Bohumil Bednařík

Narodil se 20. srpna 1911 ve Velkém Újezdu v okrese Olomouc. Otec Josef byl lesním dělníkem, kolářem a malorolníkem, matka Antonie, rozená Kovaříková byla v domácnosti. Zároveň měl dvě sestry a bratra. Ve velkém Újezdu vychodil obecnou školu a v roce 1931 maturoval na gymnáziu v Lipníku nad Bečvou. Do nástupu na základní vojenskou službu 1. října 1932 se živil jako pomocný dělník.

Základní vojenskou službu nastoupil u 9. hraničního praporu v Tisovci u Rimavské Soboty. V období od srpna 1933 do února 1934 absolvoval školu pro důstojníky v záloze. V červnu 1934 si po důstojnických zkouškách podal žádost o setrvání v další činné službě. 1. července 1934 byl povýšen na četaře aspiranta, 1. ledna 1935 na podporučíka pěchoty v záloze, 8. října na poručíka pěchoty v záloze. Do zálohy byl odeslán 15. prosince 1938.

Po odchodu z činné služby se živil jako dělník.

7. ledna 1940 se s Jaroslavem Švarcem a Aloisem Frölichem vydali přes Slovensko a Maďarsko do Jugoslávie. Odtud přes Bejrút do Francie. Zde se rozešli. V Agde byl v československém zahraničním vojsku zařazen k 2. pěšímu pluku, v řadách tohoto pluku se zúčastnil bojů o Francii. Po pádu Francie 7. července 1940 příplul do Anglie.

V Anglii byl zařazen k 2. pěšímu praporu. 28. října 1941 byl povýšen na nadporučíka a 6. února byl přidělen k polnímu četnictvu. Poté, co souhlasil se svým zařazením do výcviku pro plnění zvláštních úkolů absolvoval od 20. května do 8. srpna 1942 základní sabotážní kurz, parakurz, kurz průmyslové sabotáže a dokončovací kurz. Od 27. dubna do 6. července 1943 absolvoval konspirační výcvik v zaměstnání a konspirační cvičení.

8. října 1943 byl s ostatními příslušníky výsadku Chalk přesunut do Itálie.

Společně s ostatními byl vysazen 9. dubna 1944 několik minut po půlnoci u Větrova u Kamýku nad Vltavou. Navázali sice spojení s Londýnem, ale radista Nedělka byl zatčen a 13. května byl zatčen i on sám. Gestapo se ho pokoušelo využívat při navádění spojeneckých letadel. Od července 1944 byl vězněn v Praze, v zámku Jenerálka. V únoru 1945 se jeho prostřednictvím pokoušeli bezvýsledně přimět ke spolupráci dalšího z výsadkářů Šanderu. 4. května 1945 obdržel od gestapa falešné německé doklady, neboť se s ním počítalo pro případné akce proti Rudé armádě.

12. května, poté, co se přihlásil na MNO zpracoval podrobné hlášení o své činnosti. 15. května byl zatčen NKVD a vyslýchán. Poté byl převezen do Moravské Ostravy. Po převezení zpět do Prahy byl vyslýchán orgány Obranného zpravodajství a poté vzat do vazby. Obžaloba zněla na spáchání zločinu vojenské zrady. 12. února 1946 byl propuštěn a trestní stíhání bylo zastaveno. Po propuštění se oženil, manželství bylo ale brzy rozvedeno.

1. června 1946 byl bez udání důvodu propuštěn ze služeb MNO. Žádost zovupřijetí byla zamítnuta. 24. května 1947 byl povýšen na kapitána pěchoty v záloze a zároveň do hodnosti štábního kapitána pěchoty v záloze se zpětnou účinností. V letech 1948 až 1965 pracoval jako dělník; nejdříve v podniku Moravia Přerov, později v Přerovských strojírnách. V roce 1970 se podruhé oženil. Zemřel 28. února 1973 v Olomouci na embolii.

V roce 2000 mu vláda Ruské federace in memoriam vyslovila omluvu za nezákonné věznění v roce 1945.

• 1940 – Československý válečný kříž 1939
• 1944 – Pamětní medaile československé armády v zahraničí se štítky Francie a Velká Británie
• 1946 – druhý Československý válečný kříž 1939

• REICHL, Martin. Cesty osudu. Cheb: Svět křídel, 2004. ISBN 80-86808-04-1.

• Kmenový list