Pratt & Whitney J75

Pratt & Whitney J75 (tovární označení: JT4A) byl proudový motor s axiálním kompresorem, který poprvé vzlétnul jako pohonná jednotka letounu v roce 1955. Motory měly základní tah 75 kN. Jednalo se v podstatě o většího bratra motorů Pratt & Whitney J57 (JT3C). Motor byl znám i ve své civilní komerční verzi pod označením JT4A a také v roli „neleteckých“ proudových motorů (turbín) GG4 a FT4, které byly určeny pro pohon lodí a elektrických generátorů.

J75 / JT4A
Část motoru Pratt & Whitney J75 ze sestřeleného letounu Lockheed U-2 na Kubě
Typproudový motor
VýrobcePratt & Whitney
První rozběh1955
Hlavní použitíBoeing 707
Convair F-106 Delta Dart
Douglas DC-8
Lockheed U-2
Republic F-105 Thunderchief
Vyvinut z motoruPratt & Whitney J57
Další vývojPratt & Whitney GG4/FT4

Vývoj a popis
Dva motory JT4A na letounu DC-8 společnosti KLM

Ve své vojenské verzi byly motory J75 použity na letounech Lockheed U-2, Republic F-105 Thunderchief a Convair F-106 Delta Dart. Byly také využity na prototypech a experimentálních strojích Lockheed A-12, North American F-107, Vought XF8U-3 Crusader III, Martin P6M SeaMaster a Avro Canada CF-105 Arrow.

Před příchodem dvouproudových motorů Pratt & Whitney JT3D motory sloužily k pohonu některých modelů letounů Boeing 707 a Douglas DC-8. To přineslo zlepšení výkonů pro letouny na střední vzdálenosti Boeing 707-220 a Douglas DC-8-20 a umožnilo letounům Boeing 707-320 a Douglas DC-8-30 létat mezi kontinenty.

Motory se v letectví používaly relativně krátkou dobu, zato v použití na plavidlech se dočkaly delšího života. Odvozený motor FT4 se vyráběl v několika modelech s výkonem od 18 000 do 22 000 koní. Mezi dobře známé použití patří využití motorů u prvních turbínami poháněných válečných lodí, mezi které patří kanadské torpédoborce třídy Iroquois, kutry třídy Hamilton pro americkou pobřežní stráž a byl zvažován i pro dělové čluny US Navy třídy Asheville.

Mnoho motorů bylo také rozšířeno jako plynové turbíny na zemní plyn pro pohon generátorů elektrického proudu pro vykrývání odběrových špiček. Od roku 1960 bylo takto instalováno více než 1 000 turbín FT4 a mnohé z nich pracují dodnes, ačkoliv byly vylepšeny hlavně kvůli snížení emisí výfukových plynů.

Varianty
  • J75-P-3 – tah 73,3 kN
  • J75-P-5 – tah 76,5 kN
  • J75-P-13B – tah 75,6 kN
  • J75-P-15W – tah 109 kN s přídavným spalováním
  • J75-P-17 – tah 109 kN s přídavným spalováním
  • J75-P-19W – tah 117,9 kN s přídavným spalováním a vstřikováním vody
  • JT4A – verze motoru pro komerční využití

Použití
Motor US Navy J75 použitý na letounu P6M Seamaster

J75 (vojenské použití)

JT4A (civilní použití)

Specifikace (JT4A-11)

Data pocházejí z Jane's All the World's Aircraft 1962-63[1], Aircraft engines of the World 1966/67[2], Flight:Aero Engines 1960[3]

Technické údaje

Součásti motoru
  • Kompresor: dvouhřídelový axiální, osmistupňový nízkotlaký a sedmistupňový vysokotlaký
  • Spalovací komora: hybridní, osm spalovacích trubic, každá se šesti hořáky
  • Turbína: axiální, jednostupňová vysokotlaká a dvoustupňová nízkotlaká

Výkony
  • Maximální tah:17 000 lbf (77,84 kN) při vzletu
  • Průtok/hltnost vzduchu: 7 000 kg/min
  • Měrná spotřeba paliva: 75,43 kg/(kN·hr
  • Celkový stupeň stlačení: 12,5:1
  • Poměr tah/hmotnost: 0,308 kN/kg

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pratt & Whitney J75 na anglické Wikipedii.

  1. TAYLOR, John W.R. FRHistS. ARAeS. Jane's All the World's Aircraft 1962-63. London: Sampson, Low, Marston & Co Ltd, 1962. (anglicky)
  2. WILKINSON, Paul H. Aircraft engines of the World 1966/67. 21st. vyd. London: Sir Isaac Pitman & Sons Ltd., 1966. (anglicky)
  3. Aero Engines 1960. Flight International. 18 March 1960, s. 367-387. Dostupné online [cit. 1 January 2018]. (anglicky)

Související vývoj

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.