Antonín Klášterský

Pocházel z původem šlechtické rodiny Klášterských z Rosengartenu). Narodil se v rodině obchodníka Antonína Klášterského a Marie Klášterské-Haincové (1842). Měl tři vlastní sourozence: Annu (1869), Richarda (1871–1872) a Viktora (1873) a pět nevlastních, z otcova prvního manželství s Marií Vlkovou: Ottu (1850), Eduarda (1852), Matildu (1854–1873), Jána (1856) a Marii Bibovou (1857). Oženil se s Antonií Říhovou (1868) a měl s ní syna Ivana (1901–1979) botanika a dceru Evu (1904).

Rodina kvůli obchodnické profesi otce brzy přesídlila do Prahy, proto Antonín absolvoval školy v Praze. Po vystudování Právnické fakulty Německé univerzity zastával různé úřední funkce. Ve volném čase psal a překládal poezii, kterou publikoval nejprve časopisecky, později knižně (celý život ale přispíval do mnoha časopisů). V roce 1897 byl zvolen dopisujícím členem České akademie věd a umění, od roku 1923 byl řádným členem a později tajemníkem její IV. (umělecké a literární) třídy. Byl redaktorem Sborníku světové poezie,[3] členem družstva a redakční rady Zvonu, člen ředitelství Svatoboru, Spolku českých spisovatelů beletristů Máj, Společnosti Jaroslava Vrchlického, Společnosti antické kultury.[4] Pořádal dětské besedy Máje.[5]

Jeho básně (převážně milostná či přírodní lyrika) jsou prosté, tiché a uhlazené. Jsou velmi blízké dílu J. Vrchlického, někdy bývá označován za jeho epigona, jindy za „žáka“. Ve své době byl velmi ceněn, dnes není příliš známý. Jeho pozdější básně přepadají k vlastenecké a politické lyrice, stále silná zůstává přírodní lyrika. Některé básně psal dokonce v chodském nářečí. Vedle vlivu Vrchlického také k stáru narůstá vliv Josefa Václava Sládka, nicméně vliv Vrchlického stále převažuje. Kromě stylu se také jeho návaznost projevuje ve formě – nejčastěji používá sonet a siciliánu, stejně jako jeho učitel.

Upravoval také texty hudebním skladatelům, např. V. Novákovi (Dědův odkaz), J. B. Foerstrovi (Svatý Václav), K. Hábovi (Jánošík) aj. Byl ve své době úspěšným překladatelem angloamerických a německých básníků, dramatiků i prozaiků.[5] Jeho nejvýznamnějším dílem je překlad Sonetů Williama Shakespeara. Přeložil také další Shakespearova díla (v návaznosti na překlady Sládkovy). Dále přeložil například několik Byronových básní. Překládal také dobové anglosaské básníky (kupříkladu výbor z Oscara Wildea), v překladu se drží zavedené tradice Sládka a Vrchlického.

Používal pseudonymy Petr Jasmín, A. K. Lešan, Blažej Orlík aj. Stal se čestným občanem Mirovic, čestným členem Chodského národopisu v Domažlicích. V Praze XVI bydlel na adrese Husova 4.[4]