Hrdly

Název vesnice je odvozen z příjmení Hrdlo ve významu ves Hrdlovy rodiny. V historických pramenech se objevuje ve tvarech: Heridel (993), Hrdel (1335), Hrdle (1380, 1395), Hrdly (1406), Hrdelské zbožie (1478), ve vsi Hrdlech (1552), Hrdly (1654 a 1845).[2]

Část zámeckého areálu od jihu

Krajina v okolí vesnice je osídlena od pravěku. Nejstarší osídlení přísluší eneolitické kultuře se zvoncovitými poháry. Podle nálezů uložených ve sbírce Strahovské knihovny získaných při stavbě železniční trati Praha–Děčín zde v době bronzové žili příslušníci únětické, knovízské a středodunajské mohylové. Pozdější osídlení ve starší době železné náleží bylanské kultuře a pokračovalo i na přelomu doby halštatské a laténské a v době římské. Z jejího staršího období pochází žárový hrob objevený při stavbě železniční vlečky do Doksan.[3] V roce 2013 bylo při záchranném archeologické výzkumu během stavby haly společnosti EMCO odkryto a částečně prozkoumáno sídliště únětické kultury.[4]

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 993 a nachází se ve výčtu vsí, kterými kníže Boleslav II. obdaroval právě zakládaný Břevnovský klášter.[2] Jde však o mladší falzum,[5] a další zprávy pak jsou až ze čtrnáctého století.[2] V majetku kláštera vesnice zůstala do počátku husitských válek. V následujících desetiletích pravděpodobně patřila místní husitské šlechtě, ale prvním dalším známým majitelem byl až v roce 1478 Vilém z Konic a Kamýku. Král Ferdinand I. v roce 1546 vesnici zapsal městu Litoměřice, ale hned následujícího roku o ni město přišlo za účast na stavovském povstání. Panovník potom Hrdly vrátil Břevnovskému klášteru, kterému zůstala do stavovského povstání v letech 1618–1620. Od stavů vesnici v roce 1620 koupil Václav Vilém z Roupova, ale o dva roky později o ni přišel za svůj podíl na povstání.[3]

Diskotéka Galaxy

Hrdly stojí v Dolnooharské tabuli, v podcelku Terezínská kotlina a okrsku Budyňská pahorkatina[6] na říční terase v nadmořské výšce asi 160 metrů.[4] V geologickém podloží se vyvinuly sedimentární nezpevněné horniny[7] a váté písky patrné především v severní a severovýchodníé části katastrálního území. Místy se vyskytuje také spraš a ojediněle jílovité vápence. Převažujícím půdním typem je černozem.[8]

V rámci Quittovy klasifikace podnebí se celé území nachází v teplé oblasti T2,[6] pro kterou jsou typické průměrné teploty −2 až −3 °C v lednu a 18–19 °C v červenci. Roční úhrn srážek dosahuje 550–700 milimetrů, počet letních dnů je 50–60, počet mrazových dnů se pohybuje mezi 100–110 a sněhová pokrývka zde leží 40–50 dnů v roce.[9]

Vesnice stojí na pravém břehu Ohře, asi jeden kilometr východně od řeky.[4] Ta před napřímením provedeným v letech 1780–1790 výrazně meandrovala a její ramena dosahovala až pod zástavbu vsi.[10] V přilehlém úseku řeky se do ní nevlévá žádný přítok,[4] ale archeologicky byla doložena existence nejméně jednoho drobného potoka.[10]

Pomník padlým v první světové válce

Silnice 608 přemosťuje železniční trať v prostoru zastávky Hrdly

• Zámek Hrdly je barokní hospodářský komplex uprostřed vsi, někdejší rezidence břevnovských benediktinů, pocházející z roku 1747 (architekt Kilián Ignác Dientzenhofer) s hospodářským dvorem a parkem na místě staršího zámečku ze 16. století. Přestavěn byl po požáru roku 1824.[5] Zámek je v havarijním stavu a je v něm umístěno několik bytových jednotek.
• Barokní sousoší svatého Benedikta na návsi v sousedství zámku, dílo sochaře Karla Josefa Hiernleho z roku 1745; návrh podstavce pochází taktéž od K. I. Dientzenhofera.[13]
• Křížek z roku 1897 při východním konci vsi na křižovatce silnic do Dolánek a Oleška. Dnes dochováno pouze torzo (kamenný podstavec).
• Pomník obětem první světové války

• Severního okraje zástavby míjí hlavní železniční trať Praha–Děčín, na níž je severovýchodně od vsi stojí zastávka Hrdly.
• Podél východní strany vesnice vede silnice II/608 z Prahy přes Doksany do Terezína.
• Dříve též odbočovala ze stanice Hrdly k jjz. vlečka, vedoucí středem vsi a dále přes Dolánky nad Ohří do zrušeného cukrovaru v Doksanech. Svršek vlečky byl snesen, zachovaný spodek od Hrdel po Dolánky slouží jako polní cesta.[14]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Hrdly na Wikimedia Commons