Bitva u Budyně nad Ohří

Brzy po smrti Jana Žižky z Trocnova 11. října 1424 u Přibyslavi došlo k porušení zdických dohod a táborský svaz, Žižkovi sirotci a pražský svaz proti sobě vystoupili v boji o sféry vlivu. Po Žižkovi se stal nejvyšším táborským hejtmanem Jan Hvězda z Vícemilic zvaný Bzdinka, který dokázal na čas spojit táborský a východočeský svaz, v říjnu 1425 došlo k dohodě i s pražským svazem. V této době se vyprofiloval i poslední velký husitský svaz: žatecko-lounský, v jehož čele stál po celou dobu válek schopný Jakoubek z Vřesovic. Přestože mezi jednotlivými svazy i nadále vládlo napětí, vytáhla jejich spojená vojska na jaře 1426 proti Ústí nad Labem a v bitvě Na Běhání drtivě porazila vojska saského markraběte.

17. dubna 1427 proběhl v Praze pokus o převrat přívrženců Zikmunda Korybutoviče, po jehož porážce byl Zikmund uvězněn na hradě Valdštejně. Z Prahy byli vyhnáni či od moci odstaveni konzervativní kněží a univerzitní mistři a do čela pražského duchovenstva byl zvolen Jan Rokycana. Pražské souměstí se pak dlouhodobě přiklonilo ke spolupráci s radikálními husitskými svazy. Následně začal být konzervativním panským křídlem kališnických i katolických pánů připravován odvetný pokus o pražský převrat pod vedením Hynka Koldštejnského, Jana Smiřického a dalších. Plán však prozradil svým pražským přátelům Vilém Kostka z Postupic, takže strana Jana Rokycany byla připravena a útočníci neuspěli. Jan Smiřický, někdejší husitský hejtman operující v Roudnici a na Mělníce, skončil ve vězení, kde zůstal asi tři měsíce. Asi v září 1427 však ze zajetí unikl (podle některých zdrojů mu z vězení pomohla uprchnout jakási žena).[1] 7. září v Praze došlo k vraždě Hynka z Koldštejna.

Smiřický se stáhl zpět na Mělnicko a vypověděl Pražanům nepřátelství. Uzavřel spojenectví se Zikmundem Děčínským z Vartenberka a Zajíci z Hazmburka, pány na Hazmburku a Budyni. Ti začali vypalovat, plenit či obsazovat vsi a města pod kontrolou pražského svazu, mj. město Hoštka v majetku husitského hejtmana Václava Cardy z Petrovic. Do vyjednávání o smíru se neúspěšně pokoušel vložit též Vilém Kostka z Postupic. Spor měl být vyřešen na jednání na Mělníce 15. července 1428, pražská strana se však k jednání nedostavila. Několik dní poté pak na tato území vstoupila vojska pražského svazu pod vedením Václava Cardy z Petrovic, mj. majitele Úštěku, který Smiřický, Vartenberk a Hazmburk ohrožovali, s cílem proti nim vojensky zasáhnout.

O bitvě samotné se dochovalo jen velmi málo informací. S jistotou se tak dá říci, že se bitva mezi vojskem pražanů a vojskem Jana Smiřického a jeho spojenců udála jakožto polní střet poblíž Budyně 24. července 1428 a pražské vojsko v ní bylo poraženo. Poražení údajně utrpěli těžké ztráty, v bitvě byl navíc zajat jejich velitel Václav Carda z Petrovic[2] a řada dalších.

Přesné zprávy o počtech padlých nejsou dochovány, lze však předpokládat, že vojsko pražského svazu v bitvě utrpělo znatelné ztráty. Střetu této velikosti se v dobovém kontextu mohlo celkově účastnit maximálně několik tisíc bojovníků.

Před bitvou či po ní se spojené vojsko Zikmunda Děčínského z Vartenberka, Jana Smiřického a Zajíci z Hazmburka lstí zmocnilo hradu Kamýk nedaleko Litoměřic, a hrad připadl Mikuláši Zajícovi z Hazmburka, který byl právoplatným majitelem.

Polní porážka pražanů vedla k jednáním o příměří, které vedlo mj. k následnému propuštění Václava Cardy a dalších zajatců. To bylo s Janem Smiřickým uzavřeno 4. října 1428, nedlouho po (dočasném) smíření radikálních umírněných husitů u příkopu sv. Ambrože v Praze 1. září téhož roku. Na základě dohod byl v říjnu propuštěn Zikmund Korybutovič a vypovězen z Čech. Nadále v bojích pokračoval Zikmund Děčínský, který někdy po bitvě samostatně dobyl Úštěk v majetku Václava Cardy z Petrovic.[3][4]