1886 by vysvěcen na kněze. Nejprve byl kaplanem ve Zruči nad Sázavou a v letech 1889 až 1919 farářem v Ouběnicích, kam za ním dojížděli jeho přátelé, mezi kterými byl například Jindřich Šimon Baar, Jakub Deml, Antonín Klášterský, Jaroslav Vrchlický nebo Alois Jirásek. Ve své farnosti prosazoval moderní způsob hospodaření, založil kampeličku a meliorační družstvo.[2]

Roku 1908 byl tajně oddán přítelem, Aloisem Svojsíkem[4] s Annou Plešingrovou (1870–1935), překladatelkou z angličtiny a autorkou drobné beletrie, se kterou měl dceru Růženu Zahradníkovou-Brodskou (1911–2000).[3] V letech 1918–1919 byl v čele hnutí, které usilovalo o reformu katolické církve (zrušení celibátu, zavedení české liturgie). Když hnutí neuspělo, z katolické církve vystoupil a roku 1920 se stal spoluzakladatelem československé církve, když však v ní neprosadil příklon k pravoslaví, zřekl se činnosti v ní a na pravoslaví přestoupil.[2]

Roku 1919 se Bohumil přestěhoval do Prahy a pracoval zde jako úředník na Ministerstvu školství a národní osvěty, od roku 1922 jako ministerský rada. Byl členem agrární strany, působil ve spolku Svatobor, v Nakladatelském družstvu Máje a ve výboru Syndikátu českých spisovatelů. Roku 1924 odešel do důchodu a věnoval se literatuře. Pochován je v Praze na Olšanských hřbitovech.[3]

Byl autorem více než stovky konvenčních románů a povídek, jejichž náměty čerpal většinou ze své současnosti. Zápletky bývají milostné a často sociálně a někdy i nacionálně nebo kriminálně zabarvené. Vypravování v sobě spojuje mravoučně-výchovný zřetel se zábavným, ale bez hlubšího uměleckého záměru. Postavy jsou velmi dobře odpozorovány ze života, ale jsou psychologicky mělké a jednostranně zaměřené (na jedné straně jsou padouši a intrikáni a na druhé straně ušlechtilí hrdinové většinou z chudšího prostředí, nejčastěji jde o přitažlivou svedenou a opuštěnou ženu). Děj příběhů, které se odehrávají v různých prostředích (vesnickém, statkářském, šlechtickém, maloměstském, pražském, podnikatelském, dělnickém, vojenském i kněžském), je obvykle široce rozvětvený a v závěru bývá zlo potrestáno a dobro odměněno. Jeho díla získala značnou čtenářskou oblibu a stala se ve dvacátých letech námětem čtyř němých filmů.[5]

Používal přídomek Brodský a pseudonymy Václav Galus, Jan Gregora, Ondřej Lexa, Vladimír Lucian, Hugo Léman a Vlastimil Šumavský. Obdržel Řád svatého Sávy. V Praze II bydlel na adrese Ve Smečkách 17.[6]